Minulý rok ohlásila jedna z neoriginálnějších českých kapel návrat na scénu, který letos 10. října zpečetila vydáním nového alba Komedianti se vracejí domů.

Skupina trošku změnila svou tvář. Možná je to příchodem kytaristy Petra Bindera nebo také absencí dechových nástrojů. V nových písních se objevuje akordeon a „komediantské melodie“, jak ovšem napovídá i název desky. V libereckých Lidových sadech zahrála kapela v sobotu 22. října společně s kapelami Jarret a Professors. Začala právě Vltava.

Už v rozhovoru (Liberecký deník sobota 22. října) Robert Nebřenský prozradil, že na koncertu chce představit celou desku a pěkně popořadě, jak písničky na novém cédéčku poskládali. To taky splnil.

„Nakonec jsme desku stihli zahrát celou, i když jsme to trošku museli hnát. Například jsme zkrátili kytarová sóla,“ řekl Robert Nebřenský po koncertě v Liberci. Koncert začal přesně, v 19.30. Na to jsem bohužel dojela. Počítala jsem s tím, že jako většina českých hudebníků začne i Vltava s tradičním zpožděním. Začala ale přesně, takže mi uteklo prvních pět písniček.

Nebřenský prodává svoji starou kytaru

Z nové desky se mi asi nejvíce líbí melodická pecka Prodává se kytara, která svým chytlavým refrénem s povedenými vokály musí chytit každého. Zrovna když jsem na koncert dorazila, kapela mě s ní přivítala.

„Prodal bych ti za flašku, svoji starou kytáru, svoji starou kytáru, ti dám za flašku. Kdybych s ní šel do bazaru, měl bych peněz plnou tašku, drahá byla to kytára,“ zpíval Robert Nebřenský svým charakteristickým vyšším hlasem. Právě jeho hlas, poetické texty, chytlavé melodie a vícehlasy dělají z Vltavy originál. Hned po prodávané kytaře zahráli další hitovku Já už dělat nebudu nesoucí se v komediálním až cirkusovém duchu, který vytváří tahací harmonika.

Liberecké publikum bylo z nových písniček trošku přepadené. Asi čekalo přehlídku původních hitů a občasné novinky, takže prkenně stálo a jen málokdo se vlnil do rytmu. Bylo však vidět, že nová deska se fanouškům líbí. Po každé písničce nadšeně tleskali a křičeli. Nutno také dodat, že kapela sobotní hudební večer zahájila, a jak víme, Češi potřebují posilnit alkoholem, aby se roztančili.

Drobnou nevýhodou desky je i hodně pomalých písniček. Fanoušci staré Vltavy byli asi zvyklí na vypalovačky typu Zajíc a koza, Marx, Engels, Beatles nebo Hurá písničky, při kterých si pořádně zatrsali. Na druhou stranu měla Vltava i dříve pomalé písničky, které měly velký úspěch. Třeba Prasátko.

Mezi všemi písničkami bych chtěla vyzdvihnout desátou písničku Jsem s tebou. Tato velmi povedená skladba začíná stejným charakteristickým „prohrábnutím strun“ jako A Hard Day's Night od Beatles. Refrén písničky „Dej kytku do vázy, já přece zůstávám. Všude tě provázím, všude ti zamávám.“ je tak úžasně melodická, že bych ji i přirovnala k dokonalým harmoniím, které vznikaly z pera pouze Beatles. Vždyť i Nebřenský v rozhovoru pro deník uvedl, že Beatles jsou jeho vzor.

Liberec se dočkal i největších pecek

Nejdříve to vypadalo, že Vltava opravu představí jen novou desku a pódium uvolní další kapele. Nakonec však přidala i známé hity. Přehlídku starších hitů původní Vltavy zahájili roztomilou písničkou o zajíci , který se chce svézt na koze. Pokračovali další zvířecí hitovkou Prasátko, u které zahrál kytarové sólo sám Nebřenský. Samotná písnička byla kratší než na desce.

Koncert zakončili rockovou peckou Bezvadnej chlap, kterou lze jako jedinou z jejich tvorby žánrově zařadit do přihrádky čistý rock. „Vltava se vám klaní a těší se na další setkání s vámi při poslechu desky. Budeme poctěni vaším dojetím, kterým jsme si ovšem jisti,“ rozloučil se sebevědomě Robert Nebřenský s libereckými fanoušky. Co dodat? Ještě, že se Vltava rozhodla vrátit na česká pódia. Velmi chyběla.

Čtěte také rozhovor s Robertem Nebřenským z Vltavy:Nebřenský: Mým řemeslem je být komediant .