Desetičlenná skáčková kapela Sto zvířat zavítá se slovenskými ska bratry Polemic na sever dokonce dvakrát. Ve středu 12. října zahraje pro liberecké publikum v Lidových sadech a společný koncert zopakují kapely i v Jablonci ve čtvrtek 20. října v klubu Woko.

Jak se kapele hraje v tolika lidech, jaké byly jejich začátky a proč koncertují právě se slovenskými Polemic, na to a další zajímavosti odpovídala hlava skupiny zpěvák a bubeník Jan Kalina.

Proč jste se rozhodli koncertovat se slovenskými Polemic?
Ta myšlenka společného hraní nás napadla už před lety, ale pořád nějak nebyl čas ji zrealizovat. S Polemikem se známe ještě ze začátku devadesátých let, kdy jsme společně každý ve své krajině zkoušeli jako první koketovat se stylem ska a rocksteady (pozn. red. hudební žánr ustálené houpání). Česká část našeho federálního turné má 13 zastávek, v únoru příštího roku by to mělo být 8 koncertů na Slovensku.

Kdy jste naposledy hráli na Liberecku? Vzpomenete si?
V Libereckém kraji hráváme pravidelně, naposledy to byl letos v březnu Jablonec. V Liberci jsme hrávali v legendárním klubu Golet a teď už několik let jezdíme do Lidových sadů.

Jak se vám vůbec hraje v deseti lidech? Není to komplikované? I třeba kvůli organizaci?
Pokud chce kapela hrát a baví ji to, tak je úplně jedno v kolika lidech to probíhá. Komplikované je to samozřejmě z hlediska produkce, slaďování společných termínů koncertů a zkoušek, o dopravě nemluvě. Ale my posledních pár let zažíváme zřejmě nejplodnější a nejlepší období, a tak si to náležitě užíváme. Letošních cca 100 koncertů a festivalů hovoří za vše.

V České republice jste braní jako průkopníci stylu ska. Věděli jste hned od začátku, že ho hrajete?
Ne, to jsme vůbec nevěděli, ani neřešili. Teprve syn semaforského Jiřího Suchého Jakub a syn divadelního herce a režiséra Ivana Vyskočila František, nám prozradili na základě dovezených kazet a videokazet z Anglie, to sladké tajemství, že hrajeme stejně jako britské kapely Madness, Specials nebo Selecters ska.

Jaký máte obecně vztah ke ska? Od alba Postelový scény jste se od ska stylu začali odvracet, co teď tedy hrajete?
Je to pro nás jakýsi výchozí žánr, který nám zejména v počátcích dodal ksicht a otevřel dveře do množství klubů, ať už ve Francii, Německu, Švýcarsku nebo Spojených státech. Nejen na albu Postelový scény je pro nás ska jen částečnou, ale pořád hlavní ingrediencí pro náš smrtící koktejl, do kterého přidáváme i rocksteady, doléváme decku swingu a zasypáváme špetkou reggae a jazzu.

V písničce Podpaží zpíváte „Ty kdo ruku zdvíháš, vůbec nevíš, co je pravý neštěstí?“ Myslíte tuhle písničku protifašisticky?
Původně to byla jen dadaistická textová hříčka našeho textaře a saxofonisty Tomáše Belka, který vidí svět trochu jinak než my ostatní. Teprve postupně nám docházelo, jak to někdo může chápat a to nás samozřejmě velmi těší.

Kdy si myslíte, že vám nejvíce začala růst popularita? Kdy nastal ten zlom?
My máme to obrovské štěstí, že za těch dvacet let, co hrajeme, jdeme nahoru do vyšších pater slávy poměrně volným tempem. Nejsme ta kapela, která by vylétla nahoru ze dne na den, ale je to spíš vytrvalostní záležitost. Když se ale rozhlídneme kolem sebe, máme radost, že jsme vydrželi na rozdíl od mnoha kapel, které začínaly na jedné startovní lajně s námi. A prý čím se jde pomaleji nahoru, tím pomaleji se jde dolů. Tak uvidíme.

Baví vás ještě vůbec hrát vaše největší hity jako Škola a Nikdy nic nebylo?
Samozřejmě baví. Finále koncertu si bez nich zatím neumíme představit.

Vaše texty jsou hlavně ze života, kde berete inspiraci?
Autorem veškerých našich textů je zakládající člen naší kapely saxofonista Tomáš Belko, který mě i Janě Jelínkové píše texty nejen do „huby“, ale i na tělo. Je to člověk, který neustále něco zapisuje do umolousaného zápisníčku, aby nás vzápětí po stopadesáté překvapil a potěšil novým textem. Pochopitelně zejména díky němu jsou některé naše písně opravdu mimořádně vydařené.

V roce 2006 od vás odešel zpěvák Petr Ostrouchov, to už ho to s vámi nebavilo nebo se chtěl vydat vlastní cestou ?
Petr se rozhodl pro kariéru právníka, odborníka na autorské právo, a to s počtem najetých kilometrů, odehraných koncertů a vypitých nápojů opravdu nešlo skloubit.

Živíte se hudbou nebo máte ještě jiná zaměstnání?
Někteří z nás se živí pouze hudbou, ale většina má ještě jiné zaměstnání, protože to nám přináší paradoxně větší svobodu.

Pamatujete si svůj první koncert? Jaký byl?
Odehrál se v řijnu v roce 1990 v pražské Malostranské Besedě a byl to rovnou dvoják od 19:00 a 21:30. Bylo to docela povedené.

Máte radši fesťáky, menší koncerty v klubech nebo velké koncerty?
Je to stejné jako třeba s pitím, někdy máte chuť na pivo, jindy na víno, potom třeba na panáka. A když je to pití kvalitní, tak vás to baví vždycky. Navíc každý rok to za nás rozhoduje počasí, když už začíná být vedro v klubu, přesouváme se na festivaly a když začínáme mrznout venku, rádi se vracíme do klubů. Pro mě osobně je vždycky milejší hraní v klubu než v kulturáku, ale kapacitně se tomu samozřejmě nevyhneme.

STO ZVÍŘAT a POLEMIC

koncert SKAmarádění
dvě ska legendy zahrají společně

Liberec
Lidové sady
Středa 12. října od 19:30
Jablonec nad Nisou
Klub Woko
Čtvrtek 20. října od 19 hodin