Věrné publikum doma a v Polsku. Potemnělou i údernou gotickou hudbu s českými texty. Na kontě 13 alb plus unikátní koncertní CD i DVD „Live in Berlin" (EMI Czech 2012). To vše už má dnes čtyřčlenná skupina XIII. století, senzace i jistota českých klubů.

Povstala v roce 1990 z jedné z našich nejlepších punkových kapel, jihlavských HNF (Hrdinové nové fronty, 1985 1988). Její demo nahrávky „Nová Drákulomania" (1988) a „Hororový věk" (1987) už tehdy byla „gotika"; dokazuje to i CD „Nová Drákulomania" (EMI Czech 2008), na kterém oba demosnímky jsou.

Než vyjde Horizont

Minulost, současnost i blízká budoucnost byly tématem rozhovoru Deníku s lídrem „13ky" Petrem Štěpánem. Tím nejaktuálnějším, tedy vedle hraní na Benátské, je u XIII. století chystané trojCD „Horizont událostí". Bude to mnohovrstevný, romantičtější či naopak industriálnější a také hudebně divadelní sólový profil Petra Štěpána. Vyjde pod hlavičkou skupiny XIII. století, tomuto kvartetu jej vydá během září či října společnost EMI Czech.

„A vlci zpívají písně Drákulům," zpíval jste již v roce 1988 ve skladbě „Touha" na posledním demu HNF „Nová Drákulomania". Předznamenalo to témata textů vaší kapely XIII. století až dodneška?
Svým způsobem ano. Tam už jsme byli hodně pod vlivem gotického rocku, začali jsme poslouchat gotické kapely.
Víte, punk má svý určitý hranice a když se pak chcete hudebně dostat dál, je zapotřebí vykročit jiným směrem. Gotický rock je volným pokračováním punku, je mu nejblíž. Hodně kapel ke gotickému rocku dospělo, když se chtěli hudebně a textově rozšířit. Třeba známí The Damned, Siouxie and The Banshees, The Cult a podobně.

Na prvním demu HNF „Válka" (1986) je písnička „Heavy Metal je hnusnej!" Myslíte si to pořád, nebo časem člověk sleví z názorů a zásad, změní úhel pohledu?
Řekl bych, že už se k tomu nestavím tak úplně natvrdo, ale za tou písničkou si stojím pořád. Myslím, že je to nářez; tenkrát jsme s ní vyvolávali docela dobrej chaos, měli jsme dobrý reakce (smích).

Na stejné kazetě byl i song „Jen počkej zajíci". Byl to svým způsobem i protest proti bolševikům a režimu, proti Rusku sovětů? Či jen neškodná legrácka?
V podstatě obojí, co jste řekl. Jednak to byla sranda, ale i takové dupnutí, hudební úšklebek, řekněme.

Umíráček pro režim

Ještě jako Hrdinové nové fronty jste točili dema „Nová Drákulomania" a „Hororový věk". To už ale nebyla punková vzpoura, vzdor a obžaloba režimu, spíš umíráček pro režim, který v roce 1988 skomíral. Či se pletu?
Nepletete. Myslím, že to skomírání bylo ve společnosti cítit a že se to trochu promítlo i do naší tvorby.

Když jste na přelomu 90. let minulého století přemýšleli o názvu kapely, bylo pro vás jméno XIII. století logické? Nabízelo se v podstatě samo?
Když jsme tehdy zjistili, ke které hudbě inklinujeme, zjistili jsme zároveň, že to je žánr gotický rock, že se mu říká „gotika". Ale s letopočtem to má souvislost spíš nepřímou. Řekli jsme si, že určitým symbolem pro gotiku je právě XIII. století, spíš nás zajímal duchovní odkaz 13. století. To, že to byla doba, kdy došlo k obrovskému vzestupu duchovních myšlenek i architektury, k výstavbě katedrál, kostelů a podobně. Vše se začalo vztahovat k duchovní sféře, věže katedrál rostly do výšek a začaly se dotýkat nebes. Mířily od pozemského života k duchovním sférám…
Tak jsme si tedy řekli, že by to možná nebyl špatný nápad, zaštítit kapelu právě takovým názvem. Dát si jméno podle období, k němuž se všechny tyto názory a myšlenky vztahují. Vždyť i o tom naše hudba pojednává, ať už se pohybuje a vzniká v jakékoli době.

Jak se stane, že česká kapela natočí koncert právě v Berlíně (březen 2012)? Copak není v Česku dost podobných klubů?
Ježíš, to jste teď tedy hodně skočil v čase (smích). Jak se to stane? Dostat nabídku, abyste jel do Berlína a opravdu vystoupit v legendárním klubu SO 36, to se podaří jen málo kapelám. Je v tom historie i určitá prezentace. Ten klub svou tradicí vždy patřil k punkové a undergroundové scéně a pro nás to byla čest, jet si tam zahrát. Nehledě na to, že to ke tvorbě naší skupiny XIII. století patří…

Vnímáte tedy tento klub jako opravdu kultovní místo?
Ať bychom ho tak vnímali, nebo ne, ono pořád kultovním místem je. Je to kultovní místo, ta tradice je tam veliká.

Vaše kapela má dost věrné fanoušky, skoro se dá říci, že „za vámi jdou až za hrob". Našli si za vámi i cestu do Berlína?
Na koncertě byli Češi, i Poláci na nás do Berlína přijeli.

Nedivím se, Poláci jsou ve vašem žánru, tedy v gotickém rocku, vděčné publikum…
(smích) Víte, my jsme dnes v Polsku možná populárnější než v Čechách. Před týdnem jsme se vrátili z oblíbeného polského festivalu Castle Party na hradě Bolków. Než jsme tam vystoupili, předcházela našemu koncertu prezentace v rádiích , třeba v pořadu Dark Wave na Rádiu Wave. Pavel Zelinka tam otevřeně řekl: „Poláci berou XIII. století jako svou kapelu (spokojený úsměv)." A to je samozřejmě znát i na našich tamních vystoupeních. Mám polské publikum rád, celá kapela tam ráda vystupuje, bývají to velmi dobré koncerty. Tamní publikum je velice vřelé a chápavé.

Bolków? Skvělé místo

Bolków je gotický hrad. Pomůže to atmosféře festivalu, na který míří lidé z celé Evropy? Často zde jako hvězdy hrají německé, britské i americké kapely…
Myslím, že se tam organizátorům podařilo skloubit víc věcí. Využili šanci založit tradici na udržovaném a prezentovaném starém gotickém hradě v malém městysu uprostřed kopců, navíc si zvou výborné kapely… Bolków je skvělé místo plné energie, je na něm zajímavá atmosféra.

Na živém DVD „Live in Berlin", konkrétně v jeho bonusu z klubu Čechovka v Havlíčkově Brodě, mě překvapila písnička „Jolene", coververze slavné country klasiky. Tu si tehdy vaše zpěvačka prosadila? Jak se takový song dostane do repertoáru kapely, jako je XIII. století? Ten hit je podle mého „úplně jinde"!
To tedy není. Tu písničku sice natočila americká country zpěvačka Dolly Parton, ale především ji na gotické hudební scéně zpopularizovali britští Sisters of Mercy. My ji natočili na dvojalbum „Ritual", kde je i uvedené, že to je cover Dolly Parton ovlivněný hudebním zpracováním Sisters of Mercy. Navíc nás ta písnička baví, je to parádní věc. Rádi jsme ji hráli a byla to možnost, jak dát ve zpěvu prostor naší tehdejší hráčce na klávesy Janě Havlové. Teď už ale tu píseň nehrajeme, protože Jana odešla.

Když hudební gotika, tak jistě skupiny jako jsou britské legendy Sisters of Mercy, Fields of Nephilim, Mission či Bauhaus. Hráli jste někdy s některou třeba na festivalu? Nebo potkali jste se někde živě?
Ne ne, kapely, které jste teď vyjmenoval, buď už nehrají, nebo vystupují velice sporadicky. Mně se nepodařilo potkat se s žádnou z nich.

Kdyby Peter chtěl…

„Bela Lugosi´s Dead", hit britské gotické i post punkové legendy Bauhaus, máte na závěr koncertu z Berlína na CD i DVD. Vsadí-li člověk na coververzi, jistě si za ní stojí. Umíte si před-stavit, že byste v ní živě doprovodili Petera Murphyho, zakladatele a lídra kapely Bauhaus?
To víte že jo, velice rád. Jde ale o to, jestli by do toho Peter Murphy vůbec šel.

Jak dnes vypadají hudební sny šéfa kapely XIII. století?
Už prakticky nijak. Po těch letech co už hrajeme… Nejsou to sny, spíš představy. Jako kapelník musím být hodně pragmatický a praktický. Při plánování hudebních činností kapely vycházím z možností, které kapela má, z jejího obsazení… Nehledě na to, že se sám nepohybuju jen na hudební scéně, že mám i další aktivity.

Také píšete, vydal jste třeba knihu „Zpovědnice". O čem je? Je vaše zatím poslední?
Ano, zatím poslední. Je to sbírka mých básní, povídek a prózy z roku 2010.

Jsou-li v ní i básně, obsahuje také texty pro XIII. století?
Ano, jsou tam, ale jen ty, které zatím nebyly zhudebněné. Proto jsem je zařadil jako básně. Měl jsem je dlouho v šuplíku, ale nedošlo na ně a tak je uveřejňuji jako básně.
Texty, které jsme zhudebnili či je hrajeme, ve „Zpovědnici" nejsou. Možná někdy, když se mi podaří je sepsat, vydám knihu textů Petra Štěpána pro XIII. století. Uvidíme, co budoucnost přinese.

V krátkém časovém sledu vás viděl polský Bolków a teď v pátek uvidí Benátská noc. Co od vás Liberecko uvidí a uslyší?
S Benátskou nocí už jsme se domlouvali několik let, ale zatím to vždycky na něčem „krachlo". Až letos to vyšlo a doufám, že i vyjde (klepe kapelník pověrčivě na dřevo).
Zahrajeme věci z naší zatím poslední desky „Dogma", ale určitě v programu nebudou chybět ty nejznámější věci XIII. století jako „Elizabeth", „Nosferatu is Dead", „Justina", „Fatherland" a podobně. Naše vystoupení na festivalu Benátská noc 2013 by mělo všechno toto obsáhnout.

XIII. století si na scéně vystačí s logem vzadu a přidá dým. Staví jen na hudbě a slovech, zpívané naléhavě, jak jen to jde, že?
Já vždy říkal, že je výpověď upřímnější, když člověk svou hudbu podává právě tímto způsobem. Veškerá hudba je dnes postavená tak, že její obal přebíjí obsah. Díváte se, jak tam něco bliká, někdo tam skáče a něco se promítá, ale pak zjistíte, že ta venkovní stránka je lepší než obsah. Tedy pokud to vůbec nějaký obsah má…

S tím souvisí i fakt, že striktně hrajete živě? Že moc nevyužíváte samply a dotáčky, že za sebe nenecháte hrát mašinky?
Přesně, s výjimkou jedné nebo dvou skladeb tohle nevyužíváme. Třeba při písničkách „Zodiak" nebo „Andy Warhol" skupina odejde do zákulisí, pustí se záznam z kláves a já do toho živě zpívám. Je to bezprostřední…

Ale pak nepředstíráte, že jde o živé hraní. Nepodvádíte lidi…
To určitě ne, tak bych to ani nechtěl. Ale lidi to i tak baví, přidají se, zpívají se mnou.

Web skupiny XIII. století: www.xiiistoleti.com