Hudební představení Kapela jede! aneb Není pecka jako pecka, které v libereckém Naivním divadle připravilo autorskorežijní duo Vítek Peřina a Michaela Homolová, má premiéru v sobotu 16. května od 18 hodin. Jde o scénickou koláž plnou písniček, loutkových skečů, mikropříběhů a slovních hříček. Více o novince pověděl v rozhovoru dramaturg a autor hry Vít Peřina.

Naivní divadlo po dlouhé době nastudovalo velmi hudební představení o kapele a skládání autorské muziky. Je to i kvůli aktuálnímu složení souboru?

Je to právě a jedině z toho důvodu. S režisérkou Michaelou Homolovou jsme si uvědomili, že se tu v souboru po delší době sešel opravdu velký počet skvělých muzikantů za všechny zmíním ty služebně nejmladší Dominika Linku a Báru Kubátovou. A jelikož tahle situace nemusí trvat věčně, chtěli jsme udělat představení s výraznou rolí živé muziky, kterou ve stylu garážových kapel napsal výtečný muzikant Vratislav Šrámek.

Něco jako koncert…

Právě, představení je vlastně divadelní koncert s vloženými loutkovými skeči a malým činoherním příběhem na pozadí, který to vše drží dohromady. Další neméně důležitý důvod, proč jsme se tímto směrem vydali, byl fakt, že to pro nás (i pro většinu souboru) byla nová zkušenost a zároveň tento typ představení přinesl zcela novou příchuť do složení repertoáru Naivního divadla.

Kapela jede! je hodně o slovních hříčkách přesněji o významech slov. Jak dlouho vám trvalo vymyslet všechna ta mnohoznačná spojení?

Ono to totiž vzniklo poněkud kostrbatě, protože původně jsme zamýšleli dělat inscenaci, která formou koláže z písniček , básniček a scének představí hravou formou těm nejmenším školákům tajemství a možnosti slov souzvučných a mnohoznačných. Až posléze jsme přišli s myšlenkou živé muziky v představení. Ale jelikož v hudební terminologii je řada víceznačných slov (trumpeta, čelo, basa, klíč aj.), tak se nám to začalo celkem propojovat a začal z toho vznikat onen příběh o češtině z prostředí kapely.

Homonymních a polysémních výrazů je tam několik desítek. Používal jste Slovník spisovného jazyka českého? Například koruna nebo hlava prý mají 14 významů?

Kapela jede! aneb Není pecka jako pecka

Slovníků, studií na téma homonym a polysémantických slov jsem měl před psaním na stole spoustu, ale spíš pro počáteční ponoření do tématu. Když máte tuto látku zprostředkovat malým dětem, tak stejně nelze zajít do odborných detailů. Spíše šlo o nalezení slov, která k sobě pasují, jsou srozumitelná (ve všech svých případných významech) školákům první třídy a ještě (a to především) nesou možnost nějakého divadelního ztvárnění, pokud možno loutkového.

Pro jaké publikum jste hru psal? Domnívám se, že děti si v ní užijí úplně jiný humor než dospělí, ale řekla bych, že se budou bavit všichni.

Kéž by. Troufnu si říct, že na tomto si s kolegy v Naivním divadle celkem zakládáme. Chceme dělat inscenace, které budou vždy bez výhrady fungovat pro avízovanou věkovou adresu ať už pro předškoláky, nebo pro studenty středních škol, ale zároveň se přitom snažíme, aby se u nich ani trochu nenudil jejich dospělý doprovod. Což je situace, která se občas v divadlech pro děti stává.

Scéna je parádně propracovaná. Středobod tvoří staré auto, které je hodně multifunkční. Kdo to všechno vymýšlel?

Vymýšlel ho náš osvědčený spolupracovník, výtvarník Robert Smolík. Ten je už v Naivním divadle podepsán pod řadou moc povedených inscenací například Budulínek či O beránkovi, který spadl z nebe. Mimochodem, v obou těchto představeních se objeví také výrazná byť mnohem menší auta. Takže jsme Robertovi navrhli, že mu jednou uspořádáme výstavu s názvem Auta Roberta Smolíka v inscenacích Naivního divadla. Každopádně auto skvěle funguje a navíc i přes svou velikost je rozložitelné tak, aby se nakonec samo vešlo do auta! Tedy do našeho nákladního auta, s nímž jezdíme hrát na zájezdy.

Napadlo mě, že tato hra by mohla mít i poměrně nenásilně výchovnou linku, která by mohla zafungovat. Děti vidí, jak vzniká živá hudba, jak to funguje v kapele, jak se hudebníci domlouvají a spolupracují a že nikdy nejde nic jednoduše a ne vždy podle plánu. Byl to záměr?

Ono to představení je vcelku půvabné v tom, že se k němu dá opravdu přistoupit z různých směrů. Někdo si ho užije jako muziku, koncert. Někdo jako zábavně-edukativní koláž pro děti na téma český jazyk a pro jiného dominuje ta činoherní linka o fungování kapely, o tvůrčím procesu, o spolupráci v týmu, o vzniku písniček. Byl bych rád, kdyby se to některým divákům spojilo v jeden prožitek.

Kdy naposledy mělo Naivní divadlo takový obdobný hudební počin?

To už je dávno. Jsem v divadle přes deset let, ale za tu dobu jsme na podobnou strunu ještě nezahráli. Ale v sedmdesátých a osmdesátých letech byla výrazná živá hudební složka velkou doménou řady slavných inscenací Markéty Schartové, která tehdy v NDL působila jako kmenová režisérka.

Byla to poslední premiéra sezóny, nebo chystáte ještě další kus? Máme před sebou ještě Mateřinku.

Ano, teď už kromě každodenního hraní pro školy a školky směřujeme všechny síly k přípravě blížícího se festivalu Mateřinka, který se uskuteční ve dnech 16. 20. června. Přijedou k nám ta nejlepší divadla pro děti z Čech, ale i soubory z Kanady, Belgie, Slovenska či Slovinska. Je opravdu na co se těšit. Navíc poprvé festival expanduje i mimo Liberec, na některá jeho představení se mohou těšit i děti z Jablonce či Turnova.

Na jaká představení budete zvát veřejnost do konce prázdnin a co vy byste doporučil?

Určitě bych rád vypíchl poslední uvedení inscenace Kolíbá se velryba. Mnozí Liberečáci na ní byli sami jako malí a když vyrostli, tak velrybu viděli i se svými dětmi. To se mnoha inscenacím pro děti nepoštěstí. Ona se totiž velryba na našem repertoáru držela s malou pauzou takřka třicet let. Ale tentokráte už opravdu pluje do zaslouženého důchodu. Poslední uvedení v divadle je na programu 30. května. A slavnostní derniéra proběhne stylově pod širým nebem, 4. července ve 21.00 hodin na náměstí před radnicí. Tedy pod podmínkou, že nebude pršet. Ač by to do velryby nikdo neřekl, ta naše není voděvzdorná.

Novinku z Naivního si užijete hned na několika úrovních

Fakt, že je některá kultura určena primárně pro děti, nevylučuje, že by nemohla bavit i rodiče.

Autoru hry Kapela jede! aneb Není pecka jako pecka Vítu Peřinovi a režisérce Michaele Homolové se to podařilo na jedničku.

Na hudební novinku lze nahlížet z několika úhlů pohledu. A lze si ji užít hned na několika úrovních.

Děti se v ní seznámí, jak vzniká autorská hudba, že vztahy v kapele nejsou vždy ideální, že domluvení koncertu nebo dopravení se na něj může zkomplikovat úplná maličkost. A že se vyplácí, když člověk nejede jen za sebe a občas nechá něco dělat i ostatní, ještě když jsou v tom lepší.

Diváci školního věku i dospělí ocení hrátky s významy slov, kterých je tolik, že možná překvapí i ostříleného bohemistu.

Herci Naivního divadla, dalo by se říct i muzikanti, utvořili na jevišti fungující kapelu, která hraje sice písničky s tematikou pro mladší publikum, ale v rockovém kabátě a texty rozhodně nejsou plytké, takže se nad nimi pousměje i pár dospěláků.

Scéna je velmi důmyslně propracovaná a multifunkční. Dominuje jí retro auto, které se každým okamžikem mění v střelnici, operační stůl či stínohru.