Muzika, kterou hraje Yo Yo Band není pro naši zeměpisnou šířku vůbec typická. Kapela v zimě oslaví čtyřicetiny. Minulý čtvrtek se představila na zahajovacím večírku 23. ročníku Benátské ve Vesci. Zpěvák a perkusista Richard Tesařík povídal v rozhovoru o žánrech, kostýmech, zeměpise v písničkách i o Danielu (Ne)Konečném.

Vzhledem k naší zeměpisné šířce hrajete poměrně originální a netradiční hudební styl. Jak vás to napadlo, že budete hrát latinskoamerickou muziku? Dá se říct, že je to do jisté míry i reggae.

To nedokážu zodpovědět, jak nás to napadlo (Smích). Prostě se nám to líbí, tak to tak hrajeme.

Nechali jste se něčím inspirovat?

Tak jistě. Když jsme byli s bráchou mladí, tak to byl na začátku hlavně soul (Ray Charles, James Brown…) Takže ano, možná i reggae. Ale my hrajeme styl Yo Yo Band. Reggae puristi by vám za to dali…

Tak obecně latinskoamerická hudba?

Ano, má to tam ty prvky, ale jsou to naše písničky, takže je to česká hudba s latinskoamerickými prvky.

Jak vypadaly začátky Yo Yo Bandu?

Původně jsme byli vokální kvarteto. V sedmdesátých letech s námi zpíval Ondřej Hejma. To jsme dělali hlavně soul. Pak se to začalo měnit do reggae. Tahle sestava s malými změnami funguje od roku 1986.

Takže budete slavit čtyřicátiny. Chystáte nějakou oslavu, turné?

Já budu mít sedmdesát a kapela čtyřicet. Bude mejdan v Lucerna Music Baru 27. prosince.

Vokální začátky jsou hodně vidět. Vaše kapela si dost zakládá na vokálech, což je občas nevděčné. Někdy je to složité se zvučením a odposlechy.

My právě dbáme na to, abychom měli odposlechy správně nazvučené. Aparatura je základ. Nikdy to nehraje úplně brilantně, ale už máme nějaké zkušenosti. Když jsou zkušenosti, tak se to nějak poddá.

V textech se vám často objevují české místopisy. Jak to vzniklo?

Já myslel, že řeknete, že pořád zpíváme o ženských. Jo, jo, jo. To byla taková náhoda. Kdysi jsem napsal text na Kladno. Brácha udělal melodii. Hráli jsme na Kladně a museli jsme asi čtyřikrát přidávat. A já říkal: „To by bylo dobrý, napsat písničky o všech městech a pak už to jen objíždět." No, napsali jsme asi jen tři nebo čtyři.

Ale zeměpisné názvy máte skoro v každé druhé.

Jo, jasně. Ale osmdesát procent je o ženskejch.

A jak vznikla ta legendární trojice Pičín, Kozomín, Řitka?

Pičín je na Příbramsku. Měli jsme tam babičku a jako malí jsme tam jezdili. Koukali jsme vždycky, co na to fotr říká. On dělal, že to nevidí. Řitkou jsme taky jezdili. To ve vás zůstane. To je jasný.

„Dan Konečný dělá taky do latiny, tak chápu, že si nás pletou. Hudba, co hrál dříve, byla fajn. Teď už je to taková spíš cirkusová show. Jednou jsme po nich hráli a nedalo se na pódiu pohnout, protože jsme stáli po kotníky v konfetách."

Zdá se , že skladba Karviná se těm ostatním vymyká.

Ano, je taková trošku jiná. Není tak veselá. Je to smutná píseň. Jak říkával Werich: „Ať je koneckonců trošku smutno, ale jen když je veselo."

Děláte nějaké nové písničky?

Určitě jo, ale takhle na festivalech hrajeme ty, co lidi znají. Máme i nové. Natočených máme asi sto písní. Na každém koncertu ale stačí zahrát deset až dvanáct věcí. Kdybychom chtěli, mohli bychom udělat každý koncert z jiných písní. Ale ono se to nedá. Posluchači vždycky chtějí ty nejoblíbenější: Karvinou, Kladno, Rybitví, Afriku… Ty nemůžeme pominout.

Před dvěma lety jsem vás viděla na plese města v Jablonci nad Nisou. Je to rozdíl hrát na takové snobské akci a na festivalu?

Je to rozdíl. Fesťák je v létě bezvadný. V místnosti je náročnější ozvučit koncert. Na plese chvilku musíte počkat, než lidé začnou tancovat. Ale u nás to jde poměrně rychle.

V posledních dnech, když jsem se před kamarády zmínila, že se těším na váš koncert, se mě asi tři nezávisle na sobě ptali: „Není to ta kapela, ve které hraje Daniel Nekonečný?"

On taky dělá do latiny. Mám podobnou historku. Jednou ve slabé chvíli jsem jel autem do kempu. A viděl jsem bábu, teda, ona byla mladší než já (Smích), jak táhne nákup. Zželelo se mi jí, tak jsem jí zastavil. Věděl jsem, že jde taky do kempu, protože tam nešlo jít jinam. Řekl jsem: „Já vás kousek svezu." A ona hned: „Jééé, já vás znám. Vy jste z Šum svistu." Přitakal jsem ji. Na to se nedá nic jiného říct.

Nicméně lidi si to pletou, protože on hraje taky do latiny. Mně ten rozdíl přijde asi jako když si pletete chlapa s ženskou.

Nezvažujete s ním nějakou spolupráci?

Náš pozouňák s ním hrál, když měl kapelu. To bylo dobrý. S Vacíkem, když dělal. Teď dělá takové cirkusové show. My jsme po něm hráli a nešlo na tom jevišti stát, protože jsme byli po kotníky v konfetách.

Zdá se mi, že si docela zakládáte na zevnějšku. Máte stylové čepice, vy dokonce košili…

Tak abychom na tom jevišti dobře vypadali. To se musí.

A kdo vám je šije? Nebo je někde kupujete v zahraničí?

Tuhle košili (viz foto), co mám na sobě, mi šila jedna výtvarnice, která přenáší obrazy na oblečení. Dostal jsem ji jako dárek. Havajské čepice si kupujeme.

Pobavilo mě, že trombonista si při Africe dal na hlavu ručník a ovíval se fenem…

To k tomu patří. Lidé poslouchají i očima (Smích).

Richard Tesařík

Richard Tesařík se narodil 25. prosince 1945 ve Svitavách. Je český herec, zpěvák, hudebník, textař, perkusista a kapelník. S bratrem založil kapelu Yo Yo Band. Zahrál si například ve filmu Musíme si pomáhat.

Účinkoval rovněž v mnoha muzikálech, například Tajemství, Krysař či Hamlet. Pravidelně vystupuje v divadle Kalich. Jako skvělý showman se objevil jako host i v řadě televizních zábavných pořadů. Ve svých dvaašedesáti letech se zúčastnil taneční soutěže TV Nova Bailando.

Jeho otcem je československý armádní generál Richard Tesařík a bratrem byl zpěvák Vladimír Tesařík.

Kdyby se neživil hudbou, chtěl by prý trénovat sportovce. V mládí se věnoval atletice, dnes rodinnou štafetu převzali oba synové, Štěpán přivezl domů titul Mistra Evropy a řadu dalších ocenění.