„Zvlášť u pohraničí má obrovský smysl připomínat si historii. My jsme jako severočeské děti na začátku devadesátek vůbec nic nevěděly, náš kraj neměl historii. Když nestudujete historii, tak někomu naletíte, nejen bolševikům. Dnešní politici mají bohužel podobné tendence,“ zdůraznil v rozhovoru pro Deník Stanislav Dvořák.

Zdroj: DeníkMůžete představit svou knihu Sudetský tulák? Proč by ji měl čtenář zařadit do svého seznamu titulů k přečtení?
Mezi veřejností a novináři budí kniha poměrně velký zájem, za čímž vidím dva důvody. Za prvé jsem knihu psal s láskou, poeticky, bez komerční ambice. Za druhé jsem vykutal opravdu neznámé příběhy a lidé kroutí hlavou, co se všechno stalo. Já jsem si myslel, že dnes už musí být Sudety provařeným tématem a že se o tom učí ve škole, ale to jsem se zmýlil. Nedávno jsem četl nové a velmi tlusté Dějiny Evropy pro děti a řekl jsem si schválně, kolik stránek je tam o Sudetech. Ani jedna. Vytěsnili to.

Stojí za nápadem napsat tuto knihu nějaký příběh?
Už odmala jsem se toulal po záhadných Krušných a Doupovských horách, které měly navíc příchuť zakázanosti. Byl tam vojenský prostor, rozpadlé statky, opuštěné zahrady, mezi tím zrezavělá munice, zákopy na tanky. Hráli jsme si tam a odpalovali dělobuchy, něco jako ve Svěrákově Obecné škole. V dospělosti jsem objevil skrytý svět pod omítkou. Když na nějakém domě praskne omítka, objeví se vybledlý německý nápis, například třeba „Schuhe“. To máte stejné v Kadani, Ústí nebo v Liberci. Vtipné ale je, že já jsem tuto knihu vůbec neplánoval psát. Napsal jsem kdysi o Sudetech asi pět článků a reakce lidí byla tak silná, až mě to překvapilo. Najednou mě žádala dvě nakladatelství, abych napsal celou knihu. Tehdy jsem si uvědomil, že to asi má větší hodnotu, než jsem si myslel.

Na zámku Lemberk a v jeho okolí se točí pokračování úspěšné komedie Poslední aristokratka.
FOTO: Aristokratka se opět zabydlela na Lemberku. Natáčení je v plném proudu

Název odkazuje na Sudety, které hrají v knize důležitou roli. Byl to nápad na první dobrou, nebo jste o pojmenování knihy dlouho přemýšlel?
Napadlo mě to po delší úvaze. Vždycky jsem se tam toulal, nejdřív na kole, pak na motorce, takže tulák.

Proč má podle vás smysl připomínat si historii?
Zvlášť u pohraničí to má obrovský smysl. My jsme jako severočeské děti na začátku devadesátek vůbec nic nevěděly, neučilo se to, náš kraj neměl historii. Komunisté to tutlali nebo zkreslovali jako v románu Nástup o Kadaňsku. Když nestudujete historii, tak někomu naletíte, nejen bolševikům. Dnešní politici mají bohužel podobné tendence.

V čem si myslíte, že je vaše kniha jiná, originální oproti ostatním s podobnou tematikou?
Nachází se na pomezí odborného a uměleckého žánru. Jde do hloubky, ale je emotivní, je to vlastně můj milostný dopis pohraničí.

Jan Koníček před konferenčním sálem University od Pennsylvania.
Inspirace pavučinou. Student zkoumá nanovlákenné konstrukce, ty zachytí vlhkost

Jaký máte vy sám osobní vztah k Sudetům?
To je láska na celý život. Narodil jsem se v Kadani a pořád prolézám pohraničí. Dokonce uvažuji, že se na Kadaňsko na stará kolena zase odstěhuji.

Stanislav Dvořák.Stanislav Dvořák.Zdroj: se souhlasem Stanislava DvořákaNa co zajímavého jste narazil v případě Liberecka?
Liberecko mě hodně baví. Liberecká výšina, nebo ta vaše supersudetská, strašidelně majestátní radnice. Naproti radnici jsem spal v úžasném secesním hotelu s nádhernými zlatými nápisy v němčině ve výtahu a podobně. Samozřejmě mě zaujal také příběh Ferdinanda Porscheho, který jsem do knihy zpracoval. Ale také rodina Liebiegů a Liebiegovo městečko.

Plánujete křest či nějaké besedy nad knihou?
První křest bude 23. května v 17.00 v Českém rozhlase na Vinohradské v Praze. A časem se možná vyrojí další křty a besedy. Určitě se nebráním případným nabídkám knihoven, škol a jiných institucí.

Napsal jste thriller, historickou novelu a nyní literaturu faktu/průvodce. K jakému literárnímu žánru máte nejblíže?
Netuším. Baví mě stejně sudetský thriller Kadanland i Sudetský tulák.

Václav Dvořák a jeho kniha Písečníci a probuzení krále
Cenu čtenářů na Magnesii Liteře získal podruhé Liberečan Václav Dvořák

Máte nějaké autorské vzory, popřípadě stíháte sledovat tvorbu svých českých kolegů?
Ne, vzor nemám. Ale čtu pořád velmi rád, v poslední době mě pobavil Brit Nick Hornby a jeho půvabně ironický román z 60. let Funny Girl, z českých autorů jsem přečetl celého Kunderu, Škvoreckého a Bondyho, to je svatá trojice naší literatury. Z těch současnějších mě baví Stanislav Komárek, který píše romány i eseje. A celý život studuji literaturu o buddhistické filozofii, Indii a Asii obecně.

Máte rozpracované další literární projekty?
Teď jsem poměrně rychle za sebou vydal Kadanland a Sudetského tuláka, takže myslím, že si musím dát pauzu, a uvidím, co život přinese.

Stanislav Dvořák je český spisovatel, novinář, hudební a filmový publicista. Dlouhodobě se věnuje tématu Sudet. Publikuje zejména na serveru Novinky.cz a knižně vydal thriller z pohraničí Kadanland či historickou novelu Léta pod psa. Narodil se v Kadani, žije v Praze.