Hudebník Ivan Král je jeden z mála českých umělců, který dosáhl na světovou slávu. Držitel Grammy Award hrál s legendami jako jsou Blondie nebo Patti Smith Group. Napsal písničky pro Iggyho Popa, Davida Bowieho, Johna Calea… V Čechách produkoval Lucii, Garage nebo Mňágu a Žďorp. Nahrál desku s Davidem Kollerem a Ivanem Hlasem.

Ivan Král se po třech letech vrátil do Česka, aby tu odehrál dva koncerty – jeden v pátek na Benátské a druhý v neděli v Malostranské besedě. Úspěšný muzikant vydá v září po dvanácti letech nové album s názvem Always.

V rozhovoru povídal o začátcích v Americe, spolupráci s Debbie Harry a Patti Smith. O setkáních s Davidem Bowiem, Mickem Jaggerem a Keithem Richardsem a dalších zajímavých zážitcích.

Americká zpěvačka Patti Smithová.Patti Smith, se kterou jste hrával, bude vystupovat jako hlavní hvězda na Trutnově. Jak dlouho se zdržíte v Česku? Nepůjdete se na ni podívat?
Já ji často vidím, když hraje v Michiganu nebo v Ohiu. Musel bych se zdržet a jedu zpět už příští úterý, takže se mineme. Ale chodím na ni často.

Původně jste měl hrát jen jeden koncert v Česku, tady na Benátské. Šlo v neděli v Malostranské besedě v Praze o jinou koncepci vystoupení? Tam byl koncert asi komornější.
Ano, byl to úplně jiný koncert. Hrál jsem i komornější věci a některé i s akustickou kytarou. A hlavně to bylo delší vystoupení a měl jsem tam hosta Davida Kollera.

Teď bych se přesunula trošku do minulosti. Jak vypadaly vaše začátky v Americe, když jste se tam přestěhoval? Jak jste začal hrát s Blondie a Patti Smith? Byli už v té době tak populární?
Nejprve jsem musel ukončit první univerzitu. Takže během studia jsem hrál 
s klukama z vesnice různé známé bluesy i Jimmyho Hendrixe nebo Stones.
Po třech letech jsem se přestěhoval zpátky do New Yorku a nejdůležitější bylo zaměstnání, než nějaký bigbeat, protože to tam bylo tvrdý. Musel jsem z něčeho platit nájem. Během toho jsem se snažil dát dohromady kapelu. Dával jsem inzeráty do novin a ptal se lidí po klubech. Než přišli Blondie, tak jsem hrál 
v kapele Luger. Dělali jsme předskokany a pak uběhlo pár let.

Rocker Ivan Král.Jak jste se seznámil s Blondie?
Dozvěděl jsem se, že existuje klub CBGB a přišel jsem tam a viděl jsem Debbie Harry, která se jmenovala jinak, ještě nepůsobila v Blondie. Po vystoupení, kde bylo 20 lidí, jsem za ní zašel, jestli nepotřebuje druhého kytaristu. Pak jsme jen zkoušeli a hráli jsme asi rok po klubech – spíš po dírách. Mně to nestačilo, protože jsme hráli jen kopračky z padesátých a šedesátých let, kde zpívaly hlavně ženský, což bylo sice fajn, ale chtěl jsem hrát vlastní skladby. Třeba jsem na ně musel čekat na zkouškách, než se upravily a než vůbec přišly. Mě to štvalo, protože jsem musel do práce. Všechny tyhle kapely jako Blondie hrozně ponocovaly a já to musel vše dohánět. Nevěděl jsem, jak to v Americe funguje. Bylo to jak na Marsu, když jsem byl vychovaný v Praze.

A pak přišla Patti Smith?
Ano, pak jsem viděl Patti Smithovou. A protože jsem studoval francouzštinu, tak jsem si řekl, to je úplně něco jiného. To je originál a do dneška to platí. Takže to nebylo tak, že jedeš do Ameriky a hraješ s Blondie. Nejdříve se člověk chytí běžné práce. Pracoval jsem třeba na benzínce. Jsem vystudovaný učitel, ale nebyla práce, tak jsem pracoval v kancelářích a všude možně. Po nocích jsem pak sháněl kapely.

IVAN KRÁL Společně se svým bratrem Pavlem a rodiči emigroval do New Yorku v roce 1966. Zde nejprve pracoval pro vydavatelství Apple Records a během toho se také věnoval aktivnímu hraní ve skupině Luger. Později se stal členem skupiny Blondie, ale nedlouho po svém příchodu odešel. V roce 1975 se stal členem doprovodné skupiny zpěvačky Patti Smith, se kterou nahrál čtyři studiová alba a napsal pro ni řadu písní (například „Ask the Angels", „Pissing in a River" nebo „Dancing Barefoot"). Její skupina se rozpadla v roce 1979 a Král krátce působil ve skupině Johna Calea (z jejich spolupráce vzešlo jen koncertní album Even Cowgirls Get the Blues, které vyšlo až koncem osmdesátých let).
Počátkem osmdesátých let byl členem skupiny zpěváka Iggyho Popa, se kterým nahrál alba Soldier (1980) a Party (1981). Na první album Král nepřispěl ani jednou písní, na druhém je však spolu s Popem autorem osmi písní (například i hitu „Bang Bang", který později nahrál David Bowie). Po odchodu ze skupiny Iggyho Popa spolupracoval se zpěvákem Johnem Waitem (hrál na jeho albu Ignition). Později složil hudbu pro několik filmů, jako například Subway Riders (1982) a Bistro (1982).
Dále pak pracoval jako producent (například se skupinami Band of Outsiders, The Vipers a Joy Rider) a hrál se skupinou Eastern Bloc, se kterou v roce 1987 vydal stejnojmenné album.
Počátkem devadesátých let se začal vracet do Československa, kde pokračoval v práci producenta (Lucie, Mňága a Žďorp nebo Garage). Rovněž vydal několik sólových alb, přičemž s největším úspěchem se setkalo to první, Nostalgia z roku 1995. V roce 1997 nahrál album Alias spolu 
s Ivanem Hlasem, bubeníkem Davidem Kollerem a baskytaristou Karlem Šůchou.

Máte ještě nějaký kontakt 
s Debbie?
Viděl jsem ji, když naposledy hráli v Chicagu. Byl jsem tam za ní. Byla děsně příjemná. Úplně stejná jako bývala – velmi silná uvnitř. Vždy když hraje blízko, přiletím se na ni podívat. Je příjemná, zábavná, klidná a vyrovnaná. Všichni se s ní chtějí fotit, ona vždycky jen řekne Ok. Myslím, že se teď sama přestěhovala do New Jersey.

Po Patti Smith jste spolupracoval s Johnem Calem. Z této práce vznikla jen live nahrávka?
Patti Smith se dost bála, abych jí neutekl. Věděla, že mám rád Rolling Stones a Roda Stewarta. Bála se toho, že bych hrál s někým jiným. John Cale naprodukoval první desku, tak jsme odehráli několik vystoupení a z toho pak o pár let později vzniklo živé album. Patti na mě stejně byla naštvaná.

Když už jste nakousl Rolling Stones a Micka Jaggera. Překvapilo mě, že vás český bulvár přirovnává k Micku Jaggerovi a taky k Davidu Bowiemu. Potkali jste se někdy? S Bowiem asi ano, když hrál vaši písničku Bang! Bang!
Ano, s Davidem jsme spolu dělali, když jsem hrál s Iggy Popem. Konečně jsme se seznámili a kámoši jsme dodnes. David je trošku jiný, ale líbí se mi, že hodně čte a zajímá se i o další věci než jen hudbu, třeba malování a umění celkově.

David Bowie má teď výstavu v Berlíně. Neviděl jste ji náhodou?
Ne, tu jsem ještě neviděl. Vidíte, ani o ní nevím, budu si to muset zjistit.

A co ten Mick Jagger? Máte ho rád? Potkali jste se někdy?
Mám ho rád moc. Určitě. Jednou jsem měl štěstí, že jsme otvírali jednu akci s Patti Smithovou a Mick za námi přišel do šatny. A pak jsem taky měl svoje nahrávací studio a zkušebnu v New Yorku a jednoho dne tam za mnou přišel a že bude zkoušet svou novou desku. Potěšilo mě, že mi řekl, že si mě pamatuje. Když mi bylo 12 nebo 13 let, tak jsem na Stonech vyrůstal a je to pro mě prostě rock and roll. Nedívám se sice na televizi, ale někdo mi doporučil, že se musím podívat na londýnské vystoupení 1213 v Hyde Parku a díval jsem se na to jako blázen. Musel jsem si to pustit dvakrát. Líbí se mi, jak je Mick přirozený. Má to všechno v sobě a jaké má skvělé tělo a energii. Je to sympaťák.

Co říkal Mick Jagger, když za vámi přišel do šatny?

My jsme byli předskokani. Měli jsme malou aparaturu a nástroje a Mick se smál, jaký máme malý buben a popisoval nám, co má Charlie Watts a co Keith Richards. Pak přišel i Keith a oba nám řekli, že nám přejí štěstí a jsou rádi, že jsme. Jsou to úplně normální lidé. Opravdu.

Vzpomínám si na jedno interwiew s bubeníkem Charlie Wattsem, když začínali. Mohlo mu být tak 26. V Londýně se ho někdo ptal, jaké to bylo 
v Americe, jak byli úspěšní. Bylo to poprvé, co tam byli na turné. On řekl: My jsme nic nového nedělali. Sebrali jsme to od Little Richarda a dalších a prdli jsme to zpátky a vydělali jsme víc než ti, co to napsali. To mě pobavilo.

Vy jste říkal, že jste měl nahrávací studio? Nahráváte do počítače nebo experimentujete i s analogovým nahráváním?
Já nahrávám do počítače, ale většinou mám jen tři stopy. Mám jen jednu kytaru a mikrofon a jedu. V málo případech používám „drummašinu". Jakmile ji jednou pustíte, tak vás ovládne. To se mi nelíbí. Mám rád zpomalování, zrychlování, chyby… Některé kapely používají loopy. Nelíbí se mi takové panáčkování. Mám rád hlavně živého bubeníka. Jako to dělají Stouni.

Odpoledne a večer na Benátské! 2014Co říkáte na Liberec? Znal jste ho ještě z dětství, než jste se odstěhoval do Ameriky?
Bohužel ne. Rodiče hodně pracovali a pak už jsme se odstěhovali. Ale před deseti lety jsem si to tu všechno prošel. Spal jsem i na Ještědu a dokonce jsem v Liberci nahrával v nějakém nahrávacím studiu. Bylo to blízko hrobu Porscheho.

Já bych se ještě zeptala na české kapely. Produkoval jste Mňágu, Garage a Lucii. Jak vypadaly začátky s českými kapelami?
Ještě Alici s Bártou. Začátky byly romantické. Všechno to klapalo. S Lucií to bylo nejdelší – 6 měsíců. Daník byl božský. Vždycky jsme večer hráli na kytary. A Mňága a Žďorp – miluju knihovnu Petra Fialy. Kecali jsme spolu 
o Nabobovi a Sartrovi. Také jsem natáčel s Jiřím Suchým. To je legenda. Jako by byl člověk v hračkářství. Pak se něco stalo. Něco se propadlo. Říkalo se, že Král dělá všechno, a tak jsem toho radši nechal.

Takže už neplánujete něco dělat 
s žádnou českou kapelou?
Já pořád burcuju Kollera, aby s Lucií nahráli novou desku. To už je snad dva roky. Já vím, že hráli, ale potřebují novou desku. Hezké písničky. Ta deska Černý kočky, mokrý žáby se nám moc povedla. Není důležité, jestli se kluci mají rádi, mohou přeci nahrávat každý jiný den.