První operní Libereckou Thálii čtenáři nadělili Kateřině Jalovcové. V rozhovoru povídala o své vysněné roli mateřství i těch divadelních. Prozradila, kdy se vrátí na jeviště, jakou hudbu má ráda i co jí na opeře baví a co ne.

Vaší největší aktuální novinkou je mateřství. Jak si ho užíváte? Je to pro vás velká změna? Chybí vám divadlo?

Před měsícem se nám narodil Vojtíšek. Je to včetně těhotenství nejkrásnější období mého života. Užívám si každý den, protože to všechno utíká hrozně rychle a miminko se mění každý den.

Divadlo mi zatím vůbec nechybí, jsem ráda, že si stihnu vyčistit zuby a najíst… Vše se točí pouze okolo Vojtíška.

Kateřina JalovcováMezzosopranistka, členka operního souboru Národního divadla v Praze, je libereckému publiku již velmi známá. V posledních letech se zde představila v roli Káči, v opeře Čert a Káča Antonína Dvořáka, v roli Carmen ve stejnojmenné opeře Georga Bizeta, v roli Ježibaby v opeře Rusalka Antonína Dvořáka, v roli Dulcinée v opeře Don Quichotte skladatele Julesa Masseneta či v roli Anděla v opeře Démon Antona Rubinsteina a v mnoha dalších.

Zpíváte miminku?

Zpívala jsem miminku už v těhotenství, takže v tom pokračuji. I když se mnou absolvoval premiéru Borise Godunova a Andrea Cheniera a spoustu jiných představení, operu mu cíleně nezpívám. Pouze lidovky, jednoduché písničky, občas si vymýšlím, co mě zrovna napadne, jen abych ho zabavila.

Jak se dá časově skloubit hraní v Liberci a v Praze? V Liberci jste už spíše jako host, v Praze angažmá?

V Liberci jsem byla v angažmá asi před osmi lety. Teď jsem v Národním divadle v Praze, ale hostování v Liberci je pro mě vždy vítanou změnou, mám zde krásné role v krásných inscenacích.

Kdy se plánujete vrátit ke zpívání a hraní na divadle?

Od března se vracím do divadla, tak to bude náročné s hlídáním Vojtíška, ale čas si určitě udělám.

Překvapilo vás vítězství v Liberecké Thálii?

Ano.

Jakou z rolí v libereckém divadle považujete za zásadní? Za poslední dobu jste hrála téměř ve všech úspěšných titulech: v Carmen, Rusalce, Don Quichottovi a Démonovi.

Každá role je pro mě zásadní. Každá je jiná a vždy se něco nového naučím. Snad role Tygrany v Pucciniho Edgarovi byla pro mě hodně nová. Svůdné, sexy ženy, jsem do té doby nikdy nehrála. A práce s Martinem Otavou byla pro mě velmi inspirativní.

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si přála?

Už raději nesním o rolích. Jakmile své přání vyslovím nahlas, vždy mě ta role mine. Přála jsem si dlouho roli maminky, a to se mi konečně splnilo…

Zpíváte jen jako operní pěvkyně nebo i „běžně"? Působila jste ve sboru, jaká byla vaše pěvecká cesta?

Ještě na konzervatoři jsem zpívala ve sboru v Hudebním divadle v Karlíně, což mě moc neuspokojovalo, protože jsem chtěla zpívat v opeře. Takže jsem byla moc šťastná, když jsem se dostala do operního sboru Národního divadla. Pak jsem získala angažmá v Divadle F. X. Šaldy jako sólistka opery a po dvou letech přišla nabídka z Národního divadla.

Co se vám na opeře líbí a co naopak ne?

Opera je pro mě únos mimo realitu. Líbí se mi to „nadpřirozené" zpívání, kdy se zastaví čas. Bohužel pro spoustu lidí je opera směšná, mrtvá, zastaralá… Moji přátelé tvrdí, že je nesrozumitelná. Viděli nějaké rádoby moderní inscenace a já se jim vlastně nedivím. Kdybych to samé neviděla v jiném provedení, také bych nechápala. Vadí mi, když se režiséři snaží být za každou cenu originální. Druhý extrém je ten operní patos, který je opravdu směšný…

Jak jste se dostala k divadlu a která byla vaše první role?

Absolvovala jsem spoustu konkurzů. Bez toho se to zvláště v začátcích neobejde. Mé první předzpívání na sóla bylo právě do Liberce a kupodivu to vyšlo. Myslím, že první role byla snad Olga v Evženu Oněginovi, ale zazpívala jsem si ji pouze jednou, protože to byla zrovna derniéra…

Býváte na jevišti nervózní? Máte nějaký svůj rituál před premiérou?

Než jsem otěhotněla, měla jsem hroznou trému, nemohla jsem v den představení jíst, měla jsem střevní potíže. V těhotenství mě to všechno přešlo. Jestli je to trvalý, nebo pouze přechodný stav, zatím nevím.

Zdá se, že si dost zakládáte na svých vlasech. Ráda měníte účesy. To si musíte užívat i na jevišti, kdy jste pokaždé jiná.

Moc si na svých nekvalitních vlasech nezakládám, spíš hledám a zkouším. Paruky, příčesky a kostýmy miluji, to si opravdu užívám. A zrovna v libereckém divadle je velmi šikovná vlásenkářka, které naprosto důvěřuji.

Jaká vás baví muzika ve volném čase? Posloucháte operu nebo třeba i současnou muziku?

Právě jsem si uvědomila, že muziku vlastně neposlouchám. Když mám puštěné rádio, vyhledávám hlavně mluvené slovo. Ale mám ráda Queen a Freddie Mercuryho, Nirvanu, Hanu Hegerovou…

Co se vám líbí na Liberci? Dojížděla jste sem nebo jste tu i nějaký čas žila?

Do Liberce jsem dojížděla, ale pokud se intenzivně zkouší, je k dispozici divadelní ubytovna. V souboru opery jsou velmi přátelští kolegové, takže se sem vždy těším. Do Liberce a jeho okolí jezdím i v létě o prázdninách, protože je tu mnoho krásných míst vhodných k výletům.

Je mi jasné, že teď žijete hlavně miminkem, ale čím jste se dříve odreagovala, když jste nebyla zrovna v divadle?

Během roku moc času není, ale na knížku si čas udělám, nebo jdeme do kina. Ale v létě o prázdninách jezdíme na vodu, výlety do přírody, na kole, do hor, hrady a zámky. Některé aktivity omezíme, trochu obměníme a hlavně přizpůsobíme Vojtíškovi, už se moc s manželem těšíme.