„Když jsme přijížděly do Liberce, nejdřív jsme myslely, že je to Paříž. Tak krásný pohled se nám nabízel. Pak jsme ale čtyřikrát město objely, než jsme Experimentální studio našly a nadšení z nás mezitím vyprchalo,“ vysvětlila zdržení Květa Fialová. Nakonec se ale začínalo včas.

Obě herečky, doprovázené živou kytarou, vyprávěly o svých hereckých začátcích, o vztazích k mužům, k nemocem, politikům, ke stárnutí a také k dietám všeho druhu.

„Letos se dožiju dvaaosmdesátky. Koukám, jestli je v hledišti někdo starší. Nikdo a nikde, ani v domovech důchodců, kam taky jezdím,“ podotkla se stále okouzlujícím úsměvem na tváři Květa Fialová. Její kolegyně a kamarádka Naďa Konvalinková vedle vyprávění pobavila publikum i několika živě zazpívanými písničkami.

„Je úžasné, když někdo něco neumí, ale přesto to dělá,“ ironicky komentovala její zpěv Květa Fialová. „Podobné je to s našimi politiky, taky to neumějí, ale dělají to. A my je za to ještě platíme. Víte, že jsem si je sama pojmenovala? Jeden je Mickey Maus, další Kikina, říkám jim po svém,“ dodala. Herečky vzpomínaly také na nedalekou zoologickou zahradu, kde podle vlastních slov před časem drbaly kartáčem slona.

Vedle neuvěřitelných diet, z nichž jedna zakazovala Nadě Konvalinkové se čtrnáct dní sprchovat, radily obě dámám, aby si už nyní připravily šaty na cestu poslední, lehčí pro kremaci, kde bude horko, a teplejší do hrobu. „Moc příjemný večer. Paní Fialové její energii závidím,“ řekla za diváky šedesátiletá Alena Petrů z Liberce.