Kliknutím zvětšíteAteliér Petra Urbana ve Smržovce, říjnový podvečer, gulášek a lidi, co si vždycky mají co říct. Tak nějak probíhal křest v pořadí už páté knihy libereckého novináře s tuhými plavskými kořeny, Míly Lubase. „Hele, Mílo, přestaň psát a vař radši guláše,“ častovali přítomní autora přátelskými žďuchanci, kterými chtěli říct, že tomuhle chlápkovi s pěti křížky na krku a zhruba stejným počtem knížek, se daří na všech frontách. I když se to snaží maskovat svým suchým humorem.
„Knížky píšu, jen když mám čas. To znamená, když mě vyhodí z práce nebo když mám dovolenou,“ pronesl při křtu, který se odehrál v režii jeho dvou malých vnuček a lahve dvanáctileté Metaxy.
KDE SE VZAL PEPOUCH?
Ale zpátky k Pepouchovi. Ani poslední román Míly Lubase nepostrádá kromě humoru autobiografické prvky i značnou dávku autorské nadsázky. „Je to o jedné téměř katastrofické dovolené v Řecku. Příhody jsem ale tentokrát nechal vyprávět očima desetiletého syna, kterému přezdíváme Pepouch, který tam s námi ovšem vůbec nebyl,“ popsal autor.
Příběh, který se čte jedním dechem, vypráví o tatínkovi, co se chce za každou cenu vždycky zachovat jako správný chlap, ale všechny jeho dobré úmysly neodvratně směřují ke katastrofě. Excesy hlavy rodiny se snaží napravovat vždy realistická maminka, i ta ale občas šlápne vedle.
Pokud se tedy chcete odpočinout od každodenních starostí, pak se s Pepouchem a jeho povedenou rodinkou vydejte k Jónskému moři. Pokud jste se už dlouho nesmáli u knížky nahlas, s Pepouchem se vám to určitě podaří. Novou Lubasovu knížku vydali ve svém rodinném nakladatelství Inka a Petr Urbanovi. Spolužáci z tanvaldského gymnázia a přátelé. Petr Urban ji navíc vybavil barevnou obálkou a černobílými kresbami uvnitř. „Mílovy knížky se dělají asi takhle: on si vybere, co mám nakreslit, a já to nakreslím. U jiných autorů ale vybere určité pasáže, které se nejlépe dají doprovodit obrázkem, moje žena Inka. Takže já ty knížky vlastně vůbec nečtu,“ tvrdí Urban.
Na křest přišli i plavská starostka Věra Mužíčková a starosta nedalekých Albrechtic, majitel známé továrny na hračky a senátor Jaroslav Zeman. „Já bych chtěla Mílovi poděkovat hlavně za to, jak ve svých knížkách propaguje Plavy i celý zdejší region,“ vzdala mu zdravici a připomněla, že právě v Plavech chystají na sobotu 11. listopadu besedu s ním a další místní autorkou, „kozí doktorkou“ zvěrolékařkou Klárou Hoffmanovou.
PODIVÍN Z HNOJOVÉHO DOMU V NOVÉM
Křtu byl přítomen i někdejší Lubasův redakční kolega a osvědčený autor Jan Šebelka, který shodou okolností vydal právě nedávno svou novou detektivku. Odehrává se opět v libereckých reáliích a fikce se tu snoubí s realitou, až vám mrazí v zádech. Styl a jazyk autora vás ani minutu nenechá na pochybách, že jde o jednoho z nejlepších autorů současné české literární scény a že jeho knížky nepostrádají to, co bychom občas marně hledali u děl oceněných kritikou, ale čemu dávají punc kvality sami čtenáři: čtivost, napětí, nečekané zápletky, sebereflexe i nadhled, který pomáhá člověku najít znovu půdu pod nohama.
Jan Šebelka je znám i jako autor rozhovorů s lidmi, kteří pomalu odcházejí nejen ze světa, ale i vzpomínek. Ať už jde o herce Vojtěcha Róna a Františka Peterku, či nejslavnějšího obyvatele osady Jizerka, světoběžníka Gustava Ginzela. Zatímco ostatní životní příběhy shrnul do knihy rozhovorů, Gustavu Ginzelovi věnoval celou knihu s výstižným názvem Podivín z Hnojového domu, jejíž rozšířené vydání je další novinkou. Rozšířená verze obsahuje i rozhovor s Evou Novotnou, vdovou po jednom z horolezců, jež zahynuli pod Huascaranem.
Osudné výpravy se měl zúčastnit i sám Gustav Ginzel, nedostal ale od státu povolení. „V knize je i moc pěkné vyprávění Ginzelova synovce Martina. To se moc líbilo i Miloslavu Nevrlému, který je supervizorem knihy,“ doplnil Jan Šebelka, který teď shání peníze na německou verzi.
K možnému rozšíření knihy rozhovorů je ale skeptický. „Možná to mělo vyjít dřív. Současníci vymírají a bojím se, že dnes už lidi téměř nezajímá, kdo byli třeba Marta Kottová, Stanislav Hnělička nebo Svatopluk Technik. Svět jde strašně rychle dopředu a nikdo se nechce ohlížet zpátky. Je to velká škoda, protože to jsou dobré lidské příběhy,“ dodává Šebelka.
38
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
