Už od jeho zahájení do něho proudí davy dětských návštěvníků, kteří se rovným dílem zajímají o knížky i dobře baví. Daleko spíše se tak potvrzuje, že problém tkví spíše v knižní osvětě veřejnoprávních institucí či sdělovacích prostředků, než že by nastupující generace čtenářství ze zásady odmítala. Je třeba projevit dostatek nápaditosti, jak jejich zájem upoutat.

A v tomto ohledu organizátoři nezklamali. V průběhu veletrhu totiž připravili doprovodný program s řadou zajímavých akcí včetně autogramiád i divadelních představení. Zájmu se těšili už včera, a to přestože byl pracovní, respektive školní den už od časného rána.

Divadlo motivující ke čtení

Plné hlediště mělo například divadelní ztvárnění příběhu Listování – Komisař Vrťapka aneb Prokletí zubu moudrosti v podobě dětské detektivky ze zoologické zahrady. Jeho ústřední herecká dvojice dokázala nejúspornějšími prostředky, a za dialogů čtených ze stejnojmenné knížky, dětské publikum nejenom plně upoutat, ale místy i vtáhnout aktivně do děje. Ti z malých návštěvníků, na které v poměrně rozlehlé čítárně nezbylo místo k sezení, dokonce neváhali usednout ve velkém počtu i na koberec před pódium.

Na veletrhu se rovněž představila i spisovatelka Markéta Pilátová, jejíž titul Kiko a tajemství papírového motýla byla nominována na cenu Magnesia Litera. Ta svoji účast spojila s autogramiádou a výtvarným workshopem.

Delfíni jako lék

Velmi zajímavou prezentaci nabídlo také Občanské sdružení Delfino. To vzniklo na základě dlouholeté mezinárodní spolupráce a vědeckého výzkumu vzájemného působení delfínů a lidí. Tyto poznatky uvádí do práce, ale také českého školství prostřednictvím práce týmu britského vědce Horace Dobbse.
„Ke spolupráci jsme byli vyzváni našimi zahraničními kolegy, čehož si jako bývalá pedagožka cením.

Současně jsme obdrželi pozvání do Anglie, kde jsme zrealizovali akci Rok Delfinu na tamních školách. Nyní úspěšně spolupracujeme s českými školami a školkami, ve zdejším regionu například s Varnsdorfem nebo s mateřinkou Korálek. Pro český trh pak překládáme sérii knížek od pana Dobbse o delfínkovi Dilovi a podmořském světě,“ uvedla Valpurga Hozáková překladatelka a předsedkyně Sdružení Delfino.

Také Delfino se na veletrhu představilo vlastní prezentací, a to multimediálním pořadem Delfínek Dilo a tajemné volání z hlubin. Bohatě obsazeny byly i nejrůznější workshopy převážně výtvarného charakteru stejně jako prostory vyhrazené deskovým nebo společenským hrám.

Ve stejném duchu také dnes

Děti si na veletrhu rovněž mohly na vlastní kůži vyzkoušet natáčení televizního pořadu populárního charakteru. V tomto případě se ovšem vliv televize nezapřel a zejména ve srovnání s knižní kulturou ukázal bezmála až symbolický. Počáteční zvídavost dětí se totiž postupně zvrhla v nezřízené dovádění ne nepodobnému některým pokleslým televizním estrádám, které lehce znervóznilo i majitele filmové techniky.

Na jinak zdařilý průběh úvodních veletržních dnů však pochopitelně nemělo pražádný vliv. Zajímavý program nabídne veletrh i dnes. Kromě autogramiády známého autora, humoristy a básníka Jiřího Žáčka, to bude například loutkové divadlo Jak šel Honza do světa či představení Amore Mio na motivy komedie dell'arte.

Park je hezká věc, ale ne když je plný dětí, co neumí číst

Liberec – Zakladatelkou a hlavní organizátorkou Veletrhu dětské knihy v Liberci je Dagmar Helšusová. V rozhovoru prozrazuje, že poslední roky to pořadatelé neměli snadné.

Při jednom z rozhovorů jste zmínila, že jako organizátoři musíte být stále odvážnější. Bylo tedy náročné letošní ročník přichystat?
Podívejte se, my umíme uspořádat veletrh kdykoliv, ale vždy je to o financích. Šli jsme do toho se zkušenostmi z loňského ročníku, který byl pro nás krizovým, protože jediný, kdo nás tehdy podpořil, bylo město. Nebylo to snadné, ale i díky tomu jsme to zvládli. A nesmírně mě potěšilo, že jsem navíc zjistila, kolik existuje lidí, kteří neváhají obětovat své síly, a často i zadarmo, aby tradice Veletrhu dětské knihy v Liberci nezanikla.

Letos ale byla situace až kuriózně přesně opačná. Město od vás svůj zájem odvrátilo, a naopak jste si vysloužili přízeň a podporu ministerstva kultury. Nad akcí navíc převzal záštitu i český premiér Petr Nečas… Tohle byl od těch nejvyšších opravdu nesmírně vstřícný krok. To že si nejvyšší představitelé státu uvědomují, jak je důležité dětské čtenářství, mě osobně nesmírně potěšilo a považuji to za velmi významný a pozitivní signál.

Proč se najednou od vás odvrátilo město, které vás přitom loni zachránilo? Dostali jste nějaké konkrétní zdůvodnění?
Stalo se tak po volbách s obměnou politických garnitur a s příchodem nového vedení a primátora. Ti nám peníze škrtli s tím, že prostě nejsou. Takhle se dá ale reagovat v podstatě na všechno, a proto soudím, že to není úplně ideální přístup. To ostatně mohlo říci i ministerstvo kultury, které nás ale naopak finančně podpořilo i mimo zavedené granty. Víte, já samozřejmě dovedu pochopit, že město má dnes asi jiný pohled na věc a prioritou nové radnice je třeba nějaký nový park, ale byla bych ráda, kdyby v tom parku také časem sedávaly děti, které umí číst.

Co soudíte o dnes často zmiňovaném, že děti povšechně nečtou a nemají o knihy zájem? Na veletrhu jsem ten dojem neměl.
Vždy tu byla a zůstává skupina dětí, která čte ráda. Tvrzení, že děti nečtou, je nezodpovědné, protože ti se ve svém věku musí nejprve s knihou seznámit na nějakém vhodném příkladu. Problém tedy souvisí více s jejich rodiči, kteří se dopouštějí hrubé chyby, že čtenářskou výchovu přenášejí na školu. Ta ji ale dětem plnohodnotně zajistit nemůže, protože k tomu, aby se dítě naučilo číst tak, aby se čtenému současně naučilo dobře rozumět, potřebuje tak od tří do pěti tisíce hodin. Kdyby se mělo se čtením seznamovat až ve škole, pak by z něj byl plnohodnotný čtenář až v deváté třídě.

Je v této souvislosti třeba důležité, co dětský čtenář čte?
Nemyslím. To podstatné je, aby vůbec číst začalo, třebaže tak učiní třeba přes nějaký špatný komiks. Ať si dívky klidně čtou červenou knihovnu – s přibývajícím věkem většinou stejně brzo zjistí, že ta sedmá kniha je stejná, jak byla ta první. A i když si vyfantazírují svého hrdinu či muže svých snů, pořád je tahle fantazie cennější než to, co se jim nabízí v televizních prefabrikátech nebo na internetu. Důležité je zkrátka to, že netráví čas jako pasivní diváci, ale aktivně zapojují právě svou fantazii.

Vidíte problém třeba i v propagaci dětské knihy ze strany sdělovacích prostředků?
Dost mě mrzí, když třeba vidím takové rozdíly, jako když veřejnoprávní médium, jak je ČT, udělá ohromnou kampaň na ceny Magnesia Litera, pro které si ještě zaplatí známe umělce, ale už se v ní nikde neobjeví nominace na Zlatou stuhu pro nejlepší knihy loňského roku určené pro děti.

Přitom právě jejich prostřednictvím získávají rodiče neocenitelnou legendu kam sáhnout po opravdu dobré knize pro svého potomka. My pochopitelně veřejnoprávní televizi nemůžeme žádnou velkou kampaň zaplatit, aby nám uspořádali něco podobného, ale rozhodně bych byla potěšena, kdyby se v ní právě v souvislosti se Zlatou stuhou objevilo víc než jen zpráva drobným písmem na spodní liště zpravodajského vysílání ČT 24.