V liberecké Tipsport Areně vystoupí Marie Rottrová ve středu 26. října od 19.00 hodin.

Chce se také rozloučit se všemi svými věrnými fanoušky, kteří jí byli velikou oporou po celou dobu její pěvecké kariéry. Na turné ji doprovodí ostravská skupina Flamingo a další hosté.

Opravu plánujete konec kariéry? Vždyť jste říkala, že dokud bude zájem publika a bude se vám chtít…

Jestli se mi bude chtít, to je ta podstatná otázka. Už se mi nechce.

Co tak najednou?

To rozhodnutí dozrávalo. V posledních letech jsem toho měla hodně, teď se konec nabízí, sedmdesáté narozeniny jsou dobrá příležitost. Kdyby už opravdu nebyl zájem, to by byly smutné konce. Myslím si, že v relativně plné síle, nebo spíš dobré síle, protože ta plná už je za mnou, je dobré přestat.

Co na to říkají muzikanti tří kapel, se kterými koncertujete?

Nevěří. Zatím skoro nikdo nevěří. Berou to, jako že si chci odpočinout. Jenomže smysl mého života není zpívat, život je daleko pestřejší, barevnější, než stát na jevišti. I když je to fantastické, lidi mě nabíjejí a všichni říkají, že já nabíjím je. Řekla jsem si, že nastal čas, abych byla spíš konzument populární hudby, divadelních představení, oper baví mě sedět v hledišti.

Máte velké resty?

Ohromné! Nechodím skoro nikam. Sem tam do divadla, sporadicky do kina. I návštěvy přátel jsem hodně omezila, těším se, jak si je budu užívat, stejně jako rodinu. Otevírá se přede mnou něco nového: volné večery. Budu vědět, jak s nimi naložit.

Jak reagoval Jaroslav Wykrent, kterého jste „vytáhla“ na jeviště po vážné nemoci?

Je trochu zklamaný, ale během těch deseti let, co jsme spolu jezdili na vánoční koncerty, si zase nastartoval kariéru, vědí o něm pořadatelé i publikum. Snad mě pochopí. Koncertuju s ním ráda, je příjemné se setkávat. Tak se budeme setkávat soukromě.

Vyrojily se spekulace, že zpráva o odchodu je dobrá reklama na koncerty.

Opravdu jsem rozhodnutá skončit a přišlo mi fér to fanouškům sdělit předem. Nedovedu si představit, že bych odjela šňůru a pak prohlásila, že další koncerty nebudou. Těším se. Dozvěděla jsem se, že lístky se výborně prodávají, v Bratislavě už je vyprodáno dva měsíce před koncertem, v Praze a Ostravě skoro taky.

Koho jste si pozvala?

Petra Němce, Jaroslava Wykrenta, Zdeňka Vřešťála a Vítka Sázavského, Petra Spáleného, na některých koncertech bude i Pavel Bobek.

Jaromír Nohavica nakonec ne? Vaše společné vystoupení na narozeninovém koncertě Víta Sázavského nemělo chybu.

Přijal pozvání do Ostravy. Letos vůbec nevystupuje, tak jsem ráda, že se uvolil aspoň na ostravský koncert. Sejdeme se tam jako patrioti, ostravský koncert bude výjimečný, mám tam zázemí, soukmenovce, skvělé publikum. Bude ho natáčet ČT.

Rozumím tomu dobře, že nebudete koncertovat, ale občas někde vystoupíte?

Ano, občas nějaké vystoupení udělám. Třeba když mi volal manažer Pavla Bobka, ráda jsem slíbila hostování na koncertě k Pavlovým narozeninám.

Nové písničky nahrávat nebudete?

Čert nikdy nespí, třeba se vyskytnou nějaké, že mi to nedá. Ale neplánuju to. Koukáte se na mě zpytavě, nevěříte mi? Nebo čekáte, že ze mě vypadne oznámení, že důvod mého odchodu je svatba? (smích) Všichni se mě ptají.

Na svatbu jsem se ptát nechtěla právě proto, že se vás ptají všichni.

Stejně nic neřeknu. (smích)

Přiznávám, že mě zpráva o vašem odchodu zaskočila. Paní Hegerová skončila s koncertováním kvůli zdravotnímu stavu, konec ohlásila ještě kapela Psí vojáci, Petr Čtvrtníček a vy.

Čtvrtníček kecá, to je nějaký jeho fór. Ještě vy mě přemlouvejte! Takové oči na mě vůbec nedělejte. Já neodcházím ze zdravotních důvodů, je mi dobře. Věřím, že dělám správnou věc, nic se nemá přehánět.

Když si budu chtít zazpívat, přijmu nabídku na nějaké charitativní vystoupení nebo na pěknou firemní akci jako je třeba Sestra roku. Ale abych jezdila od Aše do Zlína, to už nechci. Nemůžu.

Kdybych kývla jednou, dostala bych se zase do šíleného kolotoče. Opravdu chci vystoupit, věřím, že se mi to podaří. Mívám diář nabitý na celý rok dopředu, těžko si hledám pár dní pro sebe. Když v tom kole jsem, vždycky mě někdo ukecá.

Nepomohl by vlčák manažer?

Právě že manažer se snaží nacpat do diáře co nejvíc akcí. Vlčák by byl můj muž, ten by mě ochránil, ale má svoji práci.

Když jste hledala čas na rozhovor, hledala jste mezi angličtinou a hodinou zpěvu. Co máte ještě v diáři?

Pravidelného? Tanec, chodíme s Milanem na salsu. Teď se u nás v Kolovratech rozjíždí dopolední cvičení na formování, zajdu se tam podívat. Nebaví mě totiž chodit cvičit večer.

Co plánujete, když ne svatbu? Přestavbu domu?

Tu jsme nedávno provedli, zahradu jsme taky zrekonstruovali, ale co se týče stavění, za chvíli mě začne něco svrbět, jak se znám. (smích)

Jednou už jste z pódií odešla, v roce 1988. Nebyl to pro vás hodně velký šok?

Vůbec ne, s chutí jsem přestala zpívat, měla jsem totální pocit vyhoření. Zpívání mi vůbec nescházelo. Přestěhovala jsem se za tehdejším manželem do Německa a byla jsem šťastná jak blecha, že jsem žena v domácnosti. Měla jsem tam jen pět koncertů po velkých městech, pro krajany těsně po revoluci. Zpívala jsem s kapelou Horká linka, kde hrál můj syn Martin na kytaru, jel s námi Pavel Bobek, Jirka Lábus a Olda Kaiser. Byl to velmi veselý zájezd se spoustou skvělých zážitků.

Jsou publikovatelné?

Ty nejvypečenější by vám museli vyprávět, já jsem s nimi nebydlela.

Comeback pak byl těžký?

Postupný. Když jsem se vrátila do Čech, natočila jsem album Jeřabiny, začali se kolem mě rojit muzikanti a pomalu jsme začali koncertovat, maximálně čtyřikrát do měsíce. Pak se to znovu rozjelo.

Muzikály vás nikdy nelákaly?

Všechny nabídky jsem odmítla, nechci dělat, co je dané, ale vybírat si písničky podle svého vkusu. Mám naprostou svobodu, můžu zpívat, co mě napadne. Jo, kdyby se tady inscenoval Jesus Christ Superstar v době, kdy jsem mohla hrát Máří Magdalénu, to bych neodolala. Úžasné písničky v nádherném muzikálu.

Že nejste konzervativní, jste dokázala i spoluprací s kapelou Neřež.

Natočili jsme spolu album Podívej, Vítek Sázavský a Zdeněk Vřešťál mě do ničeho netlačili, nabídli mi písničky, předělali jsme několik nahrávek z ostravského rádia. I při koncertech kluci akceptovali, co jsem chtěla ze svého repertoáru zpívat, dobře to zahráli, udělali mi báječné vokály, publikum to spojení ocenilo a spousta mých kamarádů i z branže mi řekla, že to spojení mi sluší. Kapela bude hostovat na mém posledním turné.

A pak můžete hostovat s nimi…

To ani nezmiňujte! (smích) Přečtou si to, pak další kapely a byla by další tlačba. Když půjde o jeden koncert nebo o vystoupení na nějakém festivalu, proč ne?

Letos poprvé nebudete mít vánoční koncerty vrhnete se na pečení cukroví?

Ráda peču moučníky, které se vylejou na plech a strčí do trouby. Dělat maličké cukroví není moje hobby, stejně jako pletení svetrů a ponožek. Asi nemám dost trpělivosti. Budu ráda, když mi cukroví někdo upeče. Třeba Milanova maminka, dělá výborné.

Tušíte, co pro vás rodina a přátelé chystají k narozeninám?

Na pozvánky budu muset napsat, ať nikdo žádné nenosí. Půjde o velké setkání muzikantů, přátel a rodiny. Když si představím, že by každý přinesl dárek, musela bych řešit přístavbu domu okamžitě! (smích)

Růže jménem Marie Rottrová byl první dárek?

Překvapení. Zástupci hamburské šlechtitelské firmy mi zavolali, že jsou moji fanoušci a jestli bych s tím pojmenováním souhlasila. Milan mi pak ještě koupil v Holandsku růži Flamingo, což je moje kapela. Teď rostou vedle sebe.