Energicky jako mladíci vtrhli s akademickou čtvrthodinkou zpoždění na pódium nádherně zrekonstruovaného sálu Měšťanské besedy v Plzni matadoři světového hardrocku.

Zpěvák Bernie Shaw pochválil sál i plzeňské pivo, které celý večer neustále testoval. Kapele nikdo nepředskakoval a sál praskal ve švech.

Co hráli Uriah Heep v Plzni?Gypsy, Look at Yourself, Shadows of Grief, Stealin', The Law, The Outsider, Sunrise, The Magician's Birthday, Rain, The Wizard, One Minute, Can't Take That Away, July Morning, Lady in Black, Přídavek: Easy Livin'

Hudebníci začali sázet hit za hitem, z nichž většina stála na specifickém zvuku hammondových varhan podpořených razantní basovou kytarou i energickými bicími.

Je osvěžující, že nad zkresleným zvukem elektrické kytary, který je tam typický pro většinu hardrockových kapel, zde vítězí zvuk hammondek.

Po moderních klávesách sáhl Phil Lanzon například 
u písní Rain a One Minute.

Nejsilnějšími momenty koncertu byly skladby Shadows of Grief, The Wizard, Stealin', July Morning a závěrečný přídavek Easy Livin'.

Výtečný riff

Shadows of Grief se pyšní oslňujícím riffem na hammondy. Zbylé čtyři kusy jsou největšími hity, i přesto, že July Morning a Stealin' jsou pomalé balady.

Zajímavé byly přechody mezi skladbami. V některých polohách byla kapela hodně tvrdá, v další skladbě se ale dokázala naprosto zklidnit a zahrát téměř popovou pomalou baladu.

Velký úspěch měla i možná už dost ohraná Lady in Black, která patří k nejjednodušším, ale také nejúspěšnějším skladbám v historii rocku.

Přes dvacet desek

Z kapel, které hrají více jak čtyřicet let, občas sálá určitá vyčpělost a je poznat, že hrají už jen kvůli zisku. U Uriah Heep to tak nevypadalo. Na pódiu řádí a blbnou jako mladíci a je vidět, že je hraní stále baví.

Skupina vydala přes dvacet řadových desek, z nichž poslední nahráli v roce 2011.

O den později hráli ještě ve Zlíně.

POHLEDEM HANY LANGROVÉRedaktorka Hana LangrováZa zenitem? Ani náhodou. Hammondy mě uhranulyNež jsem jela na plzeňský koncert Uriah Heep, jeden z mých přátel na Facebooku mě varoval, že bude koncert obdobný jako produkce televize Šlágr. Lehce jsem váhala, jelikož v kapele už nepůsobí legendární klávesák Ken Hensley ani zpěvák David Byron. U všech ostatních kapel by mi asi vadilo, kdyby chyběl frontman. Dokážete si představit třeba Stouny bez Jaggera nebo AC/DC bez kytaristy Anguse Younga? Hlas aktuálního zpěváka Bernieho Shawa je možná ještě lepší. Méně metalový.

Zásadním poznávacím znamením této skupiny jsou hammondovy varhany. Zvuk tohoto nástroje pro mě byl úplným balzámem na duši. Neviděla jsem Uriah Heep s Kenem Hensleym, takže nemohu srovnávat, ale hraní současného klávesisty mě zcela uspokojilo.

Největším zážitkem pro mě byla skladba Shadows Of Grief 
s nádherným riffem hammondek. Tahle věc by se klidně mohla zařadit po bok takových legendárních hitů jako jsou Rock and Roll od Led Zeppelin, Burn od Deep Purple nebo Paranoid od Black Sabbath.

Kapela zahrála všechny moje oblíbené skladby a udělala průřez svou diskografií. Chyběla mi snad jen píseň Wonderworld ze stejnojmenné desky.
Poněkud mě překvapilo, že kapela za 30 euro prodávala osobní setkání. Přišlo mi to malicherné a vypočítavé.

Uriah Heep nejsou žádní novátoři jako například Pink Floyd nebo Beatles. Přestože by se v jejich tvorbě za těch mnoho let jejich kariéry našlo pár klišé, podařilo se jim vytvořit legendární hity, které budou bavit ještě řadu generací.