Do posledního místa zaplněné liberecké Naivní divadlo přivítalo tento týden herce slavné Ypsilonky. Po dva večery tu probíhaly Dny Studia Ypsilon. Měly divadelní fanoušky upozornit na to, že uplynulo 40 let od založení tohoto slavného divadla, které se zrodilo právě pod křídly Naivního divadla v Liberci.

Hravost Ypsilonce nechybí ani dnes

Herci Studia Ypsilon představili libereckým divákům dvě inscenace ze svého současného repertoáru. První byla zapomenutá komedie Marka Twaina Vdovou proti své vůli, v níž se předvedly téměř všechny hvězdy divadla – Jiří Lábus, Jana Synková, Martin Dejdar, Jan Jiráň nebo Petr Vacek. Bláznivou komedii o malíři inscenoval režisér a principál souboru Jan Schmid. Jako host hrál v představení Jan Přeučil.

Divadlo v komedii o malíři, který předstírá vlastní smrt, aby unikl dluhům, předvedlo, že Ypsilonce nechybí hravost a nadhled ani dnes. ředstavení bylo prošpikováno písničkami a řadou skvělých nápadů, hravost vévodila také scéně a každou chvíli herci vystupovali z role a byli na jevišti jakoby „sami za sebe“.

Ostatně odstup od postavy, nadhled nad rolí i pohrávání si s ní patřily kdysi k pilířům, na nichž Ypsilonka stavěla. A publikum bylo nadšené, ať už slovním rozehráváním daného textu, anebo drobnými vtípky, jimiž se herci mezi sebou častovali (komentáře nad údajným nevábným puchem a hledání příčiny tohoto zápachu u Jiřího Lábuse), a ještě se přitom oslovovali křestními jmény. „Zesnulý často nestonal a už ani nebude,“ zaznělo ve smutečním projevu Jiřího Lábuse při nácviku falešného pohřbu malíře.

Divadlo je něco mezi barem a tvarem

Druhým kusem, které Ypsilonka zahrála, bylo Drama v kostce. Podtitul této komedie zní Divadlo je vždy něco mezi barem a estetickým tvarem. V druhé inscenaci Ypsilonky se blýskla mladá skupina souboru v čele s režisérem Jiřím Havelkou, který získal za tuto režii několik významných divadelních ocenění. Zčásti improvizovaná inscenace zachycuje čtyři postavy, uvězněné v podivné kostce.