Hovoří knim totiž mladými moderními divadelními prostředky, a navíc nejslavnější hrdinku francouzských dějin– Janu zArku, nejenže demýtizuje, ale ktomu svléká takřka donaha.

Jana je vinscenaci autora textu a režiséra Petra Vodičky nikoliv hrdinkou, odhodlanou položit za záchranu své vlasti život, ale dívkou, vníž se na prahu dospělosti probudily hormony, a to, co ji především pálí, je její vlastní panenství.

Jenomže– nejsou lidi. Všichni mladí mužové buď válčí, anebo už vbitevní vřavěpadli.

Francii, okupovanou Angličany, ale může podle patrona země, Svatého Diviše, spasit jedině panna. Však si Diviš málem nohy uchodí a oči vykouká, než dívku, která je ještě pannou, vzeminajde.

Patron ale málem dorazí pozdě– Jana vlastní malou kavárničku a jeden zobstarožních hostů se rozhodne ji břímě panenství zbavit. Naštěstí Svatý Patron zasáhne včas, a tak si může dívka navléci brnění a vyrazit do boje. Její válečné tažení bude ovšem úspěšné jen tehdy, když po celý rok uchrání své panenství. Muka Jany tedy neberoukonce.

Patroni vypadají jako supermani

Petr Vodička ipřes lechtivé téma nepodlehne vinscenaci lascivitě. Shazuje mýtus oSvaté Janě vkusně, a vlastně islušně– dokonce istriptýzu jeptišek nemůže nikdo nic vytknout, vždyť jeptišky představují dřevěné figurky.

Inscenaci zaplnil režisér spolu sherci a výtvarnicí Renátou Pavlíčkovou spoustou hravosti. Například oba Svatí Patroni vypadají jako supermani. Vmodrém oblečku se snášejí znebe a zdobí je nepřirozeně nafouknuté bicepsy.

Příběh vypráví Básník vpodání živého herce– Zdeňka Peřiny. Ten sedí na předscéně za stolem a brkem sepisuje osudy Jany zArku. Za ním pak stojí jako proměnlivé pozadí stěna středověkého hradu, která se ovšem kdykoli rozevře a odhalí pódium loutkového divadélka.

Příběh Jany tedy většinou odehrají loutky. Až na drobné výjimky– mezi podařené nápady patří například situace, kdy Janu a jejího platonického milého, vojáka Dunoise, vlesíku přepadá fyzická touha. Oba se ale musejí tělesným žádostivostem bránit. Vtomto okamžiku marionety zmizí a na jejich místo do malinkatého divadélka nastoupí živí herci vbrnění. Vejdou se tam ale jen jejich nohy. Jen jimi herci zobrazují vnitřní boj zamilovanéhopáru.

Inscenace má díky humornému nadhledu nad zobrazovaným střípkem dějin šanci zaujmout istarší publikum. Vydařený je iprogram. Připomíná list zmódního časopisu, neboť zdůrazňuje, jak jsou třeba vysoké podpatky nebezpečnou zbraní dnešních žen.