Koncert přilákal do komorního sálku Experimentálního studia zhruba stovku posluchačů, což není v porovnání s návštěvností jiných folkařských legend nijak málo.

Totáč se zase blíží a je přítomen

“Desáté album vyjde, až se mi bude chtít. Když dosáhnete šedesátky, tak máte právo myslet si a říkat, co chcete. Taky hrát, jak chcete,“ poznamenal písničkář v úvodu koncertu. Ovšem trochu blafoval, protože ve středu 13. května mu ještě šedesát nebylo, kulatiny má až o tři dny později.

Během večera se Pepa Nos postupně dostával do varu. Zprvu více hrál a méně mluvil, ale postupem času tomu bylo naopak. Fanouškům hned několika generací nabídl vedle méně známých skladeb i nestárnoucí hity, jako jsou například Hašlerky, Chodím sem, chodím tam, Profíci vlastního prospěchu nebo aktualizované Všecko je pod kontrolou.

Vedle sarkastických písniček, při nichž se písničkář celý kroutil, špulil pusu, pohupoval a chrochtal, ve večeru nechyběly ani ty lyričtější, třeba Opři se o mě. „Ten totáč se zase blíží a je přítomen. Ale jedna změna tu je, a sice v tom, že dnes si z úředníků můžete dělat legraci a oni vás za to nezabijou. To dřív nešlo. Mně prokazatelně čtyřikrát estébáci usilovali o život,“ prozradil muzikant. „Tehdy šlo o život, dnes jde o h…,“ doplnil.

Písničkář s diváky komunikoval od začátku koncertu jako se svými starými známými, povídal si s nimi z pódia, zkoušel je, a podobně. „Myslím si, že písnička Hašlerky poskytuje návod i k tomu, jak se může člověk chovat dnes. Je receptem i na současnou dobu a situaci,“ zdůraznil Pepa Nos. „Jediné, co člověk může, je vykašlat se na ty politiky a na ty všechny nahoře. Ovšem musí to být kašlání s prasečí chřipkou, aby se oni dozvěděli, že jsou svině,“ dodal.