Panely s fotografiemi šlechtických sídel minulosti a současnosti doplňují texty věnující se historii a osudům šlechtických rodů v první polovině 20. století. Výstava a publikace k ní byla připravena kolektivem historiků v rámci projektu „Hledání provenience movitých kulturních statků zestátněných v roce 1945 občanům německé národnosti v severočeském regionu“.

V KLEŠTÍCH POZEMKOVÉ REFORMY

„Je to komorní výstava o několika panelech a překvapuje mě, kolik návštěvníků si skutečně se zájmem čte o dramatických osudech zdejších šlechtických rodů,“ komentoval průběh výstavy ředitel Severočeského muzea Jiří Křížek. Panely na malířských stojanech ve foyer a slavnostním vestibulu muzea zaujmou fotografiemi šlechtických sídel od Petra Zinkeho. Historici se zaměřili na osudy vysoce postavené šlechty, jako byly rody Kinských, Aehrenthalů, Czerninů, Walderode a dalších.

Severočeské muzeum v Liberci.
Severočeské muzeum v Liberci se brzy na téměř dva roky uzavře kvůli rekonstrukci

Šlechta v Čechách se po vzniku republiky v roce 1918 ocitla v nelehké situaci. Většina šlechtických rodů měla vazby k rakouskému mocnářství a přirozeně cítila spřízněnost s monarchií. Navíc musela čelit pozemkové reformě rozbíhající se už v roce 1919. Zabírání majetku a ztráta výsad způsobily, že vztah části šlechtických rodů vůči republice byl odmítavý. Nicméně někteří šlechtici se dokázali s politickým vývojem nakonec vyrovnat a s republikou se smířili.

LÁKADLO NACISMU

„Šlechta se vnímala nadnárodně. Majetky měla různě po Evropě. Když nastala politická krize, byla postavena před volbu, zda být Němci nebo Čechy. Šlechtici většinou nesouhlasili s pozemkovou reformou, spíše to byli rakouští konzervativci se vztahem k Rakousku. Ti, kteří nesouhlasili s první republikou, se často dávali všanc nastupujícímu nacismu. Ten jim ovšem nic nepřinesl. Každý šlechtický rod měl jiné osudy, je třeba na to nahlížet individuálně, není to černobílé,“ pokračuje ve výkladu ředitel muzea.

Globicova mapa.
Severočeské muzeum ve spolupráci s TUL otevřelo výstavu Mapy Jizerských hor

Připojení pohraničí k Německu šlechta v Sudetech většinově podporovala. Ostatně v Německu jí často náležely movité statky. Severočeští šlechtici toho nakonec příliš nezískali. Nedočkali se navrácení majetku, ani návratu starých řádů a rehabilitace svého postavení. Nad šlechtou, ať už tou pro republiku smýšlející, nebo proněmeckou, se smrákalo.

DEKRETY, KONFISKACE, ROZPAD

Výstava v Severočeském muzeu ukazuje, jak žila šlechta v Čechách ve 20. stoletíZdroj: Archiv Severočeského muzeaPo roce 1945 dochází ke všeobecně známým událostem. Dekretem Edvarda Beneše byli českoslovenští Němci zbaveni občanství a následoval odsun. Někteří byli obžalováni z kolaborace, jako například Karl Waldstein či Karl Buquoy. Do roku 1949, po uchopení moci komunisty, stát znárodnil všechny zbylé majetky české šlechty. Příběh jednotlivých rodů je na výstavě propojen s osudem jejich sídel.

Výstava v Severočeském muzeu je cenná tím, že se věnuje celkovému zhodnocení osudů šlechty s přihlédnutím k severočeské oblasti. Pečlivá fotodokumentace ilustruje stav hradů a zámků dříve a dnes. Ty jsou dnes přirozenou součástí našich měst a obcí. Historicky dobře zpracované téma výstavy ukazuje podstatně dramatičtější okolnosti skryté pod romantizujícím nánosem naší kultury.