Kdo by neznal Xindlovy hity Anděl a Dyslektik? Oba mají výborné videoklipy, druhý vyhrál dokonce autorskou soutěž na finále Mezinárodního festivalu Porta v Ústí nad Labem. Co má Xindl X společného s Jabloncem? Hodně. V pátek 12. listopadu vystoupí od 20 hodin v jabloneckém Klubu Na Rampě, ale především dva členové kapely Jan a Dalibor Cidlinských jsou z Jablonce.

A byly časy, že se před nimi (zvlášť před Andělem) nikdo neschoval: rádia i TV je hrály – Bohu dík – víc než často. Oba hity pocházejí z desky „Návod ke čtení manuálu“, jejíž následovník „Praxe relativity“ se objevil na pultech prodejen v druhé polovině října.

O novinkách jsme si povídali se samotným Ondřejem Ládkem, Xindlem X. Severu Čech hrál zatím naposledy v Litoměřicích na Ostrovním festivalu 2010, součástí místního vinobraní. Tam jsme si také s Xindlem povídali.

Zajímavosti…

Ondřeji, právě vydáváte nové album Praxe relativity. Je s ním spojená nějaká kuriozita, neobvyklý host či zajímavý hudební nástroj?

Obecně tato deska bude – co se hudebních nástrojů týče – hodně pestrá. Protože na rozdíl od zvuku předchozí desky „Návod na čtení manuálu“, která se přizpůsobovala zvuku tehdejší kapely, jsme chtěli, aby každá písnička dostala to, o co si řekne.

Takže tam máme třeba fakt i čistokrevný šanson s klavírem a se smyčci, hip hopovou baladu se stejnými nástroji, ale zároveň na mé nové desce je i několik ryčných countryovek, neřkuli jeden ryčný bluegrass. A kromě toho – jak už všichni víte – je tam i arabský pop Láska v housce.

Takže se šlo po atmosférách jednotlivých písniček a nechtěli jsme to držet jakoby v rámci jednoho stylu. Protože stejně ty texty, hlas a ta energie kapel ty písničky propojí.

Stačí si skoro sami

A hosté nového alba?

Ono vlastně ani nakonec nebylo těch hostů moc potřeba. To proto, že v rámci kapely, se kterou teď hrajeme živě – teď v ní jsou, kromě mě, bubeník a perkusista David Landštof, basista, kontrabasista a houslista Jan Cidlinský a klavírista, kytarista a banjista Dalibor Cidlinský – v tomto složení obsáhneme obrovské množství nástrojů.

A co jsme si nezahráli sami, tak na to máme hosty, kytaristy Pepu Štěpánka, Marka Svobodu a Martina Voláka. Akorát tu singlovku (Láska v housce, pozn. autora), kterou už asi znáte, se mnou zpívá moje drahá polovička Olga Lounová.

Nervy či radost?

Byly to nervy nebo radost, dělat nástupce úspěšné první desky, alba s velkými hity Dyslektik a Anděl?

Tady ty věci se těžko oddělujou. Když z něčeho chce mít člověk radost, tak to musí dělat pořádně. A když to dělá pořádně, tak má z toho potom nervy. Takže samozřejmě – byly to nervy i radost. Ale doufám, že už bude jenom radost to poslouchat. Že to nebudou nervy.

No na poušti…

Nejznámější písničkou CD je právě duet Láska v housce, dnes už několikrát zmíněná. Bylo pro vás zábavnější k ní psát slova a hudbu, nebo k ní natáčet video… na poušti?

Pět ze šesti lékařů doporučuje „Netočte video na poušti!“ I když netočíte na poušti, ale v lomu u Sobotky, a je skoro na nule a vy tam předstíráte, jak je parný léto a je vám strašný horko. Super zážitek!

Písek doteď lovím ze všech tělních otvorů – no ale vlastně to bylo docela dobrý. Je z toho spousta zábavných historek, které si samozřejmě nechám pro sebe…