Audioknihy jsou milou i zábavnou záležitostí v podání herce, moderátora, muzikanta i osobitého textaře Marka Ebena. Dokázal to už tím, jak se mu povedlo vyprávět příhody Medvídka Pú v audioknize dle slavné Milneovy dětské literární klasiky.

MFF i humor Ebenů

Hravost, kterou vládl už na scéně Divadla Ypsilonka v režii principála Jana Schmidta, je mu vlastní dál. I proto rádi sledujeme pořady z Karlovarského filmového festivalu, proto nás baví napínavá taneční utkání českých celebrit i sportovců ve StarDance.

„Dostanou" nás i humor i vtípky textů Bratří Ebenů, z nichž mnohé trio a jeho hudebníci i v DK Ústí nabídne.

A současné Markovy audioknižní „spády"? Aktuálně namluvil čerstvou audioknihu o „Emilovi a detektivech" pro vydavatelství Audioberg. V režii ypsilonkového kolegy Jana Jiráně tu účinkují i Jiří Lábus, Oldřich Navrátil, Dana Batulková, Libuše Švormová, Josef Somr, Jaroslava Kretschmerová, Arnošt Goldflam a Dismanův rozhlasový dětský soubor.

Marku, v nové audioknize mluvíte roli autora (Ericha Kästnera), který vstoupil do vlastního příběhu. Setkal jste se někdy s podobnou úlohou? Jaká si myslíte, že bývá motivace autora sebe do příběhu umístit?
Řekl bych, že už se to párkrát stalo. Třeba u Medvídka Pú se autor taky projevuje, vlastně je vypravěčem celého příběhu. Myslím, že to autoři dělají proto, že vycházejí z vyprávění vlastním dětem a asi se to pak projeví i v knížce.Obal audioknihy.

Ještě jako student

Do děje vstupujete v momentě, kdy půjčujete Emilovi peníze na tramvajovou jízdenku a zachraňujete ho tak před průvodčím. Jel jste někdy v životě sám jako černý pasažér?
To víte, že ano. Ale je to už hodně dlouho, asi za studentských let. Ale pamatuji si, že jsem jednou vlezl do tramvaje bez jízdenky a oslovil jsem prvního cestujícího, jestli náhodou nemá jednu nazbyt, že bych koupil. A on povídá: „Nemám, já jsem revizor." Ale byl uznalý, že viděl tu snahu, tak mě pustil.

Jak se vám pracovalo s dětským protějškem? Udivuje vás na dnešních dětech něco?
Pracovalo se mi dobře, je to kluk šikovná. Na dnešních dětech mě asi nejvíc udivuje, jak pracují s počítači. Viděl jsem v kavárně rodiče s děckem, které sotva chodilo, ale mělo nějaký dotykáč, dětský prstíček byl skoro tak tenký jako stylus, ale ta rychlost jak s tím capart pracoval! Nevídané.

Cítím to opačně

Mnozí herci jsou na jevišti schopni zcela splynout se svou rolí. To jim často ulehčí kostýmy, dekorace a ona pomyslná hranice mezi scénou a hledištěm. Je něco takového možné i ve studiu, kde přítomnost mikrofonů, textů a vstupy režiséra tuto iluzi „narušují"?
Já to cítím spíš opačně. Koncentrace, jakou máte v rozhlasovém studiu, se s divadlem, kde na vás někdo svítí, máte kostým, staráte se o rekvizity, nedá srovnat. Já cítím rozhlasové studio jako daleko intimnější prostor a nesmírně rád tam pracuji.

Posloucháte i vy sám audioknihy? Myslíte si, že mluvené slovo je médiem 21. století?
Poslouchám často mluvené slovo v autě. Když jedete v noci a už jde na vás spaní, pak není nad dobré mluvené slovo.
Takže už jsem byl několikrát tvůrcům audioknih vděčný, že mě udržovali v bdělém stavu, a ještě jsem se přitom dobře bavil.
Doufám, že bude hlad po mluveném slovu sílit. Že by se mohla vrátit i ta tradice velkých činoher tak, jak se točily v minulosti. Tam se najdou zcela nedoceněné skvosty.

Marku, co byste tedy popřál novotou ještě vonící audioknize „Emil a detektivové"?
To je snadné. Aby si ji posluchači i v té záplavě různých desek detektivně našli.