Narodila se do rodiny s devíti dětmi, i proto má jen základní vzdělání a nemohla studovat, i když si to moc přála. Přesto si Irena Eliášová v důchodu splnila přání a v těchto dnech je na pultech již její třetí kniha, tentokrát pro děti, Chci se vrátit do pohádky.

Pohádkové příběhy vyprávěla vnučce na pokračování, když ji vodila do školy, doma je pak za čerstva zapisovala. Knihu pokřtila minulý týden v Krajské vědecké knihovně v Liberci. Více v rozhovoru se spisovatelkou.

Spisovatelka Irena Eliášová
Narodila se 3. května 1953 v obci Nová Dedina na Slovensku. V devíti letech se odstěhovala s rodiči do Čech a žila v Chrastavě.
Má základní vzdělání, až do penze pracovala manuálně. Vychovala s manželem tři děti. Žije v Mimoni.
Co se týče literatury, psala od mládí a publikovat začala v roce 2008. První knihou byla Naše Osada, smutné, veselé i tajemné příběhy Romů, následovaly novela Listopad, která vyšla elektronicky, Rozumění, Moji milí.
Psala do romských periodik Romana Džaniben, Romano hangos, Romano voďi, publikovala v Kalmanachu, sborníku Kruhu autorů Liberecka, ve sborníku Devla, Devla a Slunce zapadá už ráno či v časopise Světlik.
Je redaktorkou časopisu Kereka, od roku 2008 členkou Obce spisovatelů.
Nyní se z romštiny překládá její román Oheň přestal plápolat.

Spisovatelkou jste se chtěla stát už jako malá, ale podařilo se vám to až v důchodu. Jak k tomu došlo?

Publikovat jsem začala až v roce 2008. Psala jsem už jako dítě i než jsem se vdala. Byla to hlavně poezie a různé říkanky. Když potom děti vyrostly a odlétly z domu, bylo více času na psaní.

Jaká kniha vám vyšla jako první?

První kniha se jmenovala Naše Osada. Byla jsem z devíti dětí a nemohla jsem jít studovat. Hrozně jsem se chtěla stát studentkou. Byl to můj sen. Bohužel to nešlo. Musela jsem pomáhat se sourozenci.

Hádám, že v ní vyprávíte o osadě, ve které jste na Slovensku vyrostla.

Ano. Dá se říci, že je to moje autobiografie.

Kolik vám dohromady vyšlo knih? Vaše tvorba je žánrově dost pestrá.

Pohádková kniha, kterou jsem pokřtila minulý týden v knihovně, je mým třetím titulem. Psala jsem do společných sborníků: Devla, Devla a Slunce zapadá už ráno.

Je to poprvé, co vydáváte pohádku, chtěla jste potěšit i menší čtenáře?

Ano, chtěla jsem napsat i něco dětem. Doprovázela jsem vnučku do školy a povídaly jsme si. Psala jsem také každý měsíc pohádky do časopisu Kereka pohádky na pokračování. Vždycky když jsem šla s vnučkou, tak byla zvědavá, jak to bude dál. Tak jsem jí to vyprávěla, když jsem došla domů, tak jsem to napsala. Vnučka si to vyprávěla i se spolužáky a i oni byli zvědaví. Ona mi prakticky dopomohla, abych knížku vydala. Moje vnučka měla fobii z hmyzu a pohádka je o přátelství hrdiny s hmyzem. Díky tomu se přestala bát.

Jakou literaturu ráda čtete?

Teď už není tolik času nebo čtu hodně knížky od kolegyň a kolegů. Ale za svobodna jsem byla hodně sečtělá. Bavily mě historické, třeba Jožo Nižnánsky, Josef Hora, Eva Kantůrková.

Romská literatura není moc známá. Doporučila byste nějaké autory?

Já vám něco povím. Romská literatura se teď hodně rozeběhla. Díky Mileně Hybšmanové se začala romistika vyučovat jako ostatní předměty. Dost mladých dnes studuje romistiku a zajímají se o romské autory. Pomáhají nám, abychom psali romsky.

Takže i vy píšete romsky?

Píšu romsky i česky. Romisti mi dali energii a přemluvili mě, abych se svému rodnému jazyku věnovala. Já umím perfektně mluvit romsky, ale se psaním jsem měla trošku problém. Protože jako malá jsem se učila psát jen česky a slovensky.

Je pro mě blažený pocit psát ve svém rodném jazyce. Už jsem napsala v romštině do sborníku Slunce zapadá už ráno. Vyšlo to i v češtině. Druhý román v romštině se teď překládá. Je to historický román z období Marie Terezie Oheň přestal plápolat.

Vraťme se ještě k vaší pohádkové knize. Jakým dětem byste ji doporučila?

To záleží, jak si maminka udělá čas a jak jim bude číst. Není to asi ohraničené věkem.

A kdo vám knížku ilustroval?

Kreslíř Marek Štěpán z Valašského Meziříčí. Dětský časopis Kereka vydávají právě až ve Valmezu a on ho ilustruje. Já jsem redaktorkou tohoto časopisu. Ilustroval už ty moje pohádky na pokračování, tak jsem ho pak oslovila i s knížkou.