Od lodníka, přes divadlo a média až ke psaní

Bohatý profesní život prožil liberecký spisovatel Jiří Miškovský. Místní Nakladatelství Bor mu právě vydalo knihu Provinilí. Nejen o ní, ale i zaměstnáních, jiných autorech a rozhlasových a divadelních hrách, povídal v rozhovoru sám autor.

Provinilé jste vydal jako výbor povídek. Jde tedy o vaše nejlepší sebrané povídky?

Nejsou to tematicky spojené povídky. Jsou to povídky, jak přicházel čas. Vlastně je spojuje jedno téma, které je v názvu. Jsou to povídky různých žánrů.

Takže hrdinové cítí nějakou vinu?

Ano, hrdinové cítí vnitřní emoce, provinění. Nemá to nic společného s osobním prožitkem. Dám příklad na jedné povídce: Hrdina byl fízl a nesl to pak zpětně špatně. Znám takového člověka…

Vy jste v životě vystřídal mnoho zaměstnání, která spolu třeba ani nesouvisí. Dá se říct, že pro své psaní čerpáte z těchto zkušeností?

Původně jsem lodní mechanik, takže jsem dělal kormidelníka a kapitána. Pak jsem se rozhodl, že dálkově vystuduji DAMU. To se mi povedlo.

V libereckém divadle jsem taky dělal kulisáka, osvětlovače, také jsem napsal divadelní hru O zlém čaroději a hodných strašidlech, která se tu dva roky hrála. Také jsem dělal dramaturga a režiséra v Uherském Hradišti. Uchytil jsem se i v médiích televizi i novinách. Připravoval jsem i dramatizace do rozhlasu. Díky tomu jsem se pohyboval v mnoha prostředích a poznal mnoho lidí.

Takže o svém životě nepíšete? Žádné autobiografické prvky.

To ne. (Smích) Ale určitě spisovatel sahá do svého okolí a vzpomene si na nějakého člověka, podle kterého vykreslí postavu.

Kolik už vám vyšlo knížek? Byly to taky povídkové soubory, nebo i nějaký román například?

Čtyři. Ta předposlední Tajemství starého sklepení byla ucelená knížka. Hrdina se tam pohyboval asi v deseti časových pásmech a prostředích. Dostával se do stavu, kde prožíval různá dobrodružství v různých staletích.

Co rád čtete? Máte nějaké oblíbené autory. Nebo dokonce vzory?

Čtu od útlého mládí. Je to můj velký koníček. Jsou to už desetiletí, která jsem pročetl. Čtu vlastně všechno. Dnes je těch knih opravdu mnoho a člověk se v nich špatně orientuje. Dříve za bolševika vyšlo něco zakázaného, a když se to tahalo, tak to byl zázrak. Dnes už si některých děl ani nevšimnete.

Ze světových autorů mě ovlivnil asi Twain a London…

Máte teď rozečtenou nějakou knihu?

Ano, od Josefa Nováka Zatím dobrý o Mašínech. Je to úžasná kniha. Má 650 stránek, ale nedá se od toho odtrhnout.

Co je pro vás zásadní u beletrie?

Důležitá je snaha vykreslit postavy, aby nebyly jen povrchně nahozené.

Co dalšího ještě děláte, když se nevěnujete literatuře a psaní?

Učím na Střední umělecké škole Multimediální tvorbu. Poslední roky jsem se živil točením videí, když jsem odešel z televize. Také chodím k soudu jako přísedící.

Dá se dnes psaním uživit?

V dnešní době se živí jen Michal Viewegh. Je to zoufalé. Nakladatel vydá knihu, stojí ho to, plácnu, stovku, včetně grafika…

Distributor si vezme 50% a prodá to knihkupci za 150 Kč. Na tom se vydělá. Autor z jedné knihy má jen 7 nebo 8 Kč. Viewegh má 11% z vydané knížky, ne na krámě, ale u nakladatele. Takže ten je na tom trošku líp.

Plánujete ještě něco dalšího napsat? Přeci jenom člověk v důchodu má více času, i když vy tedy ještě pracujete.

V divadle na Lipně mě poprosili, jestli bych jim nenapsal ještě jednu pohádku. Jmenuje se Jak přečarovat čaroděje a bude mít premiéru v březnu v Českém Krumlově.

Jiří MiškovskýPůvodním povoláním lodník, vystřídal mnoho zaměstnání. Byl lodníkem na říčních člunech, kormidelníkem i kapitánem. Během této doby dálkově vystudoval katedru režie a dramaturgie na Pražské DAMU. V devadesátých letech byl redaktorem TV NOVA i České televize, později kabelové televize Kabel Plus a TV KELI. Jako externí redaktor pracoval i pro MF Dnes. V profesi, kterou vystudoval, prošel cestu od kulisáka, osvětlovače, autora i dramaturga až po režiséra, vyzkoušel si i učitelské povolání při výuce multimediální tvorby a scenáristiky na Střední umělecké škole.

Z literární tvorby: Pro divadlo F. X. Šaldy v Liberci napsal pohádku O zlém čaroději a hodných strašidlech, pro divadelní spolek Rolnička pohádku Jak přečarovat čaroděje. Vedle původní tvorby se věnuje dramatizacím námětů jiných autorů, hry potom také režíruje: ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti byla realizována jeho hra podle J. Škvoreckého Ze života lepší společnosti. Ostatní práce napsal a režíroval pro Český rozhlas, ať už to byly detektivní příběhy z třináctého století o královském prokurátorovi Oldřichovi z Chlumu (autorem námětů je Vlastimil Vondruška) nebo knihy Josefa Formánka Prsatý muž, Jaroslava Brodského Řešení Gama, Jaroslava Heidlera Očkovaný satanem či pohádky pro děti od Marie Kubátové. V posledních letech se zabývá videotvorbou.

Nakladatelství Bor vydalo jeho knihy Tajemství starého sklepení (2011) a Provinilí (2014).