Svou první společnou výstavu malíři uspořádali už v roce 1976. Ne vždy ale byla tato cesta jednoduchá, a to hlavně v souvislosti s komunistickým režimem. „V těch obrazech byl politický podtext, což se někomu nelíbilo. Některé výstavy nám zrušili. Dokonce i v Liberci. Já jsem měl výstavu v Plzeňce, kam chodili tenkrát lidé z radnice na oběd. A najednou někdo přišel a řekl, že se obrazy musí okamžitě sundat,“ vzpomíná Petr Máslo.

Podle něj byl kromě významu obrazů provokativní i samotný umělecký směr imaginace. Třeba pro Svaz výtvarných umělců. „Imaginativní tvorba spočívá v tom, že člověk vidí reálné věci, které si dává do souvislostí nereálně. To oni nechápali,“ přibližuje umělec, pro kterého je malba koníčkem. „Imaginace nebo surrealismus se u nás nepropagoval nikdy. To znamená, že to byla víceméně nedoporučovaná záležitost. Ve světě to fungovalo, ale k nám se nedostaly informace,“ pokračuje Máslo.

Zkušenosti potvrzuje i jeho dlouholetý tvůrčí partner Jiří Lochman, který se věnuje malbě profesionálně. „Je to příběh z 50. let, kdy obraz Františka Muziky s názvem In Memoriam Svaz výtvarných umělců určil ke spálení. Dnes je to chlouba Národní galerie, ale tehdy byl obraz označen za imperialistický imaginativismus. A o 20 let později jsme my tenhle výraz slýchali o své tvorbě velmi často,“ vypráví Jiří Lochman, který má na kontě už přes pět tisíc obrazů.

VYSTŘÍDAL 14 POVOLÁNÍ

Ačkoli se Lochman věnuje malbě dlouhou dobu, za svůj život vystřídal celkem 14 povolání. „Vyhledával jsem profese, kde jsem měl dost času i na malování,“ říká umělec. Jednou z jeho prací bylo i půlroční angažmá v Divadle F. X. Šaldy.

Spolupráci, která dnes čítá už více než 50 společných výstav, ale autoři na jistou dobu přerušili. Petr Máslo se vydal do podnikatelské sféry a Jiří Lochman na profesionální malířskou dráhu. „Jirka se tím chtěl živit, ale já jsem měl dobrou práci a ještě jsem založil agenturu. Navíc jsem po revoluci ani nevěřil tomu, že by se malováním člověk mohl živit,“ vysvětluje Máslo. V tvorbě však pokračoval i nadále ve svém ateliéru.

Výstavou, která potrvá až do konce ledna, tak autoři přerušili téměř třicetiletou přestávku ve společných výstavách. „Já jsem při své 156. samostatné výstavě, která byla v Liberci na Krajském úřadě před jedenácti lety, řekl, že je moje poslední. Ale před dvěma lety jsem tamtéž udělal takzvanou poslední výstavu na přidanou. Potom jsem si ale řekl, že musím Petra zase vtáhnout do dění, a tak jsme tady,“ usmívá se Lochman. Ten v současnosti plánuje samostatnou výstavu na oslavu svých 70. narozenin v roce 2021.