Výstava samotná má minimálně dva rozměry. Jeden je estetický, mnoho starých map jsou krásné grafické práce. Ten druhý je edukativní, snahou je podnítit návštěvníka k lepšímu čtení map a seznámit ho se způsoby staršího mapování. V muzeu uvidíme i tzv. rekonstrukční mapy, kterým se věnuje jeden z kurátorů výstavy Ivan Rous. S ním přinášíme rozhovor o mapách našeho regionu, jemuž ráz udávají právě Jizerské hory.

Výstava v Severočeském muzeu ukazuje staré mapy Jizerských hor, ať už jsou to vydání proslulých Matouschekových map, nebo třeba map Gustava Adolpha. Jeho mapa byla dokonce k výstavě reprintována a je k dispozici zdarma návštěvníkům, pochopitelně do vyčerpání zásob. Která mapa je naopak pro tebe něčím důležitá a zajímavá?
Hodně si cením mapy Krkonoš z roku 1948, která je na výstavě také vystavena. Obsahuje i část Jizerských hor. Tahle mapa vyšla několikrát, zasloužil se o to kartograf Matěj Semík z Nové Paky, ale tohle jediné vydání má některé německé názvy míst a chat přeložené do češtiny. Zvláštní je, že jsou přeloženy jen některé názvy a to zcela nepravidelně. Navíc jsou tam polské názvy, mapa je tak tříjazyčná. Je to doklad určitého přelomu, který vystihuje tu neklidnou dobu. Vydání v roce 1949 mu už režim neumožnil a je otázkou zda vydání z roku 1948 nebylo staženo z prodeje.

Výstavě, kterou jsi připravoval ve spolupráci s TUL, předcházel soustavný výzkum. Vystavena je tak poprvé mimo Frýdlantský zámek tzv. Glaubicova mapa frýdlantského panství, jedna z nejstarších map Jizerských hor. Čím je zajímavá?
Kromě toho, že je to jedno z nejstarších vyobrazení regionu, tak pozorný rozbor ukázal, že mapa je nejpřesnější v oblasti Jizerky a Velké jizerské louky. Nejspíš to je tím, že se jednalo o mapu, která byla namalována z důvodu přesného vymezení hranice panství kvůli nerostným surovinám, ale zatím jsme jen u teorie. Určitě je potřeba tu mapu důkladně prozkoumat, prosvítá tam starý nápis, který půjde přečíst asi až po dalším rozboru plátna, na kterém je dnes ta olejomalba.

Jaké jsou další výsledky výzkumu map Jizerských hor?
Součástí výstavy jsou rekonstrukční mapy, což jsou mapy, které jsem vytvářel přímo v terénu i na základě starých map a digitálního modelu terénu. Jsou tam zaznamenané třeba staré lesní průseky a cesty, které byste už dnes těžko nacházeli. S takovou mapou už můžeme mít slušné povědomí o krajině a její nedávné historii. Navíc si brzy bude moci každý stáhnout na webu Severočeského muzea příslušnou mapu a s ní pak putovat Jizerskými horami. Podařily se zjistit mnohé detaily, které by jinak zůstaly zapadlé víceméně v nepaměti.

Kromě map Vom Oybin bis zur Schneekoppe od Gustava Adolpha je na výstavě k vidění série vydání map Josefa Matouscheka. Co bys řekl k němu?
Samozřejmě na výstavě nemůže chybět. Nyní s kolegy Jirkou Šmídou a Danielem Vrbíkem zjišťujeme přesné podkladové mapy, které Matouschek používal. Očividně nejraději měl Messtischblatty, což byly podrobné mapy 1:25 000. Na výstavě je jedno vydání také. A zrovna vydání, které je vcelku podivné, je z roku 1939, a je to vlastně kompilát dvou map, tedy německého území, k němuž je připojené to české – ovšem v jiném měřítku. Ta česká část vychází z třetího vojenského mapování. Ale zrovna pro tuto oblast byly zpracovány Messtischblatty i na tehdejším území ČSR a byly v podstatě aktuální. Kartograficky to nedává smysl, dvě měřítka na jedné mapě. Tedy je to spíše kuriozita a další svědectví doby, opět přelomového roku, kdy se měnila politická situace.

K výstavě vyšel reprint mapy Gustava Adolpha a bude i kniha. Na co se můžou Liberečáci a obecně zájemci o mapy Jizerských hor těšit?
Nevím, jak se na to budou tvářit kolegové, ale osobně by se mi líbila kniha s katalogem výstavy a pak už jen infografika a mapy, detaily map, rozbory. Minimum textu. Zkusit, zda opravdu lze komunikovat pomocí map, zkusit jestli mapy mluví. Já si myslím že ano!

Proč jste zařadili na výstavu i geologické mapy?
Geologické mapy odedávna patřily k nejkrásnějším mapovým dílům z hlediska vizuálního. Hrají barvami a zároveň ukazují po čem chodíme a jak to pod námi souvisí s naším životem. Kouknete na geologickou mapu a u nás ve středoevropském prostoru hned budete vědět, kde se těžilo a pálilo vápno, zda město může mít hornickou historii, kde asi budou pískovny a kde stávaly cihelny. Přitom nemusíte mít žádnou mapu, která by tyto objekty ukazovala. A podobně jako je osobností Matouschek pro turistiku, máme u geologie velikány jako Müller, Watznauer, Gränzer. Mimochodem, nejstarší geologické mapě, která zobrazuje Jizerské hory je teprve 159 let.