Pekelné smyčce Apocalypticy na Sychrově

Takové zástupy černooděnců novogotický zámek Sychrov ještě nezažil! Do metalových triček oblečené davy si přišly poslechnout finské kouzelníky z Apocalypticy, tři vlasaté violoncellisty a jednoho bubeníka, který vypadal, jako by utekl z punkového festivalu. Doprovázel je hostující zpěvák legendárních Leningrad Cowboys Tipe Johnson, který si se skupinou střihl čtyři zpívané kousky. Zbytek koncertu byl postaven jen na hře tří cell a jedněch bicích – na nudu ale nezbylo místo.

Dorazili taťkové v džízkách i kravaťáci

Kapela si je svého hendikepu dobře vědoma – nikdy nebude metalovou skupinou, ani z ní nebudou naškrobení symfonici. Je od každého trochu. Naopak – svůj nedostatek přetavila ve výhodu: Spektrum fanoušků, které Apocalyptica láká, je z celého hudební škály nejširší.

V publiku tak sice převládali metaloví nadšenci, vidět ale bylo i početné zástupy rodin s malými dětmi, mladých slečen s podmalovanýma očima, taťků v džízkách s nášivkami i seriózně oblečených párů, kteří si na koncert odskočili v pauze mezi firemním briefingem a noční párty v klubu. Kapela samotná si tohoto rozpětí je dobře vědomá a uzpůsobuje tomu koncertní skladbu, v níž dává vyniknout všem odstínům své bohaté tvorby.

Studovali klasiku, vyrůstali na metalu

Začínalo se tesknou a pomalou On the Rooftop with Quasimodo, která se přelila v démonickou skladbu 2010 a teprve s druhou kompozicí mnozí přítomní zaregistrovali, že kapela spustila svůj koncert. „Myslel jsem, že se bude začínat něčím rychlým, tvrdým,“ divil se vlasatý mladík za mnou a nebyl sám. Pohrávání si s publikem je ovšem vlastnost, která je Apocalyptice typická už od počátků.

Pak už se ale začalo přitvrzovat. Naléhavá Grace z předposlední desky Worlds Collide byla předzvěstí, že, ač jsou všichni cellisté v kapele studovaní hudebníci, vyrůstali na metalové hudbě. To potvrdila i metallikovská Master of Puppets, během níž vzdala kapela hold legendě, která v samých počátcích zapříčinila, že se Apocalyptica dala vůbec dohromady.

Na pódium se vřítil Tipe Johnson, zpěvák který s kapelou objíždí turné a zaskakuje za hvězdné hosty z desek, kteří by se s Apocalypticou kvůli jednomu songu lán světa netrmáceli. Johnson zvládá všechny polohy bravurně, až se skoro nabízí otázka, jak by Apocalyptica zněla, kdyby se vykašlala na smyčce, zapojila kytary a angažovala regulérního zpěváka. Možná by tím přišla o část své jedinečnosti, ale na koncertech by to bylo ještě větší peklo. Dvojice songů s Tipem za mikrofonem totiž jasně dokázala, že síla Apocalypticy není v intimních instrumentálkách, které zavánějí ekvilibristickou onanií, ale spíše v jednoduchých rockových písničkách klasického střihu.

Poslední nadějí je… najít a zničit

A šlo se opět na předělávky, které Apocalypticu proslavily. Sepulturovská Refuse/Resist nebo notoricky známá Nothing Else Matters. Mladí Finové jsou v dobré náladě. Chválí publikum, hecují fanoušky. Blonďák Eicca Toppinen vyjadřuje pochvalu zámku Sychrov, na tak magickém místě prý ještě nehrál. Dobrá nálada se projevuje i v nasazení – jindy melancholičtí či zamlklí Finové paří, třepou hlavami, hází úsměvy do davu. Seek and Destroy dokonce Eicca během refrénu doprovodí refrénem, což je u této metalové písně přearanžované pro cella neobvyklé.

Když zazní Inquisition Symphony, avizovaná jako poslední, je jasné, že dav své miláčky z pódia jen tak nepustí. Mladí Finové se tak vracejí a jako přídavek dávají ještě úvodní pecku z nové desky At the gates of Manala, zpívaný hit I Don´t Care a hodinu a půl dlouhý koncert uzavírá legendární Hall of the Mountain King, skladba od Edwarda G., jejíž melodii znají i ti, kteří o klasickou hudbu či metal nikdy ani nezakopli.

Koncert je u konce, tři violoncellisté, bubeník a hostující zpěvák se loučí. „Jejich“ Češi jim rozumějí.