Ten se uskuteční dnes 15. června od 19.30 hodin ve velkém sále v Lidových sadech. „Kapela se rozpadla v roce 2003 dnešní liberecký koncert je úplně prvním samostatným vystoupením po sedmi letech. Pokud vím, hráli snad na festivalu Votvírák, ale pouze v krátkém bloku. Z informací, které mám, můžu říct, že se Vltava připravuje na podzimní koncertní šňůru a jejich dnešní vystoupení je takovým testem, jak budou jejich posluchači po letech reagovat. Kontaktoval mě jejich manažer a učinil mi tuhle nabídku. Okamžitě jsem po ní skočil. „Na koncert Vltavy, která bude hrát v novém obsazení, přijedou mí přátelé z hudební branže ze širokého okolí. Doufám, že zájem bude i mezi Liberečáky,“ komentoval dnešní koncert Vltavy dramaturg a člen kapely Jarret Michal Kadlec.

Z historie

Kapelu založil v létě roku 1986 kytarista Robert Nebřenský, který právě opustil legendární Krásné nové stroje. Shromáždil vedle sebe známé a zkušené muzikanty. Saxofonistu Petra Venkrbce, klávesistu a akordeonistu Františka Svačinu, bubeníka Antonína Korba a basáka Jana Maxu. Původní název měl být Bítlz, nakonec ale členové došli k názvu naší národní řeky. Robert Nebřenský však upozornil, že to nemá s nějakým vlastenectvím nic společného.

Hudba Vltavy se vyznačovala vtipnými, mnohoznačnými texty a charakteristickým, vysokým hlasem Roberta Nebřenského, který dokresloval jemnou, rockovou až jazzovou muziku mísící se s trampskou písničkou, swingem, blues, reggae, cirkusovými rytmy a dechovkou. Koncertování začalo v zimě roku 1986, ovšem po určitých problémech došlo v roce 1988 k jejímu rozpuštění.

V té době se Nebřenský dostává k divadlu Sklep a na jaře následujícího roku Vltavu obnovuje. Prvním oficiálním a plnohodnotným albem bylo, v trochu pozměněné sestavě, Mládí i tak velkou lásku bere s humorem z roku 1994. Album vylepšila řada hostů, včetně Vladimíra Kulhánka, Petera Bindera nebo Načevy.

Dlouho očekávané, v historii Vltavy snad nejdotaženější album sklízelo zasloužené ovace a v naivním duchu natočený klip na píseň Prasátko s králíkem houpajícím se v křesle skupinu vepsal do povědomí. Sestava se dále obměňovala, přišli baskytarista Martin Štec s bubeníkem Martinem Vajglem, se kterými byla natočená druhá deska Šťastej jako trám. Album bylo pokračováním humorného a zvukově barevného trendu debutu kapely. Skupina opět sáhla k předělávkám z české pop music jako například hit Petra Spáleného Kdybych já byl kovářem, ze skladeb se nejvíc ujala asi úsměvná Hurá písničky! provázená povedeným klipem a slovní spojení hurá písničky a hurá kytary zlidovělo.

Vrchol tvorby a zásadní zlom přišel až s albem Marx Engels Beatles z roku 1998. Kapela vykročila progresivnějším směrem. Robert Nebřenský změnil svůj jazzový zvuk na ostřejší a na efekty bohatší rockový zvuk. Album doplnily samply a bylo precizně vyčištěno v nahrávacím studiu. Přesto si kapela zachovala svůj osobitý zvuk a především ji stále provází Nebřenského na první pohled nesrozumitelné texty plné jinotajů. Nové fanoušky pomáhala přilákat titulní skladba opět zviditelněná zvláštním klipem, pár příznivců ovšem nový zvuk kapely nevydýchalo. Deska byla označena za jeden z největších hudebních počinů roku a získala i nominaci Akademie populární hudby. Bohužel těsně po nahrání desky odešel pilíř Petr Venkrbec.

Obrat k horšímu nastal podle kritiků s dalším albem Když bozi zestárnou z roku 2000. Jako by se předchozí energie někam ztratila, zřejmě Nebřenského zastihla určitá tvůrčí krize. Část skladby Bezvadnej chlap pak každý den v televizi vyhrávala v reklamě na Staropramen, vedle ní zabodovala především ducavá Orloj viděl chlapec.

V roce 2001 vydala kapela své Best of, ve kterém oblékala staré věci do nového kabátu. To, jestli sedm let odmlko, znamenalo pro Vltavu osvěžující oddech, můžeme zjistit už dnes.