Nadoraz. Tak se jmenuje historicky první česko – slovenské turné ostravské zpěvačky Věry Špinarové a její kapely Adam Pavlík Band. Začalo v Ostravě, koncert ve čtvrtek 11. března od 19.00 hodin v Městském divadle v Jablonci nad Nisou je jeho pátou zastávkou.

Na severu Čech uvidí zpěvačku ještě 24. března v kulturním domě v Litoměřicích a 31. března v teplickém Krušnohorském divadle. Se zpěvačkou Věrou Špinarovou, jejíž písničky těší Česko už neuvěřitelných 45 let, jsme si včera po telefonu povídali o minulosti, fámách i budoucnosti. Třeba o tom, že se ještě zdaleka do hudebního důchodu nechystá.

Loni jste vydala živé CD/DVD svých největších hitů. Bylo logické, že jste ho natočila právě v Ostravě?
Firma Universal chtěla desku natočit a vydat rychle, bylo to hned po prázdninách, tak jsme hledali volný sál. A v Ostravě jsme našli Kulturní dům Poklad.

Rodný kulturák

Dá se říci, že ten kulturní dům je poklad i pro vás?
Je to kulturní dům, kde jsem začínala. Jako dvanácti nebo třináctiletá jsem v něm zpívala v soutěži Hledáme nové talenty a pak tam dlouho zpívala na čajích se skupinou Majestic. Jsem z Ostravy – Poruby, kde je i tento KD – v podstatě můj rodný kulturák.

Jsou i písničky, které máte na CD/DVD a hrajete je na turné – a už tehdy jste je v tomto sále zpívala?
Možná ve směsce (Medley obsahuje i hity skupiny ABBA Fernando či Knowing Me Knowing You jako Sluneční pobřeží – pozn. aut.) – třeba skladbu Music box, můj první singl a hit. Ale potom jsem začala zpívat s Orchestrem Ivo Pavlíka – a to už jsou úplně jiné věci. I v tom sále jsem dál zpívala, ale jen koncerty.

Změnil se váš život po vydání CD s DVD? Dalo by se říci, že vás to i přinutilo vyjet na první turné?
Ne, s tím to nemá nic společného. Já měla v plánu, že připravím zbrusu nové album, ale přišla nabídka na DVD s cédéčkem. A to nám přišlo jako docela dobrý nápad. Že se tak uzavře jedno koncertní období. A kluci z agentury Keen On nám nabídli turné po celé republice… Já sice koncertuju stále, ale nazvali jsme to jako první oficiální turné. To proto, že tak máme na dva měsíce dopředu rozvržené koncerty v sálech do tisíce míst, jsou to kulturáky nebo divadla.
Zpívám nadoraz

Start doma v Ostravě už máte za sebou. Byly tam potlesky ve stoje i další pro publikum emotivní momenty. Ale co vy – také s vámi taková atmosféra „mává“?
Samozřejmě, že na tohle si člověk nikdy nezvykne tak, aby to bral jako rutinu. Že je „povinnost“, aby lidé takto reagovali. Je to moje práce, už od první písničky s publikem spolupracuji, snažím se. Moje turné se jmenuje Nadoraz 2010 – já každý koncert zpívám nadoraz. A každý si užiju úplně do konce.

Váš syn Adam Pavlík mi ve čtvrtek prozradil, že jste udělali nové podoby známých písniček vašich hitů. Jsou teď tvrdší, než bývaly?
Tvrdší asi ne, ale dostaly nový kabát – a víc šlapou. Předělali jsme je určitě k lepšímu, protože některé už se nedají hrát tak jako před dvaceti – třiceti roky.

Hrajete tedy i písničky, které jsou starší než váš syn Adam – kapelník vaší doprovodné skupiny?
(rozpačitě) Asi určitě. Adam se narodil v roce 1974, takže jsou to ty, které vznikly předtím… (smích)

Sníh a politika

Řekněte, co vás dnes může rozladit? Politika, katastrofy, hromady sněhu kolem vašeho domku?
Tak to jste vyjmenoval všechno, co mě v současnosti může rozladit! (smích) Můžete pokračovat…

Zahrádka vám zapadla sněhem…
To jo. Sníh už trošičku roztál, ale my jsme ho tu letos měli opravdu hodně. Ale to všechno, sníh i politika, jsou věci, které patří k životu. A co třeba já sama můžu s politikou dělat!? Člověk si trošku zanadává, ale může něco změnit? Ovšem, kdybychom šli všichni k volbám! „Neremcat“ a zvolit si toho, kdo pro nás něco udělá. A ne ty, kteří jen slibují… Vždyť to u nás je všechno na mrtvém bodě, je to hrozné… Ale vidíte – nemluvte se mnou radši o politice. Nebo se rozčílím. (smích)

Ale já neomládla

Dá se říci, že člověk s mladými muzikanty na pódiu omládne?
Já nevím. Na mně není vidět, že bych omládla. (smích)
Ti kluci jsou vrstevníci mého syna, někteří jsou ještě mladší. Vycházím s nimi moc dobře, ale opravdu s nimi netrávím volný čas, nepovídáme si spolu… Jsou to mlaďoši, opravdu by to mohla být moje děcka. Oni vědí, co je jejich povinnost : musí dobře zahrát, aby to šlapalo. Jsou dobří a vyhraní, jeden šikovnější než druhý, a to je pro mě důležité. Tykáme si a chovají se slušně, ale já jsem šéf a oni muzikanti. Jsou to lidé, kterých si strašně vážím.

Jedeme dál!

Před pár roky jste vydala CD u jedné cestovní kanceláře. Tenkrát jste nemohla sehnat jiného vydavatele?
Já u ní byla dva roky. Ficher Entertainment tenkrát vydával i časopis a další věci. Když jsem s nimi podepsala smlouvu, bylo jasné, že mi i vydají album. CD sice vyšlo, ale já ho dodnes nedostala zaplacené. Než to zkrachovalo, dostala jsem plaketu za 10 tisíc prodaných nosičů, ale zaplatili mi jen za tisíc. To jsou ale věci, které nechci rozmazávat. Nad nimi musím jen mávnout rukou a říct : „Jedeme dál!“

Prý tvrdíte, že turné Nadoraz je vaše poslední . Chystáte se do důchodu?
Já jsem to ale řekla úplně jinak! Řekla jsem, že podle dokladů bych měla nárok jít v srpnu tohoto roku do důchodu. Jsem 51. ročník, příští rok mi bude šedesát…

Ale nepůjdete, že ne?
Samozřejmě, že už můžu, ale nikdy jsem neřekla, že chci pověsit zpívání na hřebík – jak se psalo. Dokud je zájem, lidé na koncerty chodí, hraje nám to jako nikdy předtím a já si to užívám, nevím, proč bych toho měla nechat.

Pokud by lidé nechodili, můžu o opravdovém důchodu přemýšlet. Snít o tom, že si tu sednu na lavičku před barák, budu si užívat volna. Ale dokud mi to zpívá a baví mě to… Ale možná, že někdo by chtěl, abych už šla do důchodu…

Nejsem Tina

Neuráží nebo neštve vás, když o vás noviny píší jako o rockové babičce?
Ne. Já už jsem babička – a velice pyšná! Mám sedmiletou vnučku… Víte, kdyby o mně třeba napsali, že jsem operní zpěvačka, asi bych se tomu podivila. Ale rocková babička? To vlastně jsem.

Oni mě ale všichni spojují s Tinou Turner, čemuž tedy moc nerozumím. Kdybych zpívala jako Tina, tak to by byla bomba. Já jsem jednou někde řekla, že je to moje oblíbená zpěvačka, ale to srovnání si někdo vymyslel a už se to se mnou vleče. Ale já Tině nesahám ani po kotníky.