Nejrozporuplnější inscenace Divadla F. X. Šaldy skončila na prknech Malého divadla. Podařilo se jí rozdělit publikum na dva tábory. Jedni se u ní výborně bavili a hýkali smíchy, druzí při každém vulgarismu významně kašlali a o přestávce znechuceně odcházeli, protože by pro ně druhá půlka byla utrpení.

Hra každopádně dokázala, že divadlo může vypadat i jinak a umí zaujmout i publikum, které za kulturou příliš nechodí. To ovšem neznamená, že klasického diváka pobavit nemohla.

Autorku oceňují i mezinárodně

O jaké hře je řeč? No, přeci o Kokkole, finské inscenaci autorky Leey Klemoly, jež patří k nejvýznamnějším finským dramatikům střední generace a je vysoce oceňovaná i v mezinárodním měřítku. Kontroverzní inscenace měla v neděli 15. dubna derniéru. Sledovalo ji téměř zaplněné Malé divadlo. Liberecká činohra dokázala, že má opravdu různorodý a rozsáhlý repertoár a daří se jí zaujmout každého diváka.

Finské divadlo je pro náš kraj naprosto neznámé a neprobádané, přesto může publikum nadchnout a divadlo na ni vsadilo. A dobře udělalo. Divák měl možnost vidět i herce ansáblu v naprosto nečekaných rolích, ve kterých by si je asi ani nedokázal představit. Herečka Barbora Mottlová v roli sprosté holky, Eva Lecchiová jako rázná babička, která nejde daleko pro vulgarismus, Václav Helšus jako bláznivý stařík, který bezmezně miluje hlavní hrdinku Marju Terttu v podání jedinečné Jany Kabešové Vojtkové. Tu lze považovat za hlavní hrdinku a na pódiu to „parádně roztáčela“.

Herečka celé představení odzbrojovala publikum svou neohrabaností a vtipem. Například v začátku představení si v opilosti načůrala do kalhot. Komické bylo i její tělo, připomínající panáčka michelina, a rezavé vlasy. Nejnešťastnější postavička severského městečka nemá vlastní život. Je závislá na svém dvojčeti – bratru Sakuovi, který má ale svých problémů dost a sestřino závisláctví a nesamostatnost ho přivádí k šílenství. 

Prďácký autobus neměl chybu

Takzvaným zachráncem všeho a velkým bossem je Piano Larsson, kterého hraje Tomáš Dianiška. Obyvatelé Kokkoly ho nenápadně uctívají a dají na jeho rady. Navíc „jeho“ autobus, který tvoří kancelářské židle v čele s nákupním košíkem a značkou Karosa, se opravdu vyvedl. Vždycky, když se rozjel, divadlem se nesla velmi originální muzika. „Arijoutsi, Lömmarkki, Motory. Jedem!“ vykřikli tři týpci, když startovali svůj prďácký autobus.

„V roli jednoho z mých kumpánů zaskakoval na nedělní derniéře sám režisér Jan Frič. Před představením ještě poprosil paní Evu Lecchiovou, aby si s ním šla vyzkoušet scénu, kdy ji oslovuje drsným vulgarismem. Bylo to hodně komické, protože jí jinak vyká,“ směje se Tomáš Dianiška.

Mrazivá realita dnešního Finska

Ledová komedie vypráví o dnešním Finsku, jeho mrazivé zimě, ale hlavně o obyvatelích tohoto malého městečka, kteří jsou každý svým způsobem na dně a smysl života hledají v alkoholu i jinde. Hra skončila strhujícím finále, u kterého výbornou atmosféru dokreslil velkolepý hit Pink Floydů Wish You Were Here.

„Ve Finsku autorka nešokuje vulgarismy, zobrazováním nahoty, té jsme libereckého diváka ušetřili, či agresivitou, jako spíš volbou a uchopením postav, prezentací tabuizovaných témat a způsobem vyprávění příběhu. Její hra je oceňována mimo jiné proto, že tento víceméně lidový a často plytký žánr dokázala naplnit novým obsahem a hloubkou,“ vysvětil dramaturg Jan Tošovský.

Kokkola nejsou jen vulgarismy nasázené za sebou. Divák musí vnímat charaktery postav. Slova jsou jen nástroj, jak člověka na okraji společnosti vykreslit. Zpočátku se publikum červenalo, ale to nevadí, bylo přeci zhasnuto. Po chvíli si na sprosťárny zvyklo a už se co chvíli hlasitě zasmálo.

O přestávce odešli jen čtyři lidé

Ti, co si nezvykli, divadlo opustili. Bylo jich už jen pár. Přeci jenom, na nedělní derniéře seděli už povětšinou diváci, kteří si o hře něco nastudovali a věděli, do čeho jdou. Vulgarismy nejsou samoúčelné, mají ve hře své místo a bez nich by inscenace neměla smysl a nevyzněla by tak, jak má.

V Kokkole se také objevoval hodně drsný černočerný humor. Postavy se vysmívaly postiženým, náboženství i starým lidem. Některé situace byly hodně vyhnané do extrému, až diváka chvílemi mrazilo.

„Hru hodnotím vysoce, její nastudování i samotný scénář. Když Kokkolu někdo odsuzuje, většinou šel pouze po slovech a tím neprostoupil do skutečných charakterů postav a citů. Já sám mám spoustu přátel mezi obyčejnými lidmi, prodavačkami, teenagery nebo skladníky. Ti lidé jsou opravdoví. Povětšinou mluví tímto jazykem a neznamená to, že by byli méně citliví. Jen se za své pocity stydí a skrývají je za vulgarismy. Divadlo by mělo hrát i pro takové lidi,“ zhodnotil Kokkolu ředitel Divadla F. X. Šaldy Martin Otava a dodává, že divadlo určitě chystá uvést podobnou hru.

Zatím se jedná o dramaturgickém plánu, který bude hotový zhruba v polovině května. Jedno je však jisté. Nový titul bude Šaldovo divadlo uvádět mimo abonmá, protože předplatitelé takovému typu hry příliš neholdovali.

Video

Zdroj: Youtube