Liberecký deník je na Facebooku. Připojte se

Vyrazila jsem na liberecký koncert recesistické kapely Nightwork v kulturáku. Už jen dvouset metrová fronta před Domem kultury mě zarazila. Vystála jsem ji tedy a konečně se dostala do hlavního sálu, který byl už skoro plný. Každou chvíli se z něj ozývalo ženské kvílení a pískání.

Rozhodla jsem se dostat pod pódium, abych na začátku koncertu nafotila co nejlepší fotky. To se ale ukázalo jako ne příliš dobrý nápad. Když jsem si razila cestu davem žen, setkala jsem se s odporem. Slečny a paní čekaly pod pódiem už asi hodinu, aby si zajistily co nejlepší místa. Chtěly na krasavce z Nightwork co nejlépe vidět.

Kolem mě se tedy ozývalo nespokojené mručení, zlostné pohledy a časem i nadávky. Začínala jsem mít strach. Ubezpečila jsem dámy, že setrvám na tomto místě pouze tři písničky a pak jej opustím, což je docela uklidnilo. Chlapci z Nightwork na sebe nechali fanoušky docela dlouho čekat. Začali s půlhodinovým zpožděním, ale zato velkolepě. Z repráků se valila záhadná a naléhavá hudba.

Vojta Dyk se ujal mikrofonu: „Dámy a pánové, chlapci a děvčátka. Kapela Nightwork vám tímto oficiální cestou oznamuje příchod nového superhrdiny. Dost bylo betmenů, dost bylo supermanů, dost bylo Paroubků. Přichází Dyktátor,” zahájil koncert frontman kapely. Skupina přeladila na elektrickou notu a funky. A koncert se rozjel. Pokračovali přiteplenou hitovkou Globální oteplování.

Vojtu Dyka miluje snad každá první

Měli jste vidět ty chtivé a rozněžněné pohledy a raději neslyšet ten výskot. Myslela jsem, že ohluchnu. Nejvíc pozornosti budil pohledný mladý herec a zpěvák Vojtěch Dyk. Tato velmi zajímavá osobnost je idolem všech věkových kategorií a není se čemu divit. Hraje v Národním divadle a na dalších scénách, jeho předek je spisovatel Viktor Dyk, matka nakladatelka Věra Dyková a otec známý literát Radko Pytlík, má velmi pěknou barvu hlasu a dokonce i velmi dobře vypadá.

Nightwork zahráli všechny své pecky: Máju, Tepláky, Slunce v duši z filmu Ženy v pokušení i Andělskou dívku, před kterou si z publika pozvaly jednu z fanynek, která slavila narozeniny.

„Koncert mě zklamal. Nightwork mi hudebně nepřipadají moc kvalitní, ale čekala jsem aspoň skvělou show a jízdu, ale koncert byl dost krátký, přihlédneme-li ještě k tomu, že půlku koncertu zpíval Vojta jen šubi-dubi wau wau, lalala a další prozpěvování o ničem, tak toho moc nepředvedli,” zhodnotila koncert Lucie Bílková z Liberce. S jejím hodnocením nesouhlasila jiná posluchačka Karolína Novotná z Jablonce nad Nisou „Nightwork jsou skvělí. Umí to na pódiu rozjet a jsou i moc pěkní kluci. Nejradši mám od nich Tepláky.”

Parodie, recese a chlapecké kapely

Zajímavou skladbou večera byla latinská Carpe Diem, v které se Vojtěch Dyk uvedl jako opravdový zpěvák s velkým hlasovým rozsahem.

Kapela nejde hodnotit pouze z hudebního hlediska. Většina jejich písniček je totiž parodií nebo recesí. Kdyby na ně recenzent nahlížel pouze jako na hudebníky, musel by je přirovnat k boybandovým kapelám typu Lunetic nebo Backstreet Boys. Viz písničky Andělská dívka, Globální oteplování nebo Vánoční čas, které řadím mezi typické sladké balady.

Náladu těchto medových hitů rozbíjí funky pecka Tepláky, která je ovšem také parodií, tentokrát na osmdesátky. Překvapilo mě, že fanoušci kapely na koncertu jen postávali. Dokonce i při rychlé pařmenské písničce Tepláky, u které jsem očekávala největší odvaz.

Po koncertu si fanynky přišly na své. Konala se totiž autogramiáda všech členů kapely. Dívkám, slečnám a ženám dokonce ani nevadilo, že na hudebníky musely čekat celých čtyřicet pět minut. Všechny zářily štěstím a autogramiáda pro ně byl asi větší zážitek než samotný koncert. „Prodalo se 1500 vstupenek a dalších sto ještě zůstalo na pokladně pro ty, co si lístky nerezervovali,” prozradil vyhazovač u vstupu do kulturáku. Ačkoliv se to nezdá, koncert navštívily jak ženy ve středním věku, tak školačky ze základních škol. Všechny odcházely spokojené.