Animák nemusí být jen pro děti. Zasmát se mohou i dospělí a možná i víc. Takový kreslený snímek se náramně podařil režisérům Kylu Baldovi a Pierru Coffinovi.

Příběh žlutých Mimoňů je sice nastavením hitu Já, padouch, jde totiž o děj, který předchází dvěma filmům o jejich velkém vůdci. Mrňousové ale svého životního šéfa filmově přerostli. Jejich snímek je mnohem humornější, chytřejší a promyšlenější.

Jejich nesrozumitelný jazyk, jenž míchá snad všechny světové jazyky, vás několikrát dostane do kolen a budete brečet smíchy. Namátkou například: entschuldigen, la boss jako omluva zlé vládkyni, La Cucaracha údiv i obdiv, když spatří anglickou královnu nebo Super mega ukulele, výkřik, když jeden z nich dostane elektrickou kytaru. Sem tam zazní i čeština, ať už úplná nebo zkomolená. V českém dabingu si s jejich mateřštinou opravdu vyhráli.

U tohohle animáku zaplesá i srdce rockerovo. Celým filmem diváka provází ty nejslavnější šedesátkové hity od Doors, přes Beatles a Turtles až k Rolling Stones.

Vlasy a jiné muzikály

V snímku několikrát zazní muzikálové melodie Hair i popovější operetní melodie. Několikrát dokonce z úst samotných Mimoňů a na vysoce umělecké úrovni.

Za nejpovedenější část filmu se dá označit úvodní průlet historií Mimoňů, kteří se vždy chytli jednoho konkrétního padoucha, ale byli tak neschopní, že ho vždy omylem zabili ať už faraona, pračlověka, Napoleona, T-rexe nebo Draculu.

Mimoňové jsou animovaným filmem, který nemůže urazit snad nikoho, jen by se dospělí neměli nechat odradit kampaní, která film prosazuje, a měli by se jít z plna hrdla zasmát a odreagovat do kin. Děti ocení zase jiné kvality „Žluťáků".

Mimoňové. Povedený animák hraje liberecké multikino CineStar ve 2D i 3D několikrát za den.