Zpěvák, který je známý z mnoha úspěšných muzikálů a má na svém kontě další vlastní hudební projekty, přijede na svátek všech zamilovaných potěšit své fanoušky a hlavně fanynky svým vystoupením a návštěvníci dostanou i možnost získat autorův autogram. Obchodní centrum připravilo program na celé odpoledne. Návštěvníky čekají dárky pro zamilované dvojice a soutěže pro děti.

Jak vnímáte svátek zamilovaných – svatého Valentýna?
Já jsem byl vychovaný na 8. března – MDŽ (smích). To jsme kupovali maminkám a svým děvčatům kytičky… Teď je ale v kurzu moderní svátek Valentýna, tak se snažím nejbližší rodině něčím maličkým udělat radost. Je to svátek zamilovaných, tak ho nevynechávám.

Nejlepší je tedy květina?
Ano, nebo nějaký jiný malý dárek, který potěší.

Máte pěkný vztah k severu Čech? Jsou zde vaši přátelé, měl jste tu lásku či hodně zdařilý koncert, na který jen tak nezapomenete?
Tak loňský akustický koncert se nám v Děčíně povedl, hrávali jsme rádi v Mostě – a lidi na nás chodili. Ale blízký vztah mám spíš k severu Moravy.

I když moc rád vzpomínám na rádio ze severu Čech, kam jsme jezdili. Vedli ho Svobodovi, jmenovalo se jednoduše Rádio Děčín, je to deset patnáct let zpátky.

Svobodovi měli restauraci na Sněžníku, v Děčíně v rodinném domě studio… Vždycky když jsme tam přijeli, udělali nám buchty nebo jinou dobrotu, rád na to vzpomínám. V tom rádiu jsme si pro lidi povídali, co je nového, bylo tam vždycky pěkné domácí prostředí.

Nazpíval jste s Petrou Janů pěkný duet, pokřtil jí album a ona vás „zato“ porazila v Duetech. Necítil jste to jako křivdu?
(smích) Ne, vůbec ne. My jsme se tomu smáli, ta soutěž byla docela příjemná, vůbec tam nebyla žádná rivalita. Petru Janů mám rád a doufám, že i ona mě. Proto jsme duet na její desku Kouzlo nazpívali a rád s ní zase ještě někdy budu spolupracovat.

Kolega má na mobilu jako zvonění váš hit Ještě že tě, lásko, mám. Máte i vy na svém nějakou písničku?
Mám na něm písničku od slavné americké skupiny Toto, ale žádný hit.

Něco klidného, aby si člověk nemohl říkat „Kdo mě to zase otravuje?“
(smích) Ne, je to takovej bigbít, kterej mám rád.

Čas na rodinu

Čeká vás letos nový muzikál?
Vymyslel jsem si spoustu věcí, ale muzikály ne. Nabízelo se jich pár, ale letos do toho nejdu. Máme totiž dalšího potomka, a tak bych chtěl být trošičku víc doma.

Záznam vašeho akustického turné vyšel na 2CD/DVD kompletu „Akusticky v Karlíně“. Jeho obal působí hodně slavnostně, hlavně díky fotografiím z interiérů Karlínského divadla. Vyjadřuje to i vaše pocity, zážitek z koncertu v Praze?
Určitě je to s tím spojené, ten prostor vyzařuje emoce a energii, která v tom divadle je. A to se, myslím, díky snímkům povedlo převést i na obal rDVD.

Které písničky z té desky dnes v Ústí na plese uslyšíme?
Ty největší a nejslavnější hity, které se hrají v rádiu. Vyznání, Ještě že tě, lásko, mám, Jsem sám, Jednou nebe zavolá…

Akustické koncerty mají za sebou Chinaski, Kryštof, ale třeba i Olympic nebo Mišík a akustické turné právě jede Miro Žbirka. Co si myslíte, že hudebníky láká a zajímá na akustickém hraní? Proč sem tam zatouží „odpojit“ se od elektřiny a třeba přibrat i smyčce?
Chtějí zkusit něco novýho, co ještě nedělali. A v určitém věku už chtějí muzikanti taky trochu klidu, na akustických koncertech není takovej rámus. (smích) Je to zkrátka výzva, zkusit si to jinak.

Pouze Karlín

Jaký to je pocit, když sedíte připravený na jevišti a před vámi stoupá opona jako v Národním divadle?
Strašně krásnej pocit (smích). Je to takovej zvláštní druh adrenalinu, takový pocit očekávání, co přijde. Jestli jsou lidi dobře naladění, jestli se to povede. Pocit zodpovědnosti a trochu tréma, ale v podstatě se vždy hodně těším.

Proč jste ale vydali záznam jediného koncertu? Nebylo by lepší použít nahrávky z více show po ČR, třeba i z Děčína, kde jste hráli 29. dubna 2009? Pak by se na DVD „našlo“ i víc nadšených fanoušků…
Bylo by to samozřejmě lepší, ale na rovinu – je to otázka financí. Nemohli jsme nahrávat každý koncert. Být to jinde, možná by to šlo.

Jinde – jako v jiné zemi?
Ano. (smutný úsměv)

Je tam ale hodně písniček z muzikálů. Chtěl jste lidem na speciálních koncertech zazpívat všechny ty nej?
(váhavě) Určitě všechny ne, ale ty klíčové, úspěšné, ano. Udělat muzikálovou sérii se mi zdálo zajímavý, navíc jsme ty skladby ještě upravili do akustičtější podoby…

Poprask v divadlech

Máte zajímavý či nečekaný zážitek z akustických koncertů?
Před turné jsme byli loni v očekávání, nevěděli jsme, co můžeme od publika čekat. Ty písničky byly předělané do akustické podoby s doprovodem smyčcového kvarteta, navíc jsme hráli v komorních prostorách, v divadlech.

Jsem zvyklý na publikum, které stojí a houpe se do rytmu, tady bylo těžší navázat kontakt s publikem. Ale postupně to gradovalo a už od prvního koncertu mě překvapilo, že ty písničky fungují i v komorním prostředí. Netvářili jsme se, že jsme v divadle, všichni ticho a nefandit – obrátili jsme to naruby. A lidi skandovali, vstávali, pískali a na konci koncertu jsme měli potlesk vestoje… Bylo to spontánní, působilo to dobře.

Na DVD je vidět, že si rád i zavtipkujete směrem k publiku. Je pro vás humor kořením klidných koncertů?
Přesně tak. Akustické koncerty jsou komornější až klubové, člověk se tam může víc rozpovídat a ty fóry jsou na místě – pokud nejsou trapný.

Na koncertech s vámi vystupoval dívčí smyčcový kvartet. Hrál i jejich půvab roli v tom, že jste je přizval? Bylo to cosi jako kontrast k rockerům, kteří vás doprovázejí?
Dívčí element je určitě vždy kontrast, mně se to spojení líbilo. Samozřejmě, ale nejsem první, kdo na to přišel. A s tímto kvartetem jsem dělal už i na jiných projektech, znali jsme se a já věděl, že to jsou ostřílené profesionálky, které to stihnou rychle.