Šéfka baletního souboru přináší do Liberce nový pohled odpovídající současným tendencím na poli tanečního umění, který tanec vnímá více jako pohybový výrazový prostředek, který už není tak pevně svázán s klasickými baletními figurami. Alena Pešková svůj pohled na současný tanec vyjadřuje v prvním samostatném projektu v rámci nového angažmá, jímž se stalo taneční divadlo Periferie.

A je to počin zajímavý, nápaditý a pro Alenu Peškovou, která je autorkou libreta, režie i choreografie, i projekt náročný. Navíc je taneční divadlo Periferie ověnčené řadou výjimečností, například spojení se skladatelem Martinem Němcem, který je autorem hudby a také zakladatelem a frontmanem rockových kapel Precedens a Lili Marlene.

Zpěvačka druhé jmenované skupiny Dáša Součková se stala i vypravěčkou příběhu Periferie a její silný a výrazný hlas významně přispívá k celkové periferní atmosféře představení. Další perličkou je alternace hlavní ženské role, kterou přijala sólistka Národního divadla Adéla Pollertová, alternuje mladičká Jana Schweitzerová.

O čem to je

Periferie je původně klasickou divadelní hrou Františka Langera, která byla převedena do podoby tanečního divadla. Příběh je veskrze jednoduchý.
Hlavní hrdina Franci, tančí Alexey Yurakov, po návratu z vězení shodou okolností spáchá vraždu. Nikdo mu ale jeho následné přiznání nevěří, a dokonce se setkává i s díky od pozůstalých. A to je impulsem k nesnesitelným výčitkám svědomí, které ho nakonec doženou až ke spáchání dalšího strašného zločinu, za který ho už trest nemine.

Postřehy

Účastnil jsem se představení první reprízy v hlavní ženské roli s Janou Schweitzerovou. Ta je, podobně jako šéfka baletu, novým členem baletního souboru a role Anny v Periferii je její první rolí v Liberci a první velkou rolí její kariéry vůbec. A není to představení jednoduché. Kromě náročné choreografie se Schweitzerová nevyhne srovnání se sólistkou Národního divadla.

A může to pro ni být skvělá motivace do další práce. Alexey Yurakov byl v hlavní mužské roli přesný, možná až příliš chladný. Rockovou atmosféru, která dobře ladí se samotným námětem, vytváří hudba Martina Němce a samozřejmě hlas a zpěv Dáši Součkové.

Atmosféru podporuje i světelný design, který se na několika místech představení stává přiznanou součástí scény, kdy dva mohutné reflektory v rukou pomocníků prořezávají skupinové taneční formace členů baletního souboru divadla.

Celkově představení Periferie působí jako kompaktní propracovaný celek, který možná v několika zdlouhavých a příliš popisných momentech přichází o stoprocentní pozornost diváka. Je to ale představení, které přináší neotřelý pohled na současný tanec a libereckým divákům nabízí první výraznou ukázku práce Aleny Peškové.