„Když jsme tu dříve mívali představení pro školy, učitelé někdy poprosili, zda bychom třeba ještě nemohli ukázat dětem něco víc. Tak jsme je občas vzali i do zákulisí. A nakonec při jednom ze Dní otevřených dveří nás napadlo z toho udělat pravidelnou záležitost,“ popisuje dramaturg libereckého Naivního divadla Vít Peřina.

V praktický život uvedená myšlenka je dnes právě tím, co dokáže spolehlivě rozzářit oči dětských návštěvníků i znovu poté, co padne opona za odpoledním loutkovým představením.

Jednou za měsíc totiž dostanou malí návštěvníci možnost proniknout až do samotného zákulisí loutkového divadla. „Děje se tak vždy u příležitosti odpoledních představení pro děti v rozmezí šesti let až prvního stupně základní školy. Je to vlastně takový bonus, který jim v podobě této procházky zákulisím umožní poznat divadlo i z jiné strany,“ říká Vít Peřina.

A jak se ukázalo, byl to dobrý nápad. Ani o posledním víkendu řada rodičů neváhala a využila nabídky, která jejím ratolestem umožnila proniknout tam, kam by se s nimi běžně nedostali.

Dřevěné legendy sídlí na půdě

První krůčky přes pódium za kulisy byly ještě nesmělé. Průvodce zákulisím, herec Filip Homola, musel dokonce některé ze zájemců k cestě do některých zákoutí divadla ponoukat. S tím, ale jak je zasvěcoval do nevšedního okolí, děti postupně pookřály. A navíc bylo dobře patrné, že po jejich vzoru jsou do prohlídky stejně tak zaujatě vtahováni i jejich rodiče. Prohlídka se totiž neomezovala pouze na loutky či zákulisí divadelního sálu.

Přes zákruty, chodby i herecké šatny vedl Filip Homola hada zvědavců napříč rozmanitými útrobami budovy. Nevynechal ani sklad kulis, který měl pro obě generace rovněž svoje kouzlo. „Právě tady se nám často strhne taková hádací soutěž, protože děti se předhánějí v tipování, z jakého představení je ta či ona rekvizita,“ usmívá se Vít Peřina. Průvodci nevynechali ani dílnu, ve které se děti na konkrétním modelu dozvěděly, jak loutky přicházejí na svět.

To nejlepší však na návštěvníky všech generací teprve čekalo. A to v půdním podkroví, kde odpočívají překrásné archivní loutky včetně postav z dobových představení. Ty ovšem bylo možné, vzhledem k jejich dnes už i historické hodnotě, pouze jen obdivovat.

O bezprostřední kontakt s loutkami však děti ani tak nepřišly. V nižších patrech si totiž po názorné instruktáži Filipa Homoly mohly samy vyzkoušet vedení všech nejznámějších typů, jako jsou maňásek, javajka, marioneta či manekýna, a to obrazně i doslova na vlastní ruce. Musely jen počkat, než jim je půjčí rodiče, neboť ani ti neskrývali, že se právě vrací do dětství.