“Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat. Trenér Remsa si omýval obličej sněhem a písklavý skokan Nor Wirkola přestal pískat“ – tak popisuje zlatý skok Jiřího Rašky na zimních olympijských hrách v Grenoblu roku 1968 Ota Pavel v nové inscenaci libereckého Naivního divadla Pohádka o Raškovi.

Liberecké loutkové divadlo pro děti si na své konto připisuje Pohádkou o Raškovi další komedii, která díky příběhu, nápaditému a vtipnému zpracování pobaví i dospělé.

Fantazii se žádné meze nekladou

Povídku Oty Pavla přepsal pro divadlo Tomáš Syrovátka, bývalý dramaturg činohry Divadla F. X. Šaldy. Inscenaci nastudoval režisér Martin Tichý, který po sobě pod Ještědem vždy, když tu pracuje, zanechá výraznou stopu. Jeho poslední inscenace v Malém divadle Push Up 1 – 3 patří k tomu nejlepšímu v libereckém „velkém“ divadle za posledních několik let.

Pohádku o Raškovi hraje Naivní divadlo v aréně, společném prostoru pro herce i diváky. Odrostlejší návštěvník se do hlediště dostane pouze v předklonu, když musí projít tunelem, jež do hlediště vede. Divadlo se pak hraje nejen před ním, ale i kolem něj a za ním, inscenace jej obklopuje ze všech stran.

Příběh vypráví o cestě proslulého skokana k vytouženému zlatu, o cestě, lemované spoustou dřiny, odříkání i legrace. Rašku v dětském věku hraje loutka, v dospělosti živý herec. V miniaturní loutku se skokan proměňuje také při závodech, jinak by ostatně jeho let nešel zobrazit.

Zhruba padesátiminutové představení je napěchované spoustou vizuálních nápadů –fantazii se meze nekladou a vše je dovoleno, takže na jevišti ožívá třeba i zrnění v televizním přijímači nebo se mladý Raška v podání loutky skutečně vytahuje, jak roste.