Sbor Iuventus, Gaude! z Jablonce v tomto roce slaví první jubileum deset let. Sbormistr Tomáš Pospíšil v rozhovoru vzpomíná na začátky tohoto tělesa. Jak se mu zpočátku nechtělo vést dětský sbor, ale nakonec zjistil, že je to právě to, co v životě chce dělat a co ho, a nejen jeho, ale i mladé zpěváky, naplňuje.

Dětský pěvecký soubor vystoupí v pátek 16. října od 18 hodin v Městském divadle v Jablonci nad Nisou s lotyšským a jihoafrickým sborem. Všechny tři sbory zazpívají rovněž v Chrámu Navštívení Panny Marie v Hejnicích.

Jak vlastně sbor vznikl? Kde a jak se urodila ta první myšlenka ho založit?

Prvotní myšlenka nebyla moje a vzešla z náhody. Studoval jsem Akademii múzických umění v Praze. Končil jsem a psal jsem absolventskou práci pro dětský sbor. Měl jsem v jablonecké ZUŠce nastupovat jako učitel klavíru, tak jsem volal panu řediteli, jestli je v té škole sbor, který by skladbu nacvičil. Chtěl jsem, aby měla premiéru v Jablonci, protože jsem se tam narodil a zrovna jsem se ženil a chtěl jsem se usadit. Pan ředitel mi řekl, že sbor sice neexistuje, ale až nastoupím, že ho mám založit. Zasmál jsem se a v září, když jsem nastupoval, mě přivítal slovy: „Tak co bude s tím sborem?". Upřímně jsem neměl moc chuť zakládat dětský sbor. Nastupoval jsem jako dirigent ve sboru Janáček a vedl jsem chrámový sbor. S dětským zpíváním jsem si moc nevěděl rady a nelákalo mě.

Vypadá to, že vás nakonec přesvědčil.

Ano. Rozhodli jsme se, že založíme komorní sboreček. Bylo nás asi patnáct. Taková zkouška. Pak jsem jel na seminář pro sborové zpěvy. Setkal jsem se tam s Petrem a Silvií Pálkovou a panem Uherkem z libereckého Severáčku a nadchlo mě, jak ten sbor vedou, a pochopil jsem, že to chci také dělat. Rozhodl jsem se, že to rozjedeme ve velkém a budeme to brát vážně.

Můžete pro představu popsat váš repertoár?

Pro dětský sbor je repertoár univerzální. Je pravdou, že jsem poměrně náročný muzikant, takže hudba, která je pro dětské soubory napsaná, mi dost brzy nestačila.

Takže jste začal aranžovat?

Přesně tak. Tady se mi hodilo studium skladatele na vysoké škole. Děti jsou hodně náročné a slyší na to. Soustředíme se všeobecně na duchovní muziku. Mám k ní vztah a děti kupodivu také. Je v ní určitá hloubka, která je přitahuje a baví.

Nezlobte se, ale to zní trošku neskutečně. Ty děti jsou nábožensky založené nebo jak je v dnešní době možné, že je taková hudba baví?

Myslel jsem si to hned na začátku, že to bude oříšek. Bál jsem se, že budu muset jít cestou nějaké populární muziky. Opak je pravdou. Asi to souvisí, že když se děti rozhodnou zpívat ve sboru, tak budou jinak vychovávané. Hledají něco hlubšího. Při práci jsem s překvapením zjistil, že populární a muzikálová muzika je velmi brzy omrzela. Už v ní nic nového nenašli. Brzy se ozpívala. V duchovní ze začátku mohla být některá náročnější, nepřístupná. Čím víc ji zpívali, tím víc je bavila.

Můžete být konkrétní a dát příklad na nějaké známé skladbě…

Duchovní hudba není známá. Napadá mě třeba Händelovo Hallelujah. To je skladba, kterou také zpíváme, a hodí se na slavnostní zpívání. Není to zrovna věc, která by patřila mezi nejoblíbenější. Jsou to kusy, které nesou hluboké poselství. Nejenom duchovní, ale převážně umělecké, muzikantské.

Tak to máte asi štěstí a narazil jste na nadané děti.

To je právě to, co se mi líbilo na Severáčku, kdy ty malí zpěváci zpívali na koncertě nejtěžší skladby Petra Ebena. Takové, které pro mě, jako studenta skladby, nebyly úplně poslouchatelné. Asi bych si je nepustil. Děti z toho byly unešené. V rozhovoru dokonce řekly: „Čím je to soudobější, tím nás to víc baví.". Říkal jsem si, že to není normální a čím to je? Zjistil jsem, že to u těch dětí funguje. Líbí se jim zkrátka, že má hudba hloubku a několik rovin. Je to jedno velké dobrodružství. Pěkné, zábavné písničky na první poslech nás obdarují okamžitě…

To mi mluvíte z duše. Lidé dnes nemají čas poslouchat nic složitého. Stejně to vidím u mainstreamu v médiích versus méně známé nebo alternativní kapely, které se do rádia nedostanou. Je hezké, že si ještě někdo dá práci a najde si i tu kvalitní hudbu. I ti hodně mladí.

Člověku sice trvá déle, než se mu to dostane pod kůži. A každý v tom také nacházíme něco jiného. Já tu duchovní hloubku, protože jsem duchovní člověk. Děti asi něco jiného. Jsou to normální děti, které tedy dost často hrají na hudební nástroj nebo třeba i pěkně malují. Potřebují se v tom zpěvu sami nacházet.

Jak staré děti u vás zpívají? Základkové?

I středoškoláci. Koncertní sbor je věkově omezený od 11 do 19 let. Dříve jsme nabírali hned. Teď už si děti vychováváme v přípravkách.

Ještě bych se vrátila k tomu repertoáru. Asi duchovní muzika není to jediné, co zpíváte.

Určitě ne. Děti získaly dost brzy vztah k folklórní muzice a lidovým písním. K překrásným úpravám lidovek. Velice brzy si oblíbily americké spirituály. Tam jsme šli s laťkou nahoru. Jednoduché spirituály, které se zpívají v jednoduchých úpravách, nemají takový náboj. Úpravy některých světových skladatelů… Děti by řekly, že je to nářez, tak já to musím upravit a je to velmi efektní a děti to baví. Spirituály jsou jedny ze skladeb, se kterými jsme začali jezdit na soutěže.

Kdy jste měli nějakou zásadní oficiální akci?

V září 2005 jsme uspořádali výlet na Kristiánov, protože jsme byli pozvaní na Mariánskou sklářskou pouť na mši. Protože jsem současně varhaníkem v jabloneckém kostele Nejsvětějšího srdce Ježíšova, kde mám už dvacet let na starost chrámový sbor a jsem ředitel kůru a člověk, který se stará o to hraní a zpívání, tak jsem měl na starosti tuhle mši. Tam jsem se rozhodl, že s dětským sborem začnu. Cestou jsme si udělali výlet a měli jsme tam první zkoušku. A proč o tom mluvím, protože teď po deseti letech jsme se tam vrátili a oslavili tu první společnou vzpomínku na začátek. Přijeli tam čtyři naše nejbližší české sbory z Pardubic, Litoměřic, Jablonce nad Jizerou a ze Semil. Společně jsme udělali happening.

To ale nebyla jediná oslava, že?

Oslavy pokračovaly vernisáží výstavy, která probíhá ve vnitřním informačním centru na jabloneckém magistrátu a byla prodloužena do 22. října. Završí je koncert v Městském divadle v Jablonci. Opět sem máme pozvané dva mezinárodní sbory z Lotyšska a z Jihoafrické republiky. Na tomto koncertu si připomeneme vše, co se za deset let povedlo. Bude to velkolepé.