„Tak jsme po třech letech zase tady v Jablonci. Snad se tu sejdeme zase za tři roky. My akorát budeme zase o něco sešlejší a tlustější,” pozdravil zvesela publikum frontman Olympiku Petr Janda.

Kapela za rok oslaví padesátiny, na koncertě v Eurocentru v sobotu 10. prosince to ale rozjela jako za mlada. Přece jen už se předpokládá, že na tuto bigbeatovou legendu chodí i starší generace, a proto jim pořadatelé vyšli vstříc a vstupenky tentokrát byly k sezení. Ten, kdo sedět nechtěl, mohl jít tančit do uličky nebo do zadní části sálu.

Osvědčené hity i méně známé písně

Koncert zahájili v půl deváté písničkou Sopka z posledního stejnojmenného řadového alba, které vyšlo v roce 2007.

„Zahrajeme vám písně z desky Sopka a taky něco z devadesátých, osmdesátých, sedmdesátých a možná i šedesátých let,” prozradil set list koncertu Janda a publikum u šedesátek a sedmdesátek začalo pískat a skandovat. V první polovině koncertu zazněly hity jako Bon Soir Mademoiselle Paris, Taky jsem se narodil bos nebo Osmý den. Ty pak prokládali méně známými věcmi. Přestože je píseň Prázdniny na zemi z roku 1976, efekty a intro připomínaly spíše koncert Rammsteinů. Uličky mezi židlemi se začaly plnit tančícími a zezadu se po písničce ozvalo „Kdo sem dal ty židle?”. Pár jedincům prostě sezení vadilo.

Kulturní vložka a ztráta panictví

Asi v polovině koncertu přidali Olympic i malou kulturní vložku, při které byli vidět i bubeník a klávesák.

Petr Janda to vysvětlil tak, že oni chudáci jsou pořád vzadu, chce je publiku také představit. Takto zahráli tři písničky, první poněkud kontroverzní, Parta. Ještě před ní Janda vysvětlil, že text je o tom, jak přišel o panictví a že příběh raději převypráví, kdyby to diváci z písničky nepochopili.

Pokračovali hitem Ajajaj a po něm se Janda divákům přiznal, že má trochu rýmu a jestli by mu někdo z publika nevěnoval kapesník. Hned na pódiu přistál celý balíček papírových kapesníčků a po něm jeden samotný zmuchlaný kapesník.

Finále koncertu patřilo už jen největším peckám: Otázky, Dynamit, Okno mé lásky, Želva a Jako za mlada. Pak se Olympici ztratili v zákulisí a nechali se vypískat fanoušky. A ti se pořádně snažili. Ostřílení bigbeaťáci se vrátili na pódium a přidali další osvědčené věci Dej mi víc své lásky a Jasnou zprávu, pak už se chtěli vypařit nebo diváky vyhecovat ještě k většímu aplausu. Koncert zakončili svou nejdojemnější skladbou Slzy tvý mámy.

„Moc se nám to líbilo, akorát nám vadily ty židle, nemohly jsme stát a tancovat. Když jsme byly na koncertu před třemi roky, bylo to bez židlí. Sedět se má v divadle a ne na rockovým koncertu,” překřikovaly se čtyři kamarádky Elena, Dana, Eva a Zdena z Jablonce.

Koncert Olympic byl přehlídka největších hitů, při kterých si každý rád zavzpomínal a zazpíval společně s kapelou. Petr Janda byl i dost pohotový a vtipný. Publikum stále zásoboval hláškami.