ROZHOVOR: Mám rád správně řezaný koktejl lásky a války

Jeden autor přiveze svůj román, druhý zase třetí sbírku sonetů. Dvojice Josef Snětivý a Miloň Čepelka jezdí na sever se svými besedami pravidelně a pokaždé se představí velmi zábavné a všestranné duo. Tentokrát své knihy i hudbu předvedou před libereckým publikem v Krajské vědecké knihovně v pondělí 15. prosince od 18 hodin.

S Miloněm Čepelkou spolupracuje nakladatel a autor Snětivý již delší dobu a díky práci se z těchto umělců stali i dobří přátelé. O jejich přátelství, besedě i nových knihách povídal v rozhovoru.

S Miloněm Čepelkou jste už 
v Liberci jednou besedovali. Kolikrát jste tu již byli? Se stejným programem jezdíte i do Jablonce?
Vystoupíme tu podruhé. Na vánoční besedu 15. prosince se moc těšíme. Předchozí vystoupení v sále s klavírem bylo velmi příjemné a pohyblivá reklama na budově knihovny přímo grandiózní. V Jablonci jsem byl zatím též dvakrát.

Kdy jste se se seznámili s Miloněm Čepelkou a za jakých okolností? Jak vás napadlo, že budete dělat společné pořady?
Před téměř devíti lety – dělal jsem tehdy osobního manažera folkovému písničkáři Pavlu Lohonkovi-Žalmanovi, který mě požádal, abych Miloně pozval na koncertní oslavu jeho šedesátin. S Miloněm jsme brzy zjistili, že si máme co říct, a výsledkem je nejen přátelství, kterého si navýsost vážím, ale také spousta besed – a hlavně už devět knih, pod nimiž je podepsán on jakožto autor a já coby nakladatel. Myšlenka jezdit spolu na literárně-hudební besedy Ten píše to a ten zas tohle byla tedy velmi přirozená.

Obdobný program jste ale absolvoval i s jiným spisovatelem? Spolupracujete tedy i s jinými autory?
Ano, byť Miloň je mým nejčastějším souputníkem. Kromě něj jsem dosud nejčastěji cestoval se Zuzanou Maléřovou a Alexandrem Stainforthem, výjimečně i s Hanou Marií Körnerovou, Davidem Laňkou či Romanem Cílkem. Stále častěji vystupuji i sám.

Tentokrát přivezete novinku Ženy, které rozdávají adventní věnce. To vypadá na vánoční téma, ale zároveň na mě název působí lehce depresivně.
Vždyť ani Vánoce nejsou časem jen výlučně veselým… Mám rád správně řezaný koktejl lásky a války, štěstí a smutku, vzrušení i bezčasí – a to platí pro můj život, stejně jako pro mou literární a hudební tvorbu.

Co vás inspirovalo k napsání knihy? Podle anotace a ukázky se nemůžu ubránit tomu, že 
v knize najdeme autobiografické prvky. Vycházel jste z vlastního života?
Ano. Tato kniha je zřejmě mé nejautobiografičtější dílo, inspirované skutečným vztahem s osudovou ženou – mimochodem z Libereckého kraje. A konec se dokonce odehrává přímo v Liberci.

Jednou jste do Liberce přijel i s vlastní poezií, píšete tedy básně i beletrii?
Je tomu tak. Básně jsem začal psát později než prózu, ale v posledních letech se jim věnuji o něco více. Před dvěma a půl lety jsem představil svou poetickou prvotinu Z deště pod opak, tentokrát návštěvníci uslyší ukázky z jejích následovnic Retroperspektiva a Exupérymenty.

Miloň Čepelka tentokrát představí lyrickou sbírku Třetí mandel sonetů. Jde tedy už o třetí díl. V dnešní době už se poezii u čtenářů tak dobře nedaří, ale pokud se podařilo vydat tři díly, u pana Čepelky je tomu asi jinak.
Trochu mě mrzí, že Miloňova poetická tvorba je ve stínu jeho dlouholetého angažmá v Divadle Járy Cimrmana, byť patřím k celoživotním milovníkům tohoto projektu. Ovšem jeho sbírky si cestu ke čtenářům vždy našly a první Mandel sonetů byl dokonce vyprodán hned ve dvou vydáních, což se bohužel podaří jen málokomu z žijících básníků.

Miloň Čepelka ale píše i prózu, hlavně povídky, že?
Ano, a v posledních letech vydal v našem Nakladatelství ČAS dvě povídkové sbírky. Zatímco titul Svědectví inspektora Toufara byl již vašim čtenářům představen, loňská sbírka A jestli neumřel… bude mít v liberecké knihovně svou čtenou premiéru.

Vaše pořady vždy nabídnou i hudební podívanou, na co se tentokrát můžeme těšit?
Vzhledem k tomu, že pořad proběhne o vrcholícím adventu, zařadím netypicky i koledy. Jinak se jako obvykle rád představím se svými i převzatými písněmi coby zpěvák, saxofonista a pianista.

Jak se jako nakladatel díváte na situaci na knižním trhu? Čtou lidé ještě? Upadá četba? Nebo na tom ještě nejsme tak špatně?
Myslím, že četba knih stále patří mezi základní způsoby trávení volného času. Někdy se bojím, zda tomu tak bude i u mladších generací – tady ovšem hodně záleží na nás, rodičích. Pevně věřím, že dobrá kniha si čtenáře vždycky najde, byť jejich počet bohužel klesá.

Jaké tituly jsou u vás nejčtenější?
Budu vycházet z produkce  našeho Nakladatelství ČAS. Tady na prvním místě zmíním naši řadu věnovanou známým postavám současného i dřívějšího veřejného života, kde naleznete tak rozdílné osobnosti, jako jsou třeba Radoslav Brzobohatý, Jiří Adamíra, Miloš Zeman, Tomáš Řepka nebo příslušníci herecké dynastie Štěpánkových. Z úspěšných autorů, ať už žijících, nebo zvěčnělých, mohu jmenovat Zuzanu Maléřovou, Jana Bauera, Romana Cílka, Miloně Čepelku, Jane Austenovou, Charlotte Brontëovou… A naší pýchou je historická Edice Český ČAS.

Jaký máte názor na čtečky knih? Využíváte je, nebo dáváte přednost klasice v pevných deskách?
Já sám čtečku nemám, jejich rozšíření však – možná na rozdíl od jiných nakladatelů – vítám; e-knihy jsou vhodným obohacením knižního trhu a jako škůdce těch tištěných je ani v nejmenším nevnímám.

Jaký titul máte právě rozečtený?
Staroměstskou exekuci od Josefa Petráně a Zlatý věk růží od Františka Kavky – miluji historickou literaturu faktu. Jinak ovšem právě rediguji dvě historicko-fantastické povídky dalšího známého autora Otomara Dvořáka, jež pod společným názvem Ďáblův klíč vyjdou už v lednu.

Co plánujete do budoucna, máte něco rozepsaného?
Do jara bych především rád natočil nové písně. Co se literatury týká, v plánu pro příští rok mám coby autor další sbírku básní. A novela Ženy, které rozdávají adventní věnce by si zasloužila volné pokračování, jež je zatím ovšem pouze v mé hlavě.