Zpěváky, hudebníky, spisovatele, herce, novináře, sportovce i moderátory představí fotografická výstava osobností z Liberecka s názvem LVT aneb Liberec ve tvářích, která má v pátek 6. května vernisáž v Centru Vlasty Buriana.

Fotograf a autor výstavy Radek Drbohlav v rozhovoru prozradil, jak výstava vznikala, s kým ho focení nejvíce bavilo, kdo vymyslel název a kde všude bude výstava k vidění.

Vaše výstava LVT aneb Liberec ve tvářích představuje různé osobnosti z Liberce. Do jakých oblastí jste sahal a kolik bytostí jste nakonec oslovil? Těšilo oslovené, že je chcete fotit?

Snažil jsem se obsáhnout co nejširší spektrum lidské činnosti. Chtěl jsem prolnout „notoricky" známé tváře s těmi méně známými lidmi. Jsou to vše lidé, kteří podle mě něco dokázali ve svém oboru, nebo mají silný lidský příběh. Překvapilo mě, že všichni mnou oslovení mi vyhověli bez podmínek, a hlavně mě těší, že byli všichni nadšení z výsledku.

LVT aneb Liberec ve tváříchvýstava Radka Drbohlava
Vernisáž: pátek 6. května od 18 hodin
Kde: Centrum Vlasty Buriana, Liberec

Fotografie jsou černobílé. Myslíte, že tvář je takto více čitelná a víc prozradí?

Fotografie na LVT jsou z 80% opravdu černobílé, což je u mě vlastně zvláštní, protože jsem spíš zastánce barevné fotografie. Někdy mi přijdou černobílé fotografie prvoplánově „umělecké". Ale na typ fotek, které na LVT budou, se opravdu více hodí jen černobílá, protože to zde podle mě umocňuje atmosféru portrétu.

Jak probíhalo focení? Slyšela jsem, že vám záleží na tom, aby se u vás v ateliéru modely cítili dobře, takže si s nimi nejprve povídáte u kávy a až pak přistoupíte k focení. Bylo tomu tak i u focení na tuto výstavu?

Ano, při běžném zakázkovém focení to opravdu tak dělám, pokud klienta neznám. Stačí si dát kafe, poklábosit a tím opadne nervozita ze zákazníka, ale i ze mě. Udělám si nějaký obrázek o člověku a zjistím, jak ho vidět, nebo jak chce být viděn on. Nezdá se to, ale těchto 20 minut je možná nejdůležitější na celém focení.

Focení je vždy o vzájemné důvěře, a proto je důležité, aby se focený cítil dobře. U focení na LVT to bylo podle osoby. Jelikož jde většinou o časově zaneprázdněné lidi, tak jsem se snažil dobu focení zkrátit na minimum. Ale s některými jsem dlouze popovídal, například s Lubošem Beránkem či Jakubem Děkanem jsme probrali hodně věcí. Se všemi bylo ovšem příjemně a nemám jediný špatný pocit z žádného focení.

VÁCLAV HELŠUS. Herec činoherního souboru Divadla F. X. Šaldy.Máte nějaké historky z focení výstavy?

Historek a zážitků pro mě zajímavých je nespočet, od krásného vyprávění o divadle od pana Václava Helšuse, přes nesmírnou energii, kterou vyzařovala paní Markéta Tallerová, až po moudrost Luboše Beránka, který mimochodem vymyslel i název výstavy.

Kuriózní focení bylo třeba s Jardou Nedvědem, který se kvůli focení oholil a já mu hned u vystoupení z auta „vynadal", že jsem se těšil na jeho chlapské vousy. Tak odjel a přijel z Prahy ještě jednou, s tím jeho typickým strništěm. Zábavné focení bylo i s Martinem Krausem, toho mi přivezl Jakub Děkan, který mi v atelieru nádherně usnul.

Vernisáž bude poměrně velkolepá. Na co všechno se hosté mohou těšit?

Vše vzniklo zcela nenápadně. Netušil jsem, že LVT vzbudí takový ohlas a že bude tolik lidí, kteří se mi sami nabídli s nějakou pomocí. Do této chvíle můžou lidé počítat s tím, že toto nebude vernisáž, jak ji znají. Bude to spíš prima večírek, který si snad všichni užijí. Těšit se můžete na dobré víno, pivo, gulášek a malý raut.

K tomu Vám zahraje moje srdcovka liberecká skupina Těla, potom krátce vystoupí Jakub Děkan a potom Vás zabaví neskutečně dobří Big'O'Band. No a hlavně snad všechny potěší moje fotky a lidé na nich. Mimochodem velkou většinu osobností potkáte na vernisáži i živě.

  MARCELA AUGUSTOVÁ. Novinářka, hlasatelka hlavních zpráv ČT1.Vernisáž proběhne v Centru Vlasty Buriana, ale doslechla jsem se, že bude k vidění i na jiných místech.

Ano, v květnu bude k vidění v Centru Vlasty Buriana v Liberci. Domluvené mám ještě nákupní centrum Géčko, Krajskou vědeckou knihovnu v Liberci a vratislavické Desítky. Může se stát, že z výstavy vznikne stálá expozice.

Určitě je v Liberci více osobností, neplánujete druhý díl výstavy?

Dokonce uvažuji, že se z ní stane každoroční tradice.

Radek DrbohlavNarodil se v Liberci, kde žije. Focení na plný úvazek se věnuje čtvrtým rokem. První výstava fotografií Pocity - Nálady se konala před dvěma roky v knihovně v Mladé Boleslavi a OC Géčko Liberec. Je velký liberecký patriot, založil stránku o minulosti i přítomnosti Liberce s názvem Fandíme Liberci, která má téměř 11 tisíc fanoušků. Výstavu LVT chce věnovat své dcerce, která zemřela v lednu.

Předpokládám, že se focením živíte, to jste docela šťastlivec. Co všechno fotíte kromě ateliérových snímků?

Ano, živím se už pouze focením a fotím hlavně portréty. Ale složenky mi platí hlavně svatby a komerční focení pro firmy.

Kolik času trávíte postprodukcí? Zdá se mi, že dnešní doba je posedlá dokonalostí a úpravou v počítači.

Ono dnes už ani vlastně nelze při focení digitálními fotoaparáty nedbat na postprodukci. Navíc třeba já jsem její velký fanda a baví mě vytvářet fotografiky. Nemám proti tomu nic, jen u focení lidí by se to nemělo přehánět. Je hrozně tenká linie mezi vkusem a kýčem a myslím, že i já ji často neudržím. Fotografie je ale věc subjektivní a co se líbí jednomu, to se nelíbí druhému. Trh je tak velký, že sám rozhodne, kdo se focením uživí a kdo ne. Mně se to zatím daří celkem dobře, ale nic není napořád, proto se stále učím nové věci a snažím se nestát na místě, jako mnozí, dříve třeba uctívaní fotografové.

  IVAN MRÁČEK. Výtvarník, malíř, autor večerníčku Krysáci.Nezdá se vám, že se s „profesionálními" fotografy roztrhl pytel a že se za něj dnes považuje každý, kdo má zrcadlovku?

Já tohle neřeším a vlastně mě těší, že jsou dnes kvalitní foťáky tak dostupné a lidé si fotí pro radost.

Lidé by měli poznat kvalitu fotografa podle fotky a jsem rád, že nastala doba, kdy už si lidé radši připlatí a chtějí fotky od profesionálů, než za pár korun od paní na mateřské, která vlastní foťák, tapetku s pozadím a kožešinku na miminko.

Jak byste zhodnotil fotografy na Liberecku? Máte tu nějakého konkurenta, jehož práce si vážíte?

Abych řekl pravdu, tak nijak nesleduji právě liberecké fotografy, sleduji spíš slavné fotografy v zahraničí.

Ale fakt je, že samozřejmě s libereckými fotografy kamarádím. Nejradši mám fotky od Jiřího Částky, který je podle mě daleko před všemi. Navíc je to můj velký kamarád, takže můj názor možná ovlivňují i jeho lidské vlastnosti. Jinak si vážím například Míry Chmely, pana Jiřího Jiroutka a mnoho dalších.