Zárukou intenzivního zážitku s řadou hitů je Mňága & Žďorp, rocková kapela z Valašského Meziříčí, která na podzim v pražské Lucerně oslaví 25. narozeniny. Zpěvák Petr Fiala a spol. bavili i v Liberci na festivalu Benátská noc 2012, podobná show čeká dnes večer hlavní scénu slavnosti Dočesná v Žatci.

O módních pivních limonádách, zajímavém klipu „Píseň práce" z CD „Duperele" (Supraphon) ostravské skupiny Buty a velkých show jsme se bavili s Petrem Fialou.

Na Dočesné bývá velké pódium, tak jako na Benátské. Začínali jste v klubech, trvalo vám dlouho, než jste si zvykli na velké scény?
My taková pódia známe už z 90. let. Navíc jsme letos hráli i na festivalu Colours of Ostrava, kde bylo úplně největší strašlivý obrovský pódium dlouhý 27 metrů. Ale to je úplně v pořádku, jen tam nemůžeš dělat ty intimní věci, které se dělají v klubu. Je třeba se tam víc pohybovat, jinak je to stejný. Mňága se toho nebojí, nemáme s tím problém. Když to zvládnou Aerosmith, tak to zvládneme i my. (smích)

Byla pro vás Benátská i unikátní?
Uprostřed koncertu začala bouřka, takže jsme hráli asi 10 minut v brutální slejváku. Ale bylo to příjemný a fajn, a pak jsme hned frčeli hrát dál. Přišlo mi to jako dobře zvládnutý fesťák, jen jsme neviděli nic před tím ani potom. Line-up, který jsem později viděl, mi přišel dost svérázný. Ale tak to je na Benátský vždycky, podobně jako na Trutnově. Je v pořádku, že jsou tyhle festivaly jiné.

Hráli jste už i v Žatci na Dočesné?
Jo, asi jo. Ale je to dávno.

Jak přísná je Mňága sama na sebe? Máte třeba před koncerty „zákaz alkoholu" v kapele?
To jsme řešili před dvaceti lety, dnes už ne. Považujeme se za normální svobodné tvory, každý ví, co má dělat. Stane se občas, že někdo ulítne, ale přiznám se, že to je v podstatě velké zpestření a zábava, vidět toho jedince, jak to zvládá. Podáme mu pomocnou ruku, když je potřeba, ale nedějí se extempore jako dřív, když jsme byli opravdu paka pubertální, nebo postpubertální.

Je to dnes i tím, že jste dobrá parta a máte zodpovědnost?
Určitě. Prostě nechceš nikomu nic zkazit, dokonce ani sobě ne. Může se stát, že někde čekáme pět hodin na koncert, že do nás pořád někdo něco leje a někdo to neustojí, ale nikdy to není ostuda nebo trapas.

Už loni na Dočesné začal trend ovocných pivních limonád, dnes jsou na festivalech velká móda…
Já je pil už dávno. Moje žena Zuzana mě kdysi naučila pít poctivýho radlera, půl piva a půl fanty nebo sprite, tak, jak to roznášela v Německu po hospodách. Pak mi z toho ale narostl břuch, takže jsem se zase vrátil k čisté vodě. (smích) Ale to pití osvěží. Rozhodně je lepší, než do sebe tlačit v tom horku dvanáctku…

Baví mě nový klip Buty, kde také hraješ. Muzikanti se tu střídají před otrávenou úřednicí na hudebním Úřadu práce, třeba Hrůza, Langerová, Špinarová, Holý a dokonce sám Karel Gott. Bavilo tě ten klip točit, Petře?
Buty jsou kamarádi, ale já dopředu scénář nečetl. Neměl jsem tedy páru, o co půjde. Půlka se točila v Praze, v Ostravě ta druhá s moravskými muzikanty. Ten klip se mi líbí, a finále, kde Gott jako poslední ve frontě vyzvídá „Na co se úřednice ptá?" to je dobrý!

Rád souhlasím. Ale je to poprvé, co sis zahrál ve videoklipu se samotným Karlem Gottem?
Já bych řekl že jo. (smích) Jasně že jo! Prostě mi zavolal Pastoušek (Radek Pastrňák, šéf i zpěvák skupiny Buty pozn. autora), jestli bych měl čas. Tak jsem sedl do auta, přijel tam v určený den a zase odjel. Jinak jsem si tím neměl nic společnýho. Ale je to dobrý nápad, je to oživení, když se hudebníci takhle spojí.

Myslíš, že by ses šel třeba také někdy postavit na takový úřad práce? Kdyby bylo nejhůř…
Kdybych musel, tak jo, jen bych do poslední chvíle spoléhal sám na sebe. Ale nevnímám to jako nějakou katastrofu, člověku se může stát v životě úplně cokoli.