ROZHOVOR: V pražské verzi Láska vole hrál pudla Vojtěch Dyk

Pro jednu partu je zásadní, jak vypadá, co má na sobě a s kým se stýká. Ta druhá hledá životní pravdu i za cenu utopení ve zlatavém moku. Punkáči a metrosexuálové. To jsou hlavní hrdinové nové hry činoherního souboru Divadla F. X. Šaldy. První letošní premiéru v Malém divadle s názvem Láska vole mohou diváci poprvé vidět v pátek 5. října od 19 hodin. Druhá premiéra je čeká v úterý 9. října rovněž od 19 hodin. Není bez zajímavosti, že se děj odehrává v Liberci a později v Jablonci nad Nisou.

Z herců se na jevišti představí Karolína Baranová, Tomáš Dianiška, Jakub Albrecht, Tomáš Váhala, Michal Maléř, Martin Stránský a další. O novinkovém titulu jsme si povídali s autorem hry Petrem Kolečkem a režisérem Petrem Paloušem.

Proč jste hru pojmenoval Láska vole? Chtěl jste názvem něco evokovat? Třeba, že je určená pro mladší generaci nebo o čem bude?

Petr Kolečko: Když jsme hru s dramaturgyní Dariou Ullrichovou a režisérem původní inscenace Janem Fričem v DISKU dokončovali a debatovali, o čem to vlastně je, přišli jsme na to, že asi o lásce. No, a pak byl docela problém to nazvat, protože jsem se všichni jako správní „pseudointelektuální" umělci názvů s láskou tak trochu štítili. Ale moje kamarádka herečka Bára Poláková tehdy přišla s tím, že když hlavní postava Tequila říká pořád vole, mohlo by se to jmenovat Láska vole. A to už zůstalo.

Myslíte si, že by inscenace mohla zaujmout i starší diváky?

Petr Kolečko: Těžko říct. Myslím, že to hodně závisí na tom, jak bude liberecká inscenace uchopena, což popravdě řečeno nevím, protože jsem kvůli své vytíženosti neviděl žádnou zkoušku. Ale pokud vím, pan režisér už dávno není puberťák, takže snad starší diváci nebudou diskriminováni. Původní inscenace v DISKU pro ně opravdu moc nebyla, na druhou stranu loňské uvedení hry v Divadle Petra Bezruče v režii Tomáše Svobody ano, takže uvidíme, jak to bude tady.

Petr Palouš: Je to hra pro starší publikum, kterému nevadí, že se tam mluví dost odvázaně. Ta hra samotná je dost ulítlá. Hodně zvláštní. Líbila se mi, už když jsem si ji přečetl. Žádné velké změny v textu jsme nedělali. Z části je to inscenace velmi zábavná, ale také dost vážná. Řeší se tam i docela vážné věci.

Hra vypráví o dvou kapelách boybandu a punkové kapele. Mají skutečné předlohy? Alespoň z části?

Petr Kolečko: Skutečnou předlohu má pouze agresivní bubenice punkové kapely, Tequila, jež je hlavní postavou hry. Nebudu jmenovat, kdo tou předlohou je. Ale sám jsem kdysi hrál v jedné kapele a na některých festivalech byla dotyčná bubenice, která nás kluky z ostatních kapel, mlátila. Ale je to všechno už docela dávno, stejně jako doba, kdy jsem napsal tu hru.

Přirovnal byste ty kapely k nějaké současné muzice? Třeba Lunetic a Visací zámek?

Petr Kolečko: Lunetic a Visací zámek velmi sedí.

Jaká hudba ve hře zazní? Autorská nebo odněkud vypůjčená?

Petr Palouš: Ve hře zazní několik písniček. Z toho je jedna od pražské skupiny Vyčůrat a spát. Tu použili i při prvním uvedením v DISKU. Hraje se naživo. Dále je tam jedna od metrosexuální skupiny autorem hudby je Petr Čermák, text složil herec Martin Stránský. Další píseň je improvizace Přemka Houšky a Tomáše Dianišky.

Můžete nám představit členy obou kapel, kdo je hraje? Zpívají ve hře oni nebo je hudba reprodukovaná?

Petr Palouš: V punkové kapele hrají Tomáš Dianiška, Karolína Baranová a Jakub Albrecht. „Metrouše" ztvárňují Martin Stránský, Tomáš Váhala a Michal Maléř. V písních zpívají oni, akorát boyband i tančí, takže se jejich zpěv nahrál dopředu.

Jsou ve hře nějaké hlavní postavy? Třeba frontmani kapel, jejich partnerky?

Petr Kolečko: Hlavní postavou je Tequila, bubenice punkové kapely, která má problém najít lásku a vůbec svoje místo v životě. Je pro ni obtížné nějak se etablovat v povrchním světě namydlených metrosexuálních vrstevníků a také ji nechtějí chlapi. Důležitými postavami je její sestra Lucie, se kterou se po dlouhé době setkává, a Etién, frontman boybandové kapely.

Hru jste napsal pro absolventskou inscenaci vašeho hereckého ročníku, jak ji přijalo publikum?

Petr Kolečko: Musím neskromně říct, že to tenkrát opravdu byla docela velká událost. Není obvyklé, aby student měl vlastní hru v DISKU a já si to hodně užíval. Hra byla vždycky vyprodaná a mladé to fakt bavilo. Na druhou stranu musím říct, že inscenace měla obrovskou výhodu v tom, že byla třetí inscenací našeho ročníku v sezóně a dvě inscenace, které jí předcházely, Fričův Kaltes Land a Špinarovi Bratři Karamazovi, byly obě naprosto vynikající. Když byla Láska vole nasazena, měli jsme jako ročník už docela velký okruh věrných diváků.

Jak dlouho se hrála? Jaké věkové kategorie na ni chodily?

Petr Kolečko: Tak reprízování v DISKU je omezené, protože když ročník absolvuje, dál se inscenace nehrají. Láska vole ale měla velké štěstí, že se objevila třeba na festivalu Evropských regionů v Hradci Králové mezi profesionálními produkcemi, což byl pro studentskou inscenaci velký úspěch. Pro mě ale pak bylo hlavně velkým překvapením, když se po letech loni hra nasadila v Divadle Petra Bezruče v Ostravě a letos i u vás v Liberci. Původně hra vůbec neměla ambici býti nějak přenosnou, byla napsaná pouze pro ročník v DISKU, ale nějakou shodou okolností to tak dopadlo, že se začala nasazovat, což mě vlastně dost překvapuje. Je to asi tím, že v tomhle žánru Láska vole je podle mě teenagerovskou komedií současných textů moc nenajdete.

V ukázce jsem zahlédla i zvíře? Má ve hře důležitou roli?

Petr Kolečko: Ano. Je tam symbolická postava Pudla, která je velmi důležitá pro vývoj hlavní postavy Tequily a pro celou hru. Ale nechci prozrazovat nic víc. Diváci to uvidí sami. Vtipné je, že v DISKU tehdy hrála Pudla dnešní mega hvězda Vojta Dyk. I taková idiotská role může odstartovat hvězdnou kariéru.

Která strana vám je bližší, ta punková nebo ta metrosexuální? Jaké dávají přednost diváci? Zkusíte si tipnout?

Petr Kolečko: Sice už jsem po večerech doma s mým malým synem, a tak nějak jsem „zfotrovatěl", přesto mám pořád bližší vztah spíše k punku než k nějakým boybandům. A hra je i z tohohle úhlu napsaná. Etién, frontman boybandové kapely, je vlastně antagonistou díla, tedy hlavní zápornou postavou. A tak to asi budou brát i diváci.

Proč by měli liberečtí diváci na tuto hru přijít?

Petr Kolečko: Já si myslím, že v první řadě je Láska vole crazy komedií, která by měla lidi pobavit. Je tam samozřejmě náznak určitého tématu či minipřesahu problému dospívající generace se svou identitou, který bývá častý v tomhle žánru, přesto je hra především bezuzdnou fantasmagorickou „p**elí".

Myslím, že v téhle době, kdy je všude okolo ten humus dnešní doby, je dobré, aby vedle inscenací, které ho reflektují, byly také inscenace, při kterých na něj diváci zapomenou. A takovou hrou je Láska vole, byť se dnešního zdegenerovaného světa také trochu dotýká minimálně tím, že se v něm odehrává. V neposlední řadě by měli diváci na hru přijít, protože se shodou okolností odehrává v Liberci a později Jablonci nad Nisou.

Jak probíhalo zkoušení?

Petr Palouš: Práce byla príma. Celá ta skupina okolo Tomáše Dianišky je skvělá. Mají vlastní repertoár a jsou moc nadšení do práce. Bylo to moc příjemné.

Video

Láska vole v ostravském Divadle Petra Bezruče