„Člověk si je vědom, na rozdíl od jiných živočichů, konečností života. Od dávných dob byl nucen se s tímto faktem vyrovnávat,“ uvedl autor výstavy, jablonecký cestovatel a fotograf Zdeněk Skořepa.

Návštěvník výstavy se v malém sálku v mezipatře muzea dozví hodně zajímavých informací z historie pohřbívání a rituálů, s ním spojených. Na několika panelech si může přečíst, jak si kult smrti vysvětlovala nejrůznější náboženství, jak jej chápou národy dodnes, a jaký význam přikládají smrti a umírání.

Nechybí pomníčky Jizerských hor

“První stopy pohřbívání, které byly nalezeny, jsou staré 75 tisíc let. A už neandrtálci ukládali do země těla ve směru osy východ – západ tak, aby hlava směřovala k východu,“ upřesnil Zdeněk Skořepa.

Fotografie, rozvěšené po stěnách sálku, dokreslují dané téma ukázkami hřbitovů a pomníčků z nejrůznějších koutů světa. Mezi pomníky nechybí ani desky, vsazené ve skalách Jizerských hor jako upomínka na ty, co zde tragicky zahynuli.

Fotografie ukazují i třeba symbolické pomníčky ve Vysokých Tatrách, a z nejvzdálenějších například veliké mohyly, které kdysi sloužily jako hroby v Bolívii. Na indonéském ostrově Sulawesi chápou lidé pohřeb jako vrchol existence člověka, proto bývá obřad hodně okázalý. Děti, které zemřely jako kojenci, bývají pohřbívány do hrobů, vydlabaných v kmenech živých stromů.