Pohnutou historii muže, který patřil mezi výkvět české šlechty a svou vzdělaností a rozhledem ji daleko převyšoval, připomínají dodnes koncerty, ale i noční tématické prohlídky, které se na jeho památku konají. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic byl totiž jedním z nejlepších hudebních skladatelů své doby.

Co asi běželo hlavou tohoto nadaného ducha, když se tu roku 1621 loučil se svou rodinou, manželkou a dětmi, aby se vydal na Staroměstské náměstí, kde společně s dalšími českými pány skončil rukou kata Mydláře?

Dílo tohoto skvostného muže připomíná část expozice, která odkrývá jeho pracovnu. Vybavení vstupní místnosti vychází ze zachovaného popisu Harantovy pracovny. Vidíte tu renesanční nábytek i dobové hudební nástroje, které připomenou Kryštofa Haranta hudebníka.

Další místnost slouží jako obrazárna. Portrét španělské královny Markéty Rakouské upozorňuje na Harantovu cestu ke španělskému dvoru, kterou podniknul v letech 1614 až 1615.

Sál, v němž Kryštof Harant přijímal hosty a jednal o politice své země s mnohými šlechtici, kteří se střídavě točili na tu či onu stranu a jen poskrovnu jich zůstalo věrných, slouží nyní jako slavnostní síň . Konají se tu koncerty a svatby. A vidět tu můžete i řadu náboženských relikvií.

Pecka a lidé Podkrkonoší

Hrad Pecka to ale nejsou jen pohnuté vzpomínky na českého pána, ale obyčejný život, jaký tu lidé po staletí žili. Že šlo především o přadláky a textiláky zachycuje věrně dobová expozice. Připomíná, že hlavním zdrojem obživy bylo zpracování lnu.

„Jejich práce zahrnovala lámání na trdlici, česání na vochlích a hřebenech, spřádání na kolovratu a namotávání hotových vláken na motovidla. Z lněných nití se na tkalcovském stavu tkalo plátno, které se v Podkrkonoší zdobilo modrotiskem,“ vypráví katelánka hradu Věra Kociánová.

Lidé tu ale nežili jen prací a tak další exponát představuje nádhernou malovanou oponu

místních divadelních ochotníků z 19. století.

Po stopách Karla Hynka Máchy

Kromě Kryštofa Haranta se do zdejší historie zapsali i další osobnosti. Neměli bychom zapomenout na zakladatele hradu, rytíře Budovoje z Pecky, který tu žil začátkem 14. století. Blízkost města Jičína dává tušit, že sem vývoj událostí zavál i Albrechta z Valdštejna.

Vojevůdce, jehož život završila ruka vraha v Chebu však nepobyl na Pecce dlouho. Už po roce daroval sídlo řádu kartuziánů z nedalekých Valdic. Ti jej drželi 150 let jako letní sídlo, ale zámek pod jejich správou chátral. Tragický byl požár v roce 1830.

Obrázek zkázy zachytil na jedné ze svých vzácných kreseb i slavný český básník Karel Hynek Mácha. „Přišel sem tři roky po požáru, který kdysi výstavní hrad nadobro zničil. Mácha jej zakomponoval do středu širokého záběru krajiny s okolními lesy a vesnicemi,“ vysvětluje Klára Dvořáková, spoluautorka projektu Po stopách K. H. Máchy.

“Na kresbě jsou ještě vidět zbytky komína z vyhořelého Harantovského paláce,“ ukazuje jednu ze vzácných kreseb.

Ty jsou k mání právě na tomto hradě v rámci soutěže a spolu s dalšími kresbami českých hradů tvoří unikátní limitovanou edici pohlednic. Na hradě, který patří obci, jež se o jeho obnovu zejména ve 30. letech velmi zasloužila, vás také seznámí s podmínkami soutěže. Šťastného výherce můžezavést dokonce i k cíli nejslavnější Máchovy cesty – do italských Benátek.

Hrad Pecka je také znám mnoha kulturními akcemi, které se tu pravidelně pořádají. O tomto víkendu jsou to například slavnosti ohně a vystoupení šermířů.

Tip pro léto
24. 7.
ŠERMÍŘSKÉ SLAVNOSTI
vystoupení skupiny historického šermu Sinister z Prahy
(11.00, 14.00 a 16.00)
OHŇOVÉ HRY
Velká show na nádvoří hradu, tanec s ohněm, plivači ohně…
(od 22.00)
7. 8.
FILMOVÉ PŘEDSTAVENÍ
autorský film Hradní legenda
OTEVŘENO
denně od 9.00 do 17.00 s výjimkou pondělí a soboty 31. července.

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – politik a skladatel

Kdo byl vlastně Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564 – 1621)?
Muž, který strávil na zámku Pecka poslední a zároveň nejplodnější etapu svého života?
Z hodin dějepisu si pamatujeme, že se jednalo o cestovatele, který byl popraven mezi českými pány po bitvě na bílé hoře v tragickém roce 1621.
Málo už se ví, že tento renesanční intelektuál byl také významný hudbní skladatel a spisovatel. A samozřejmě politik, který se snažil prospět české zemi. To se mu stalo osudným. Dějiny se opakují.
Cestovatel a spisovatel

Od svých dvanácti do dvaceti let pobýval Kryštof na zámku Ambras nedaleko Innsbrucku u dvora Ferdinanda Tyrolského – bratra tehdejšího císaře Maxmiliána. Zde se mu dostalo vynikajícího vzdělání a vychování a mohl rozvíjet i své umělecké, zejména hudební vlohy. Po návratu do Čech sbíral Kryštof několik let další zkušenosti, tentokrát vojenské, ve válce v Uhrách proti Turkům. V roce 1598 podnikl se svým švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic náročnou pouť do Svaté země a Egypta – koňmo se cestovatelé dostali do Benátek, odtud se s přestávkou na Krétě lodí přeplavili do palestinské Jaffy (dnešní Tel Aviv), procestovali nejvýznamnější místa spojená s životem Ježíše Krista a pokračovali dále do Egypta, na horu Sinaj, Oreb a Svaté Kateřiny. Cesta trvala déle než rok a Kryštof Harant své poznatky a zkušenosti později sepsal do obsáhlého cestopisu, který vyšel v roce 1608.
Kromě Palestiny a Egypta procestoval Kryštof Harant i podstatnou část Evropy. V roce 1615 navštívil Holandsko, Francii a Španělsko. Své zkušenosti z této roční cesty opět sepsal, tentokrát se ale dílo nedochovalo.
Hudební skladatel

Kryštof Harant je hodnocen jako jeden z našich nejvýraznějších hudebních skladatelů období pozdní renesance. Z jeho tvorby se zachovala kompletní katolická mše Missa Quinis Vocibus (Pětihlasá mše) a dvě motteta. Jedno z nich složil Kryštof pod dojmem silného náboženského zážitku přímo v Jeruzalémě.
Na peckovském hradě měl Kryštof Harant pravděpodobně vlastní orchestr, se kterým své skladby uváděl pro širší publikum. Od roku 1993 na Pecce každý druhý rok probíhají Harantovské slavnosti historického zpěvu - nesoutěžní přehlídka zaměřená na českou hudbu období renesance.
Politik

V letech 1601 až 1612 působil Harant jako komorník u dvora císaře Rudolfa II. Docenění svých schopností a vzdělání se však dočkal až v době stavovského povstání za krátkého panování ,,zimního krále“ Fridricha Falckého, kdy byl jmenován prezidentem české komory a k jeho povinnostem pařil dohled nad zemskými financemi. V roce 1619 při tažení na Vídeň velel stavovskému dělostřelectvu a vydal mimo jiné rozkaz střílet na císařský palác. Po porážce povstání v bitvě na Bílé hoře v listopadu 1620 byl právě tento rozkaz jedním z hlavních důvodů, proč se Kryštof Harant ocitl mezi sedmadvaceti českými pány, které císař Ferdinand II. nechal za vzpouru popravit. Exekuci na Staroměstském náměstí v Praze vykonal 21. června 1621 kat Jan Mydlář.

zdroj: www.hradpecka.cz