První ročník nového festivalu Liberec Fest doprovázely již od jeho vzniku různá proroctví, diskuze a pochybnosti. Prorokové zpochybňovali organizaci, propagaci a hlavně se obávali návštěvnosti. Podle nich o podobné akce není příliš zájem. Tyto obavy se bohužel nakonec potvrdily. I přesto, že festival z hlediska organizace klapal tak, jak měl. Zvuk byl dobrý, kapely se na pódiu střídaly rychle a nestalo se nic nečekaného, co by mohlo ohrozit chod akce.

Liberečané festival moc nepodpořili

„Liberec akci moc nepodpořil. Kapelám se festival líbil. Byly nadšené z organizace, ze zákulisí i zvuku a zkušeného zvukaře. I třeba Dodo Doležal nám akci pochválil. Myslel jsem si, že bude v sobotu návštěvnost lepší než v pátek, ale dopadlo to asi tak stejně. Bohužel díky libereckým fanouškům už tady asi žádná podobná akce nebude,“ lituje hlavní pořadatel Liberec Festu Theodor Lenárt.

V pátek Liberec Fest navštívily zhruba dvě stovky lidí. Ovšem na první kapelu Fake City kolem 15. hodiny v sále kromě pár skalních fanynek, prodejců a pořadatelů, nikdo nebyl. Podobně to vypadalo i u dalších místních kapel.

Místo piva frčel čaj, svařák či griotka

„Mladí lidé by se rádi přišli podívat na regionální kapely, ale bohužel nedají za jednu svou oblíbenou skupinu tři stovky, když je třeba ty další nezajímají. Raději si počkají, až bude hrát někde jinde sama a za pár korun,“ řekl Lukáš Sochůrek, jeden z návštěvníků festivalu.

Prostory libereckého výstaviště se hodí na festival tohoto typu, bohužel nedostatek návštěvníku nezadýchal tak velký prostor a v pavilonu byla zima. Na Liberec Festu se tudíž nevypilo moc piva, frčel spíše grog, griotka, svařák nebo čaj. Festival nabízel i občerstvení. Ti, co zrovna nechtěli poslouchat muziku, si mohli povídat na lavičkách nebo židlích.

Sál se začal plnit až před osmou hodinou večerní, kdy přišli na řadu Plastic People of the Universe. Je s podivem, že tato skupina, která hraje přes čtyřicet let, má stále co říci a je posluchačsky stále atraktivní. Kapela, která přežila věznění, komunistickou šikanu a dlouholetý zákaz činnosti, strhla i dnešní posluchače.

Zajímavé spojení violy a saxofonu

Legendární šestice nastoupila na pódium ve čtvrt na devět. Nyní hrají ve složení Vratislav Brabenec – saxofon, klarinet a zpěv, Josef Janíček – klávesy a zpěv, Jiří Kabeš viola a zpěv, Joe Karafiát – kytara a zpěv, Eva Turnová – baskytara a zpěv a Jaroslav Kvasnička – bicí.

Plastic People of the Universe hrají originální, netradiční a ponurou muziku. Dokazují, že hudba nejsou jen příjemné zvuky a hlasy, ale také morální filozofický postoj.

Netradiční je už jen spojení violy a saxofonu, se kterým Plastici začali v době, kdy všude vítězily kytarové skupiny. Inspiraci snad nalezli ve skladbě Velvet Underground All Tomorrow's Parties, kde hraje na violu podobným způsobem John Cale.

Také použití wah wah pedálu, což je tradiční kytarový efekt, na viole bylo velice neobvyklé. 

Saxofon a viola v jejich kapele znějí tak, že si posluchač v první chvíli nemůže být jistý, zda je to ještě záměr, nebo už je to falešné. Z odstupu zjistí, že je to hudebně i umělecky velice zajímavé a sugestivní. Kapela také zaujme tím, že skoro všichni členové zpívají. Každý ze zpěváků má úplně odlišný hlas i projev. Škoda, že podobná kapela na současné scéně chybí.

Liberec Fest byla příjemná akce se spoustou zajímavé muziky, ovšem Liberečané to příliš neocenili.

Historie Plastic People of the Universe

Skupina The Plastic People Of the Universe vznikla v roce 1968 a jejich tvorba, ovlivněná v začátcích zejména americkými Velvet Underground, Captainem Beefheartem či Frankem Zappou, se stala během doby jednou z nejoriginálnějších na nejen české rockové scéně. Skupina se nedala přimět k ústupkům a kompromisům tehdejším režimem, což je připravilo o profesionální licenci a přivádělo stále více komplikací s úřady.

Systematická perzekuce vyvrcholila v roce 1976 uvězněním několika členů. Skupina opozičních intelektuálů v čele s Václavem Havlem zorganizovala kampaň na jejich podporu a propuštění, která vyvrcholila v lednu 1977 Chartou 77. Tak se stala rock´n´rollová skupina podnětem k semknutí demokratické opozice všech směrů, jaké nemělo v tehdejších komunistických zemích obdoby. Hudebníci se sbližují s Václavem Havlem, natáčejí na jeho chalupě na Hrádečku dvě ze svých poloprofesionálních ilegálních nahrávek, na jednu z nich vůdce disentu a budoucí prezident vybírá texty.

Po celou dobu si skupina udržuje jasnou uměleckou vizi a hudebně se vyvíjí 
k nezaměnitelnému výrazu, který si získává uznání po celém světě, kam se jejich nahrávky často dobrodružnými konspiračními cestami dostávají. Část členů souboru si získává na začátku devadesátých let renomé po 
Evropě a v USA jako Půlnoc – kapela, která měla v základu východiska PPU. (zdroj: http://plasticpeople.eu/)

Videa