Jejím prostřednictvím se mohou návštěvníci prostor seznámit s osobností tvůrce, který je řazen mezi příslušníky silné sochařské generace narozené v 70. letech a vzešlé z ateliérů Jana Ambrůze, Jindřicha Zeithammla, Kurta Gebauera, Aleše Veselého, Jiřího Beránka i z jiných vysokoškolských pracovišť.

Mezi svými souputníky má však právě Ladislav Jezbera zvlášť výraznou pozici. Od doby studií v Ambrůzově ateliéru na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně se soustředěně zabývá přehodnocením minimalismu a již více než deset let realizuje technicky a organizačně náročné, esteticky atraktivní a zároveň významově obsažné instalace. Do repertoáru výtvarného umění zařadil dosud nepoužívané materiály a v maximální míře využívá jejich možnosti nově utvářet podobu uměleckého díla a přinášet řadu přímých významových odkazů i konotací.

Motorový olej, polystyren i jehličí

Jde o chemické produkty a umělé hmoty, např. o polysteren, polykarbonát, motorový olej, tekuté a práškové mýdlo, hygienické gely atp. Vedle nich se materiálem objektů a instalací stávají organické, biologické hmoty – jehličí, tělesné tekutiny – nebo vzduch, který prošel procesem dýchání.
Tradiční pevná sochařská forma, dovedená v minimal artu do elementárního geometrického tvaru, je v Jezberově pojetí zpochybněna ve svém trvání: je provedena z materiálů málo odolných vůči působení chemicky agresivním látkám.

Nemusí přitom jít jen o reakci polysterenu s průmyslově vyráběnými čisticími prostředky vtíravých vůní a uhrančivě působivých barev, napětí mezi stálým a pomíjivým dokáže předvést citronová šťáva pomalu odkapávající na mramorovou desku.

Jezberova instalace se přiřazuje k těm Jezberovým pracím, jež v posledních letech podtrhují aktuální sociální až politický aspekt uměleckého díla.
Neprovádějí to ovšem jednoduchým proklamativním způsobem. Místo sjednoceného artefaktu zaměřeného navenek a podřízeného pojmové formuli otevírají konflikt mezi jednotlivými složkami a vrstvami objektu nebo instalace – mezi lapidárním geometrickým tvarem a průmyslovou prefabrikací určující rozměry použitého bloku polystyrenu, mezi ideálním tělesem a dekorativně členěnou matérií umělé hmoty, mezi kompozicí a jejím provedením pomocí přípravků používaných v nákladní dopravě. Tím současně aktivizují řadu konotací navozovaných těmito prvky.

Expozice Ladislava Jezbery, která byla zpřístupněna úterní vernisáží potrvá do 18. června.