Album, kterému dala jméno jedna z nejslavnějších písniček, tvoří patnáct zbrusu nových skladeb. Jana Jelínková ho, pochopitelně se „Zvířaty“ v zádech, pokřtila v Lidových sadech v Liberci. Právě tady v sobotu odstartovala šňůra klubových koncertů po 20 českých městech. Před koncertem jsem se interpretky zeptala:

Znamenalo pro vás sólové album po 27 letech v kapele něco jako nový nádech?
Myslím, že to bylo nadechnutí pro celou kapelu. CD se připravovalo rok a všechny nás to hrozně bavilo. Byl to takový moc pěkný krok stranou ze „zvířecích cest“.

Písničky vám psal dvorní textař kapely, Tomáš Belko, přímo na tělo. Je některá z těch patnácti trochu víc na tělo, než to ostatní?
Ztotožnila jsem se se všemi, všechny jsou „moje“. Ale nejvíc jsem se asi dojala u písničky Akční film a čína. Při jejím natáčení jsem dokonce poslala hochy pryč ze studia. Ztlumila světlo.. Je to hodně niterný text o rozchodech a já si jich sama pár zažila …Myslím, že se v něm tak trochu najde každá z nás.

Pokus o překonání největší koncentrace potápěčů v potápěčské věži proběhl 7. října v plaveckém bazénu v Liberci.
V Liberci padl český rekord! Zasloužili se o něj potápěči

Nevyděsilo vás trochu, že na CD jste sama za sebe, bez kapely za zády?
Kdepak, spíš mě kluci s tím dárkem opravdu potěšili. O sólové desce se mluvilo už dřív, ptali se mě i fanoušci, jestli nevydám nějaké šansony, ale pořád na to nějak nebyl čas… Tohle nejsou přímo šansony, ale právě to mě na t CD nejvíc baví. Že je tak barevné, že jsou tam různé žánry, různá hudební „zákoutíčka“.

Takže žádná panika, spíš splněné přání?
To rozhodně.

Poměrně často vystupujete v Jablonci. Je důvodem váš klávesista Petr Hostinský, který mimochodem pokřtil právě v Jablonci nové varhany v kostele sv. Anny?
Určitě, má tam i jako sbormistr vazby na divadelní společnost. Hráli jsme tam ale třeba i na přehradě. Máme rádi všechna místa, kam na nás chodí milí lidé, kteří vědí o čem to je, kde přeskočí taková ta jiskérka…

Kromě toho, že jste zpěvačka, jste také dlouhá léta učitelkou na základní škole. Jsou z vašeho pohledu dnešní děti opravdu tak hloupé, drzé a zlé, jak se často říká?
Mění se to, ale myslím, že dnešní děti jsou hlavně takoví malí nešťastníci, protože je na ně ze strany rodičů často kladen strašný tlak, který nedokážou ještě unést. Dnešní rodiče si myslí, že z nich vychovávají osobnosti, ale myslím, že je to klamné. Děti potřebují především jistotu. Potřebují vědět, kdo je ten dospělý, který rozhoduje a kdo jim má ukazovat cestu a pomalu otevírat možnosti a kdo je děcko a musí poslouchat. Dnešní děti jsou mnohdy postaveny před otázky, které jsou pro jejich rozhodování ještě hrozně těžké. Je to pro ně deprimující a hrozně se v tom plácají. Je alarmující, kolik mají dnešní dětí nervových poruch, kolik jich musí užívat prášky, aby to vůbec zvládly.

Na středu 13. září 2017 připadl Mezinárodní den STOP přepravě zvířat. A demonstrace se konala mimo jiné i na libereckém náměstí.
Kožešinovým farmám sice odzvonilo, ale tím utrpení zvířat nekončí

Může být právě hudba dobrou terapií?
No to určitě, ale že bychom si ve škole jenom zpívali, to taky nejde. Muzika je výborná terapie, hlavně když si člověk najde tu svou, která ho nejvíc baví.

Co byste poradila těm nešťastníkům? Malým, ale i těm velkým?
Co já bych pro Boha živého mohla radit dospělým? Každý z nás vychovává děti s tím nejlepším vědomím a svědomím. Nemyslím, že by rodiče dělali něco úmyslně špatně. Většina z nás jde prostě i ve výchově cestou pokusů a omylů a tak bych všem dospělým přála, aby těch omylů bylo co nejméně. Abychom se učili ze svých chyb a věděli, kudy ta cesta vede.

A těm malým?
Aby byli šťastní! Aby si užívali života, věděli, že je krásný a aby se naučili všechno co je kolem nás. Pochopili, že je potřeba umět hodně věcí k tomu, abychom si mohli splnit své sny.