Letos proběhne 11. až 13. května. „Na tři dny se divadlo nafoukne do obřích rozměrů a snažíme se diváky okouzlit, ukázat jim různé směry, kterým se může divadlo vydat,“ dodává Hamplová.

Jak jste se vůbec dostala k organizaci Festivalu současného divadla WTF?!?
Za pozadím stojí herci ze skupiny FX Kalba, se kterými jsem se kamarádila a stále kamarádím. Potřebovali pomoc s představením Přísně tajné: Hrubá nemravnost a pak vlastně zjistili, že vymyslet festival je skvělá věc, ale potřebují někoho, kdo jim to dá kupy. Kdo vezme všechny jejich nápady, skloubí to dohromady a občas trochu srazí na zem.

Divadelní prostředí vám bylo blízké už předtím?
V divadle jsem se pohybovala odmalička. Maminka pracovala na správě a brácha je herec. V šestnácti jsem nastoupila do Malého divadla jako uvaděčka a později jako pokladní. Nechala jsem se lapit divadlem.

Eliška Hamplová se pohybovala už odmalička v divadelním prostředí a stojí za organizací Festivalu současného umění divadla WTF?!.FX Kalba nadále působí v Liberci?
Už bohužel nejsou v Liberci, většina z nich působí už v Praze. Bára Kubátová, Kuba Albrecht a Tomáš Dianiška jsou výjimeční lidé, kteří stvořili výjimečný festival.

Co je nejtěžší na té organizaci?
Sejít se a vymyslet to (smích)… Zejména technická stránka festivalu, naši technici jsou skvělí a celý festival jedou na maximum a já si toho nesmírně vážím. Také administrativa, tu už si přebralo liberecké divadlo. A pak samozřejmě zajištění toho zázemí, a aby vše proběhlo co nejvíce v klidu a bez komplikací.

A nějaká technická specifika?
Kromě věcí na hlavním sále používáme nakládací rampu. Jedno představení je v pátek, druhé v sobotu. Je to odlišné svým prostorem a vejde se tam jen hrstka diváků.

Opravdu zkratka WTF symbolizuje to první, co se hned lidem vybaví?
Opravdu tomu tak je (smích). S názvem přišel Braňo Holiček. My se to snažíme skrýt za frázi „World Theatre Festival.“

Festival proběhne už poněkolikáté. Jak to máte s plánováním?
Kdyby na sebe ročníky plynule navazovaly, bylo by to ideální. Nicméně nadále pokračujeme v té započaté punkové přípravě. Vždy si řekneme, že budeme plánovat dříve, ale vždy to dopadne tak, že se na něčem zasekneme a těm stresům a tlakům se nevyhneme.

Vešel festival v takovou známost, že se vám divadelní soubory hlásí už samy?
To je tak půl na půl, některé se přihlásí, jiné oslovíme. Máme spřátelená divadla, která se po čase vrací, např. Divadlo Demago z Ústí nad Labem. Když poprvé Jiří Maryško přijel do Liberce a zjistil, že bude hrát o půlnoci, bál se, zda to bude ještě diváky zajímat. Nakonec zjistil, že ta atmosféra je úplně úžasná. Řadu divadel oslovíme, ale problém spočívá v načasování a dlouho čekáme i na potvrzení účasti. Navíc se nezaměřujeme na kamenná divadla, ale menší divadelní spolky a divadla alternativního typu.

V čem je obecně festival specifický?
Na tři dny se divadlo nafoukne do obřích rozměrů a snažíme se diváky okouzlit, ukázat jim různé směry, kterým se může divadlo vydat, přes improvizace a one man show přes pohybová témata až po vážná a komediální. Máme i zahraniční hosty. Prvním je spřátelené divadlo ze Žitavy a pak divadelní kolegové ze Slovinska.

Jak vítáte propojení s Majálesem Liberec?
Ideální skloubení divadla a hudby a oživení liberecké kultury. Jsou to dva odlišné festivaly, které ale proběhnou ve stejný termín. Letos jsme oba průvody spojili do jednoho. A díky tančírně si lidé zatancují na náměstí pod širým nebem.

Jaká představení byste za letošek vypíchla?
Určitě všechna! (smích) Já se vždy těším na každé představení, ale nakonec nevidím nic. Jsem stále v takové tensi a jsem ráda, když mám na chvíli oddych a vím, že vše funguje tak, jak má. Ale vždy si užívám ten večerní koncert, letos to bude ten sobotní Eriky Stárkové (ERIKA Band).
Za pátek bych zmínila Tlustí jako vlas tencí od Divadla Demago. Je to improvizovaná performance jednoho muže (Jiří Maryško), kde se mísí žánry a je to hodně specifické představení. V sobotu určitě od Divadla pod Palmovkou Pusťte Donnu k maturitě. Hra odkazuje na naše mládí, je to velká legrace, navíc to zahrnuje i 90. léta v Čechách. Dále derniéru Přísně tajné: Hrubá nemravnost od FX Kalby. Po sedmi letech se s tímto legendárním představením o Alanu Turingovi loučíme.

Jaký program jste připravili na neděli?
Neděli jsme vždy věnovali dětem. Tentokrát to bude Má to smysl! Je to pohádkový příběh o tom, jak šly děti zachránit svět. Stojí za ním Jana Hejret Vojtková a je to výsledek téměř roční práce Hereckého studia při Divadle F. X. Šaldy. Před ním proběhne workshop s výtvarnicí Věrou Bělinovou, která Vás naučí vyrábět si šperky z PET lahví.

Jaké máte pocity po skončení festivalu?
Já jsem pak hrozně unavená. (smích) Jsem ráda, že festival proběhl bez problémů a lidé se bavili. A vzhledem k tomu, že poslední čtyři ročníky (včetně tohohle) jsem těhotná nebo kojím, tak se ani neopiju. (smích)

Na co se kromě divadelních představení mohou návštěvníci těšit?
Letos jsme zúžili doprovodný program, ale zůstal nám oblíbený sekáč a výstavy. Jedna se věnuje kolážím z divadelních zlomvazek od herce Igora Orozoviče a druhou přiveze světoznámý fotograf David Turecký se svým polaroidovým projektem, který zvěčnil např. módního návrháře a designéra Manola Blahnika nebo fotbalového trenéra José Mourinha.

Proč by si člověk neměl nechat ujít Festival současného divadla WTF?!?
Už jen kvůli té atmosféře. Divadlo na tři dny naprosto ožije a naplní se nezaměnitelnou energií. Návštěvník zažije divadelní smršť.