Režisér Vít Vencl zkouší v Městském divadle v Mostě ironickou komedii Hrdina západu. Do Mostu se vrací po letech strávených uměleckým šéfováním v Liberci a režírováním „na volné noze".

Mostecký divák se asi rozvzpomene na jeho inscenace Kleistova Rozbitého džbánu, Molièrova Dona Juana, Shakespearovy Bouře či hru Kde život náš je v půli se svou poutí.

To dobré tu je dál

V Mostě jste po letech. Změnilo se tu v divadle něco, krom nových tváří v souboru?
Já jsem naopak rád, že se toho, co bylo v mosteckém divadle dobré, změnilo co nejméně a když, tak k lepšímu. Především laskavá vstřícnost všech kolem jeviště a vůbec všech, kteří se podílejí na přípravě představení k různým potrhlým nápadům, se kterými režisér může přijít. Či ochota ničit nábytek z jiných inscenací při zkoušení. Hlavně mne ale nesmírně těší, že se nezměnila ochota herců pustit se na neznámou půdu nového textu, vyzkoušet možné i nemožné při hledání cesty k postavám a trpělivě plnit často protichůdné výmysly režiséra, který chce dnes něco jiného než včera a kdyby hned na začátku řekl, že to chce takhle, tak by se mu mohlo pomalu vysvětlit, že to tak nejde. To jsem rád, že se nezměnilo.

Jste považován za režiséra, který ctí dramatický text. Nemáte nikdy potřebu přetvářet budoucí hru k obrazu svému, politické situaci…?
Můj obraz už přitahuje jen specifické publikum, nálada doby není moc veselá a společensko - politická situace se mění tak rychle, že si o ní ani nestačíme číst v novinách. Dobré hry mají tu moc, že v sobě dokáží zobrazit nejen dobu, ve které jsou uváděny, ale i nás, kteří v těch dobách žijeme. Doufám, že mají tu moc přetvořit nás.

Který žánr vám vyhovuje?
Já mám rád všechny žánry, dokonce i muzikál. Jen mi tam přijdou divné ty písničky.

Po premiéře už hra žije vlastním životem. Nevadí vám ta ztráta „kontroly"?
Naopak, ta je na tom nejzajímavější. Premiéra je vždy trochu zvláštní představení, až reprízy ověří, jestli se jiskry, do kterých jsme foukali během zkoušení, rozhoří. Proto se na ně tak těším.

Finišuje příprava na premiéru ironické komedie Hrdina západu, která bývá řazena k nejvýznamnějším (nejen) irským hrám. Jak dosáhnete aktuálnosti a atraktivnosti hry, která je 100 let stará?
Tak, že si vyberu tu, která nezestárla. Sto let je dlouhá doba, ve které se divadlo a diváci změnili několikrát, často k nepoznání. Hra, která se uváděla po celou tu dobu, v sobě musí mít něco, co odolává času, něco co neumírá. Hry, které mají připravené odpovědi na všechny otázky své doby, také se svou dobou mizí. Hry, které pokládají otázky, na které nám odpovědi stále chybí, zůstávají.

Jaký je Hrdina západu?
Je to člověk, který uvěřil tomu, že si zaslouží štěstí, které ho potkalo.

„Hrdinu" už asi důvěrně znáte. Překvapil vás něčím?
Snad tím, jak blízký je on i celá hra naší době.

Smát se, neposmívat

Čím je Hrdina západu pro diváky zajímavý, aktuální? Proč by na něj měli přijít?
Protože mají rádi divadlo, které je neodvádí od nich samých a od doby, kterou žijeme, protože věří, že na sebe a náš čas není třeba zapomenout, ale podívat se na něj jasně a zpříma. A nic není v divadle vidět tak jasně, jako člověk.
A také proto, že při komedii se člověk může smát a nejen posmívat.

Zpracovala Iva Bonaventurová