Znovu a znovu opakoval mnohohlasný sbor jazzových fanoušků na Benešově náměstí v Liberci refrén slavného hitu Time After Time. V překladu znovu a znovu. Téměř dvouhodinovým koncertem manželské dvojice z Kalifornie vystupující pod jménem Patti & Tuck vyvrcholil jazzový maraton Bohemia Jazzfest (BJF), který se na své týdenní pouti po šestici českých měst ve čtvrtek zastavil právě v Liberci.

„Je tu báječná atmosféra,“ pochvalovala si zpěvačka, jejíž hlas stoupal a klesal ve skladbách, které navozovaly atmosféru amerického jihu s jeho vášní pro gospel, stejně jako v soudobých hitech. Time After Time (u nás známý díky české verzi Anny K.) byl toho příkladem.

Koncert TUCK & PATTI v rámci jazzového festivalu Bohemia JazzFest na libereckém náměstí. Na snímku Patricia 'Patti' Cathcart Andress.

Hlas Patricie „Patti“ Cathcart Andressové, které lze jen těžko věřit 69 let, se svou naléhavostí nedotýkal jen srdcí posluchačů, ale bez velké nadsázky doslova každého nervu v těle. A spolu s kytarovou virtuozitou jejího manžela Williama Charlese „Tucka“ Andresse vytvářel dokonalou symbiózu. „Patti zpívá a aranžuje, já jsem pouhý orchestr,“ tvrdil její o dva roky mladší manžel.

Jejich vystoupení trvalo téměř do 23. hodiny večer a plné náměstí jen nerado opouštělo atmosféru, která během jejich koncertu před nasvícenou libereckou radnicí vznikla. „Byla to fantazie,“ nechala se slyšet jedna z posluchaček. „Nádhera,“ podpořil ji starší muž, pro kterého bylo jejich vystoupení zážitkem roku.

„Patti a Tuck vystoupili na koncertech v Praze a Plzni, ale tady se, myslím, přihodilo něco výjimečného,“ souhlasil zakladatel festivalu, jazzový kytarista Rudi Linka.

ZAHRÁLY TŘI KAPELY

Letošní ročník BJF přilákal na liberecké náměstí několik stovek posluchačů. Jako každý rok se tu vystřídala celkem tři uskupení. Úvod patřil Ondřeji Konrádovi, jeho bluesové harmonice a kapele Gumbo. Zhruba po hodině je na pódiu vystřídala formace Martin Brunner Band, která diváky strhla mimo jiné i sóly baskytaristy Rastislava Uhríka. „Vždycky chci do repertoáru české kapely. Martina Brunnera znám dlouho. Vždycky hrál akusticky a teď se nově pustil do elektronické hudby, takže to byl ten důvod, proč jsem ho tu chtěl mít. A čtvrtek byl navíc jediný den, kdy tu mohli hrát,“ vysvětlil Rudi Linka.

Nastínil tím i složitost dramaturgie festivalu, na kterém se během jediného týdne vystřídá v několika českých městech na dvě desítky těch nejzajímavějších jazzových interpretů a kapel. „Musí to do sebe všechno zapadnout jak do mozaiky. Časově i ekonomicky. Nebyl by problém vymyslet úžasnou dramaturgii, ale musí na to také být peníze,“ doplnil.

ZAHRAJÍ V ČESKÉ LÍPĚ

Koncerty jazzových špiček BJF nejsou výjimečné jen tím, že se odehrávají na náměstích po širým nebem, ale také proto, že jsou dostupné komukoliv. Posluchači si mohou to nejlepší ze současného jazzu vychutnat zcela zdarma. Díky sponzorům a podpoře jednotlivých radnic. A na tu letos dojelo Brno. Pondělní koncert tam musel být navzdory plánům založeným na příslibu magistrátu, zcela zrušen.

Jeden z nejlepších amerických bandů, kapela Elmhurst College Jazz Band z Chicaga, která tam měla vystoupit, tak zahraje pouze v sobotu v Domažlicích a k velké radosti zdejších fanoušků mimořádně také v České Lípě. A to v pondělí 15. července, kdy měla hrát právě v Brně. „Bude to v jazzovém klubu, který se jmenuje U Bílýho černocha ve 20.30,“ upozornil Rudi Linka. BJF tak alespoň tímto způsobem rozšíří počet severočeských měst, mezi nimiž je Liberec zatím jediným zástupcem.

LIBEREC UŽ POSEDMÉ

Na liberecký koncert proto přijela i slušná řádka lidí z Jablonce, a to i přesto, že sousední město nabídlo ve stejný den i čas silnou konkurenci v podobě kapely z Chile. „Je to už tradice, bez Bohemia jazzu by nebylo léto,“ prozradila jedna z jabloneckých návštěvnic.

Jazzový festival Bohemia JazzFest na libereckém náměstí. Na snímku Ondřej Konrád.

V Liberci se koncert v rámci BJF konal už posedmé. Linka doufá, že se tu uskuteční i v příštím roce, kdy festival označovaný v nejuznávanějších hudebních časopisech světa za mimořádnou událost, vstoupí do jubilejního 15. ročníku.
Ovšem i ten letošní čtrnáctý se odehrával ve zcela výjimečném kontextu. Připomněl totiž 30 let od sametové revoluce.

„Festivalem chci oslavit znovunabytí svobody. Je mi to velice blízké, šlo o ohromný zlom. Považuji to za ještě větší výročí než sto let republiky. Myslím, si, že návrat svobody bychom měli slavit nejen v tomto roce, ale každý den,“ připomněl Rudi Linka.

JAZZ JE SVOBODA

On sám odešel z totalitou svázaného Československa v 80. letech. Nejprve do Švédska, kde poznal svou ženu, později do USA, kde se vypracoval mezi desítku nejlepších jazzových kytaristů světa. Právě jazz je podle něj nejlepším symbolem svobody.

„Jazzová hudba je, myslím, to vůbec nejsvobodnější, co v hudbě je. Neznamená to ale, že si můžete hrát, co vás napadne. Naopak musíte perfektně znát pravidla a respektovat své spoluhráče a teprve pak si to můžete užít naplno. A se svobodou je to stejné,“ prohlásil Linka.

Zároveň dodal, že ne každý si se svobodou umí poradit. „Vizuálem festivalu je saxofon, který sedí v kleci na bidýlku. Jako by se rozmýšlel, jestli má vyletět. A tak je to i s námi. Je to velmi individuální, co si pod svobodou představujeme,“ řekl.

Právě tohle téma rozvedl i ve svém nedávném rozhovoru pro Deník, v němž mimo jiné řekl: „Rozdíl mezi Evropou a Amerikou je v tom, že v Americe musíš být aktivní. Pasivita je nejhorší. Kdo nic nedělá, nic nezkazí – to znamená, že do ničeho nevložil svou energii. V Evropě je to naopak, tady se opěvuje, že se něco neudělalo, že se nepostavila odvážná stavba… Kdo nic nezkazil, vlastně nic neudělal. V Americe je to nastavené tak, že nikdy není ničemu konec a musí se to zkoušet znovu.“