Proč vystavujete společně čtyři fotografové? Máte nějaké společné cíle?

Jsme čtyři fotografové, neformální skupina. Sdružujeme se okolo webových stránek PictureNature.cz, tam prezentujeme svoje práce. Jsme dva veterináři kolega Kareš a já, a dva inženýři bratři Janouškové, kteří mají technické vzdělání. Každého z nás povolání jistým způsobem deformuje. Bereme to spíše emocionálně. Setkáváme se se zvířaty dnes a denně ve velmi zajímavých situacích. Většina fotografií, které by z toho mohly vzniknout, tak nevzniknou, protože máme ruce od krve a zrovna něco děláme. Ale zase víme o zvířatech více než člověk s technickým vzděláním. Oni zase naopak vidí fotografii z hlediska té techniky. Tento rozdílný přístup nakonec vyústí ve snahu udělat co nejlepší fotku.

Kde všude své snímky pořizujete? Jen v Čechách nebo i v zahraničí?

Všichni hodně cestujeme a obsáhli jsme velkou část zeměkoule Austrálie, Nový Zéland, Asie, Indonésie, Jižní Amerika, Severní Amerika, Aljaška, Afrika. Různě to kombinujeme. Jezdíme ve dvou. Všichni dohromady jsme ale fotit ještě nebyli.

Čtěte také: U Rytíře se v srpnu prohání exotická zvířata

Všichni čtyři fotíte zvířata nebo se někdo specializuje pouze na krajinu?

Vladimír Janoušek je spíše krajinář. Hodně fotek udělal i tady v okolí, což je důkaz, že se člověk nemusí hnát někam daleko. Jeho bratr Jiří se také někdy zaměřuje na krajinu a teď zkouší fotit astrofotografie. Zajímavé fotografie měsíce a hvězd. Když fotoaparát dáte na stativ a nastavíte dlouhý čas, tak hvězdy nejsou tečky, ale čáry. To vytváří obrazy, které vás ani nenapadnou, že je to možné vytvořit.

Nejste jako veterináři hodně vytížení? Kde berete čas na cestování?

My máme určitou výhodu. Jsme tým veterinářů, takže to nám umožňuje klidně na měsíc odjet a zákazníci tam najdou kolegu, který se o ně postará.

Dostal jste se při focení do nějaké složité situace? Šlo vám třeba o život?

Jednou jsme s kolegou porušili pravidlo Nepřekvap medvěda! Medvěd byl asi šedesát metrů od nás, něco si čuchal a já jsem ho viděl, šťouchl jsem do kamaráda a začal jsem fotit. On uslyšel foťák a rozběhl se proti nám. Kdybych byl ještě větší hrdina, tak mám fotku, kdy měl otevřenou hubu a byl opravdu naštvaný. Potřeboval nás ale jen zastrašit, sám se taky asi lekl, v poslední chvíli změnil směr a utekl do roští. Já jsem přestal fotit a mrzí mě to do dneška. Občas se v noci budím a vzpomenu si na něj. Po takovéto zkušenosti už se pak při dalším výletu kolem sebe pořádně rozhlížíte. Bezpečná vzdálenost je sto až dvě stě metrů, kdy si vás nebude všímat.

Máte nějakou fotku, na kterou jste opravdu pyšný.

Řada fotografií z Afriky se mi hodně líbí. Je to taková velká zoologická zahrada. Ty parky jsou oplocené tak, aby ta zvířata nemohla ven a neničila pole a běžnou zemědělskou půdu. Chrání je to před pytláky. V Jihoafrické republice je značná kriminalita. Tato země má špatnou pověst z hlediska přežití pro turistu, tak když si pronajmete auto a skončíte první noc v nějakém národním parku, tak tam jste v bezpečí pod ochranou lvů, nikdo vám neublíží. V parcích jsou i ohraničené kempy, kde můžete spát ve stanu a nemusíte se bát, že vás vytáhne lev. Ale potkali jsme tam třeba zmiji útočnou. Na to je třeba myslet.

Co pro vás znamená focení?

My to bereme jako takový koníček. Je to relaxace. Je to snaha zobrazit to, co vidíme často. Setkáváme se se situacemi, do kterých normální člověk nepřijde. Vidím zvířata v různých rozpoloženích od jejich pohody, relaxaci až k tomu, kdy jsou ve stresu a kdy jsou nemocná. Moje cesty v zahraničí mi pomohli i u ošetřování zvířat v zoo, protože si to člověk může vyčíst v knihách, ale když to pak vidí na vlastní oči, tak vám zapadnou do sebe souvislosti a je to velmi cenné. Získané informace v přírodě se nám zúročí, když ošetřujeme zvířata v zajetí.

Máte teď naplánovanou nějakou cestu, kam pojedete fotit?

V listopadu se chystáme na Srí Lanku s kolegou Jiřím Janouškem. Těším se, že si spravím obraz o Asii, protože Indonésie mě z hlediska zvířat zklamala. Viděli jsme orangutany a další zajímavá zvířata, ale člověk si tam strašně uvědomuje ten konflikt mezi lidstvem, které se množí nezadržitelným tempem. Tam je 240 milionů lidí na Sumatře a Borneu. To je strašná zátěž. Lidé nemají hlad, roste jim tam všechno, co potřebují. Ale pro zpestření jídelníčku loví ptáky a mají ke zvířatům úplně jiný vztah než Evropané. Byli jsme v záchranné stanici pro orangutany a ukazovali nám tam orangutana, který se dostal do plantáže a ti plantážníci do něj stříleli vzduchovkami a on měl plný kožich broků a diabolek. To si myslím, že by tohle běžný člověk neudělal. Nikoho by ani nenapadlo střílet po srnkách.