Velká část vystoupení je věnována novým písním z chystaného CD Vzduchoprázdniny, které Plíhal, jak sám říká, „“postupně venčí“. Diváci se mohou těšit také na nové básničky. Ty jsou již tradičně samozřejmou součástí každého koncertu. Plíhal disponuje velkou slovní fantazií. V jeho textech-básních často nacházíme pohádkovou tematiku: bajky, zvířata, personifikaci, snové zápletky. Pro koncerty je charakteristická bezstarostná, humorná atmosféra. Jeho publikum se ocitá ve společenství obyčejných věcí, popsaných neobyčejným způsobem. Plíhal umí být stručný, to, co chce říct, vtěsná do několika vteřin. Evidentní je jeho směřování k maximálnímu zjednodušení, ke zkratce.


Chystáte nové album Vzduchoprázdniny, některé z nových písniček už hrajete na koncertech. Chcete, aby lidé slyšeli i to, co neznají, nebo si je na nich spíš „testujete“?
Takhle složitě neuvažuji, z nových písniček mám radost, rád je hraji.

Skupiny i písničkáři se často ohlížejí zpět. Vracíte se někdy ve vzpomínkách až k Plíharmonyji a nemůže se někdy stát, že její písničky v tehdejších verzích vyjdou i na CD? Jako archiv…
Asi už ne. K radosti mi stačí, že některé ze starých písniček, které hrávám i dnes, baví i mladší posluchače. Archiv písniček, vzpomínek a pocitů mám v sobě, občas si jej rád otevřu. Ale spíš jen pro sebe, nebývám v něm dlouho, abych si nezabouchl dvířka do reality.

Vaše DVD brzo opět vyjde, tentokrát jako komplet s CD Pavla Dobeše a Vlasty Redla. Je to pro vás dobrá společnost, jsou to přátelé, kamarádi?
Mám je oba rád, protože si na nic nehrají. Mají pořád, po těch letech, moji důvěru.

Vyjde vám také kompletní zpěvník písniček. I v něm se vrátíte až k Plíharmonyji?
Zpěvník chystáme na konec příštího roku, ilustrovat jej bude pan Barták. Už se na to moc těším, bude tam všechno, na co si ještě vzpomenu.

Před časem jste řekl, že řada vašich básniček a hříček, které říkáte na koncertech, je nenávratně ztracených, že si je nepamatujete. Aby byly zachovány, vznikla knížka Jako Cool v plotě, ale přesto: Udělalo by vám radost, kdyby vám pamětníci některé věci, které mají kdysi napsané či nahrané, posílali?
Asi už ne, v mé hlavě to určitě pořád někde je. Jestli se mi to má ještě někdy připomenout, rád se nechám překvapit.

Jarek Nohavica se v posledních letech občas písničkou vyjádří k nějaké události či problému. Takto aktuálně reagovat – byl by to i váš šálek kávy? Nebo jsou takové reakce pro vás spíš na krátké básničky a vtípky?
Myslím, že se nejlépe a nejvtipněji vyjádřím k nějaké události, či problému, tím, že půjdu správně volit. Své písničky bych tím neobtěžoval.

Naštvalo vás, co se semlelo okolo předčasných voleb?
Ani ne, dvacet let na poušti je pořád ještě moc krátká doba. Pro naše vnuky už bude, doufám, politická obloha poněkud průhlednější.

Česká Wikipedia o vás píše jako o českém folkovém a jazzovém kytaristovi. Souhlasíte s jazzem, nebo by spíš místo něj měl být napsaný swing? Některé vaše skladby skvěle swingují…
Já bych vynechal oboje, stačí mi, že jsem český kytarista, s tím už se dá žít.

Kdo vám byl vzorem a učitelem, když jste se učil hrát na kytaru? A naopak – učíte dnes vy někoho nadějného, nebo rád poradíte?
Konkrétní vzor jsem nikdy neměl, od každého stylu, či osobnosti někdo, kdokoliv.

Bavilo by vás pracovat s dětmi, i s těmi méně talentovanými, třeba v ZUŠ? Nebo byste na to neměl čas, energii, trpělivost?
Mám syna, který vystudoval klasickou kytaru, vypadá docela vyrovnaně a spokojeně na to, že jsem se mu po této stránce nervózně, netrpělivě a naprosto bez energie občas věnoval.

Vaše role v Zelenkově filmu Rok ďábla byla dost zvláštní. Pozorovat vlastní pohřeb, shořet na židli, seznámit Čechomor s Jaromírem Nohavicou, byla to vše fikce? A musel vás Petr Zelenka přemlouvat a nutit nebo to byla pro vás i radost ukázat se i jinak?
Bral jsem to tak, že Petr Zelenka asi ví, co chce, a svědomitě jsem se snažil mu nevadit. A bylo mi tam s přáteli příjemně.

Píšete ještě stále také pro divadlo? A máte právě před sebou nějakou takovou zakázku, či už premiéru?
Bohužel už ne, je to o osobních kontaktech a jak se stále stěhuju, všechny jsem cestou poztrácel. Ale určitě by mne to moc bavilo.

Máte za sebou koncertní pauzu, prozradíte, jak jste ji zúročil? Pracoval a tvořil jste, nebo třeba gruntoval…?
Pauzy, které občas dělám, jsou spíše odpočinkové. Písničky a básničky vznikají tak nějak nahodile, nijak se jim do toho nemontuji, nemají to rády.