Radim Hladík před Altrosem a Benátskou!: Zážitky máme spíš s bahnem

Pobaví v sobotu 11. července v 16.10 v Lovosicích na Altros Rockfestu, ale vrací se i na open air festival Benátská! do Vesce u Liberce. Vystoupí zde v pátek 24. července od 17.10 na Fanda Stage…

Hladíkův Blue Effect měl za červen dvacet tři koncertů po Česku, přesto o něm téměř není slyšet. Je to snad tím, Radime, že se tak „necpete" do médií jako některé jiné party?
Máme trošku jiný okruh posluchačů. Nemám rád takový ten obchodní řetězec, pak si muzikant připadá jako výrobce spotřebního zboží. Tak bych muziku nechtěl devalvovat. Na nás chodí lidi konzervativnější, ty nezajímá rychlý obrat, netouží slyšet furt něco novýho. To pak z toho maličko uniká kvalita. Naše publikum funguje, jezdíme sto padesát až sto sedmdesát koncertů za rok. To nám většina „rychle obrátkovejch" kapel závidí a ptají se: Proč tolik hrajete? A my odpovídáme: „Protože nás to baví."

Jsme klubová kapela

Máte to jako Olympik, který také nedělá velké koncerty, že?
Olympik oproti nám velké koncerty dělá. Jsme spíš klubová kapela a máme repertoár hitů prověřených desítkami let, je pro nás riziko udělat nový věci, který by byly horší. A z toho já mám strašnej strach, takže na to netlačím. Navíc vydat desku je dnes trošku ekonomická sebevražda. To se nikdy nevrátí, prodej je tam tak malej…Proto jsme natočili DVD s koncerty. Studiová práce je trošku sterilní, a alchymie, záznam živého koncertu, je pravda. Když sleduju muziku v televizi nebo na satelitu, hledám jen živý koncerty. Klipy mě nebaví. Je to zase zboží, živý koncert je odvedená práce. Baví mě sledovat, jak to ti lidé dělají.

Co vás v poslední době nadchlo?
Mám rád, když je v hudbě svoboda, ani naše koncerty nejsou jeden jako druhej. Umíme zahrát tak tři a půl hodiny, takž z toho vybereme dvě hodiny, ty věci se střídají. Je to jen rámec vyplněný tím, jak to cítíme a jak hrajeme v současnosti. To nás naplňuje, s tím jsme spokojeni. Samozřejmě že cítíme, že by to chtělo něco novýho, ale já mám ten blok, že to musí být minimálně stejně kvalitní jako byly ty staré věci.

Jak do toho všeho zapadá vaše nová Nová syntéza?
My vydali dvě desky na začátku 70. let, ale živě jsme je zahráli jen na jazzovým festivalu v Lucerně a ve Smetanově síni v Praze. Ale mě zajímalo, jak ty věci fungují pro současné publikum. Zjistili jsme, že velmi dobře, že to nezestárlo. Tak jsme udělali verze jen bez bigbandu, pro kapelu, a zároveň zkoušíme s bigbandem z Chrudimi, a pár koncertů uděláme s ním. Před rokem jsme to už hráli s Orchestrem Gustava Broma na Rock for People v Hradci Králové, tam na nás bylo asi deset tisíc lidí. A fungovalo to. Teď chystáme pár koncertů, začneme v Plzni před Vánocemi. Tak uvidíme, jak to půjde. Jsou to dlouhé věci, Syntéza 2 má dvacet minut, ty jsme nikdy nehráli živě. Je to vlastně nová věc, dlouhá jako pět normálních věcí. My máme ty parametry maličko jinak.

Takže kdybyste to znovu točili, tak jedině koncertně?
Přesně, jedině tak.

Jste nostalgický v muzice? Mělo by pro vás smysl udělat vzpomínkové koncerty třeba na album Svět hledačů?
Z té desky pár věcí hrajeme, stejně jako z první desky, z Meditace. Náš koncert je průřez čtyřiceti lety muziky…

Jak vám „voní" staré hity Walk Choc Ice, kde hrál a vedl Honza Křížek, váš současný spoluhráč z Effektů? Dá se říci, že to tak vzdálené od Blue Effect není?
Dá. My jsme je adoptovali, jejich skladby už dnes spíš považuju za věci Blue Effect než Walk Choc Ice. Ono se to nezdá, ale my spolu hrajeme už dvanáct let v jedné sestavě. To dřív nikdy nebylo, sestavy se střídaly po dvou třech letech. Žádná dvanáct let nedržela. Lidi mi říkají „Ty hraješ s těma mladejma", a já na to: „Oni už tak mladí nejsou. Ono se to nějak zhouplo a dnes mají blíž ke mně než k mladým."

V sobotu hrajete v Lovosicích na Altrosu. Co od vás lidi uslyší?
Když hrajeme hodinovku, jsou tam stěžejní hity jako Slunečný hrob, Ej padá padá rosenka, hity Walk Choc Ice…

Čajovnu nemám rád

…a Čajovna?
(smích) Čajovna ne, s tou velmi šetřím. Hraju ji už čtyřicet let a nemám ji rád. Jak všechny skladby máme volný, můžeme si vymýšlet, Čajovna je naprostý opak. Musí se do tónu zahrát tak, jak byla. Není kam vybočit. Hraju jen Čajovnu a Slunečný hrob, všechno ostatní si dál vymýšlím.

Jak je pro vás zajímavá Benátská noc? A můžete tu novou srovnat s tou dřívější?
Malá skála měla svou tradici, ale mám pocit, že už se jí Vesec u Liberce vyrovnává. I to už je pár let. My jsme tam hráli asi před dvěma lety a bylo stejný vedro, jako je dneska. Ale přežili jsme to a za ty dva roky jsme se zase posunuli, takže hrajeme trošku jiný věci než tenkrát.

Někdy hrajete i tři festivaly za den. Ale když ne, zůstanete někdy na akci a užijete si ji?
Přesně tak, pokud čas je, tak rádi. Ale ty velké festivaly jsme už maličko omezili, člověk je tam jako „houska na krámě". Jde tam jeden za druhým… Proto třeba Sázava Fest hrajeme ve stanu pro míň lidí. Ten stan je narvanej , má to svou atmosféru…

Máte z Benátské i zážitek na hodně dlouho? Malá skála bývala dost přírodní… Šli jste se tam někdy koupat, nebo jste se naopak brodili v bahně?
Máme ty zážitky spíš pestrý, ty bahna, kde jsme mokli, kde byla bouřka… Malou skálu známe s bahnem, stejně jako Rock for People ještě v Českém Brodě. Máme tyhle zážitky dost specifický. Publikum reaguje vždycky, ale není to takový zážitek, jako když se člověk brodí bahnem. Ve Vesci na nové Benátské! bahno není, ani s Kabáty jsme si ho neužili. A že ti tam před pár lety pěkně mokli a my s nimi…Ale není pravidlem, že musí být bahno nebo silný déšť jen někde. My jsme asi před čtrnácti dny v Jihlavě na náměstí zmokli takovým stylem, že jsem to snad ještě nikdy nezažil. Pršelo úplně kolmo, ale nic neshořelo a my dál hráli…

Nebojíte se při tom o život? Vždyť vás elektrika může zabít!
To může. Ale když člověk jen drží kytaru a nedotkne se mikrofonu, většinou se to dá přežít. Vidíte, jsme tady, ne?